Zlatá karabina poprvé

Pár diskusí se objevilo na rvp.cz, ale ty jen dokládají, jak se vymezování kompetencí děje metodou pokus - omyl a nikde žádná opora, jen zkušenosti těch, kteří jsou nuceni rozhodovat především na základě své intuice. Tehdy jsem se rozhodla, že zkusíme, alespoň v rámci našich možností, tuhle nespravedlnost napravit. Na konferenci jsme vyhlásili

To je jen pár úryvků z nominací, které nám posílali ředitelé škol do redakce. Z nich porota, ve které byli zástupci školství, neziskového sektoru, státní správy i firem, vybrala 5 vítězů 1. ročníku soutěže o nejlepšího zástupce ředitele školy, kterou jsme pojmenovali Zlatá karabina. Karabina jako symbol důvěry, která je základem úspěšného vedení školy. Důvěra je slovo, které se v nominacích objevovalo nejčastěji. Důvěra skloňovaná ve všech pádech, důvěra jako základní stavební prvek vztahu mezi ředitelem a zástupcem, důvěra jako nezbytný předpoklad fungování tandemu ve vedení školy.

Tato soutěž je v mnoha směrech unikátní. Především tím, že její pojetí je odlišné od všech ostatních cen. Ty jsou zpravidla založeny na principech objektivity - vyváženosti - průkaznosti. - navrhovatel sám nejlépe ví, proč právě jeho zástupce je ten nejlepší. Posuzovatelé hodnotí, zda se podařilo navrhovateli je přesvědčit. Celá koncepce je postavena na tom nejpodstatnějším ve vztahu ředitele a zástupce ředitele -

Je to most mezi hlavou a tělem, jak trefně zaznělo v příspěvku Mirka Hřebeckého. Právě dokončovaná kniha Václava Trojana, která se věnuje právě zástupcům, má podtitul „život mezi mlýnskými kameny“, což také vystihuje jejich zvláštní postavení - tak trochu mimo systém.

Na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže přijeli nominovaní zástupci se svými řediteli ze všech koutů České republiky. Ceremoniál probíhal v důstojných prostorách atriového dvora historické budovy Měšťanské besedy, které pro účely konání této akce poskytl CEVRO Institut. Sváteční atmosféru podtrhly fanfáry, které při vyhlašování vítězů zazněly z ochozů, a to díky žákům ZUŠ Jana Hanuše z Prahy-Břevnova. Oficiální část ukončily dojemné tóny harfy Blanky Konvalinkové z téže školy.

Vítězkou soutěže se stala Monika Mandelíčková ze ZŠ a MŠ Deblín, stříbrnou karabinu získala a bronzovou si odvezl Martin Tyč z Gymnázia Žamberk. Porota udělila také dvě ceny za mimořádný počin - a Janu Podlenovi ze Sportovní soukromé základní školy Litvínov. Porotci se však shodli, že vítězem soutěže byl ve skutečnosti každý nominovaný - dokazovaly to všechny ty krásné nominace, které ředitelé škol poslali a které každý z účastníků na závěr ceremoniálu dostal v obálce jako překvapení.

Dárky a certifikáty pro všechny zúčastněné byly samozřejmě připraveny, ale my jsme doufali, že tím největším dárkem bude právě společné setkání zakončené neformálním rautem. Slavnostní vyhlášení, které mělo být také poděkováním zástupcům za jejich nelehkou práci, se podle slov účastníků nadmíru vydařilo. A my už se těšíme na ročník druhý!

V průběhu neoficiální části programu jsme pokládali nominovaným všetečné otázky. Jejich odpovědi dokládají, že jsou za ty nejlepší považováni právem. Nabízím několik z mnoha odpovědí hodných pozornosti:

Už se mě na tuto otázku ptal kamarád, který zvažoval, zda funkci zástupce vzít. Říkal jsem mu, ať to zkusí, že ho to může posunout. Že může být tím správným krkem mezi hlavou a tělem, jak o tom přednášel pan Hřebecký (pozn. red.: jeden z porotců soutěže Zlatá karabina), a nenechat se ani „hlavou“, ani „tělem“ otrávit.

Zástupci a ředitelé by neměli učit, protože mají dost starostí s chodem školy jako takovým.

