Zásada rovného přístupu ke vzdělávání a neúčast žáka na "placených" akcích školy

Jestliže škola realizuje lyžařský výcvikový kurz, pak se obvykle v této organizační formě uskuteční určitý počet hodin předmětu tělesná výchova v některém ročníku (ročnících) vzdělávání. Jak se uvedená skutečnost promítá do povinností žáka stanovených školským zákonem a dále rozvedených školním řádem?

Jednou z povinností žáka je povinnost „řádně docházet do školy a řádně se vzdělávat“ [§ 22 odst. 1 písm. a) školského zákona]. Neurčitý pojem „řádně se vzdělávat“ je obvykle chápán tak, že je žák povinen zúčastňovat se vyučování a poskytování školských služeb podle předem stanoveného časového harmonogramu (v případě škol rozvrhu hodin) a skutečně se vzdělávat.¹

Podle právního názoru autorky z uvedeného chápání pojmu „řádně se vzdělávat“ plyne, že „řádné vzdělávání“ žáka je interpretováno jako

Pojem „řádně se vzdělávat“ nelze ztotožňovat s povinností žáka zúčastnit se bezvýjimečně veškerého vzdělávání, resp. vzdělávání realizovaného ve všech organizačních formách, které jsou stanoveny pro určitý vyučovací předmět školním vzdělávacím programem školy.

Uvedený výklad povinnosti žáka se „řádně vzdělávat“ je dále podpořen obecně známou skutečností, že vlastní poskytování vzdělávání v předmětu tělesná výchova v organizační formě lyžařského výcvikového kurzu je sice ve veřejné škole poskytováno bezúplatně (škola za vlastní výuku lyžování nevybírá úplatu), je však podmíněno tím, že další náklady spojené s touto formou vzdělávání nese zákonný zástupce žáka (doprava, ubytování, sportovní vybavení atd.). V tomto smyslu závisí účast, resp. neúčast žáka na vzdělávání v uvedené organizační formě na ekonomické situaci zákonného zástupce žáka.

Pokud vezmeme v potaz výše uvedené skutečnosti, tj. to, že

lze konstatovat, že neúčast žáka, který se jinak dlouhodobě a pravidelně vzdělává v rámci předmětu tělesná výchova, na lyžařském výcvikovém kurzu nelze interpretovat jako porušení povinnosti se řádně vzdělávat.

Pozitivně vyjádřeno: Podle právního názoru autorky povinnost žáka „řádně se vzdělávat“ nelze vykládat tak, že se žák povinně zúčastní lyžařského výcvikového kurzu.

Jestliže zákonní zástupci žáka škole pouze oznámí, že se žák nezúčastní lyžařského výcvikového kurzu (nepřihlásí jej k lyžařskému výcvikovému kurzu), pak podle právního názoru autorky odsud nelze dovodit, že žádají o uvolnění žáka z vyučování a že se žák v době konání lyžařského výcvikového kurzu vůbec nebude ve škole vzdělávat.

Smyslem „uvolnění z vyučování“ je (na rozdíl od omlouvání nepřítomnosti žáka ve vyučování) ošetřit nepřítomnost žáka ve vyučování, o které žák nebo zákonný zástupce žáka ví předem (§ 50 odst. 1