Žiju prací, žiju rodinou, žiju matematikou. Napsala jsem učebnice. Spolupracuji se strojní fakultou. Ve školství působím 36 let. A jediné, proč nejsem důchodce a proč zůstávám, je pan ředitel. Poprosil mě, abych ještě čtyři roky přesluhovala. Jsem pyšná, že umím sestavit rozvrh tak, aby všem seděl, aby fungoval. Aby v něm nebyly mezery, aby si žáci mohli volit volitelné předměty, které je zaujaly. Naši studenti mají navíc mnohdy komplikovanou dopravu. A ráda pomáhám jiným, jako třeba Monice (pozn. red.: Monice Mandelíčkové, která v soutěži získala 1. místo).

Největším oceněním pro mě je, když mi téměř každý den píší mí žáci, kteří někde studují. To je pro mě to největší ocenění. Napíší mi své příběhy a poděkují, že s mou matematikou udělali zkoušky na vysoké školy.

Přišla mi legrační. Pan ředitel mi totiž vyjadřuje svou podporu hodně často. Ale považuji za příjemné, že mě podpořil i tímto způsobem. Strašně se těším, až si svou nominaci přečtu. Jak ji napsal, že jsem mezi pěti oceněnými. Že dokázal přesvědčit ctěnou porotu.

Už šestnáctý rok. Měl jsem obrovské štěstí na ředitele. S panem ředitelem Škramlíkem slavíme 10 společných let a je to úžasný! On je jeden z těch ředitelů, který nedělá školníka a stará se o pedagogiku. Svými pedagogickými vizemi posunuje školu dopředu. A já jsem jeho pravá ruka, která se snaží mu to nějakým způsobem usnadnit. A máme skvělý tým...

Umět komunikovat s lidmi, dostat je na svou stranu. Není leckdy jednoduché být mezi ředitelem a sborem...

Osmým rokem. S toutéž paní ředitelkou. Už jsme ale ve třech, a je to dobře. S paní ředitelkou jsme usoudily, že je třeba rozšířit a posunout školu dál. Škola je velká a teď to máme lépe rozděleno. Karabina nám funguje i ve třech, a to je skvělé.

Úsměv na rtech. Dobrou náladu, pevné nervy, ochotu. Úsměv ve školství je hodně důležitý. I když se řeší složité situace. Mám pocit, že se za námi lidi nebojí přijít, s čímkoliv. Asi u nás funguje pomyslná vrba, a to je třeba.

Úžasný člověk. Úžasný! Vážíme si jí. Vnáší pocit jistoty, bezpečí, umí, zná, dokáže naučit. Velkou část zkušeností mám od ní.

Učila jsem na jiné škole a paní ředitelka mě oslovila, že by potřebovala člověka jako já do týmu. Tehdy jsem byla ve školství dvacet let. To už člověk ví, kam směřuje, co chce, co umí. Hodně jsem spolupracovala s firmami, které chtěly vnést do školství ICT techniku a novými formami posunout výuku dál. Proto jsem nabídku stát se zástupkyní hodně zvažovala. A faktem je, že po prvním měsíci ve funkci jsem seděla jak hromádka neštěstí a říkala jsem paní ředitelce „cos mi to provedla!?“. Byla jsem úplně ztracená, co jsem si vybudovala jako učitelka, jsem ztratila. Rok mi trvalo, než jsem se zorientovala. Paní ředitelka mi moc pomáhala a vše přineslo ovoce, ohromně se nám daří.

Řekla bych, že je u nás přímo rodinná nálada, přestože jsme velká škola. Snažíme se ji držet, aby se nám dařilo. A máme štěstí na učitelský sbor. Nominace si vážím, ale paní ředitelka nás chválí i během roku.

Co si budeme povídat, člověk jede na pochvaly. Ve škole peněz moc není, to víme všichni, nemůžeme lidi finančně pořádně docenit, ale pochvalu přijme každý. Pokud se chválí, lidi pro vás udělají první poslední.

Už nyní si vás dovolujeme pozvat na konferenci, která se zaměří na pozici zástupce ředitele školy z různých úhlů pohledu. Zapište si do svých diářů termín 5. 11. 2015.Součástí konference bude vyhlášení výsledků 2. ročníku soutěže o nejlepšího zástupce ředitele školy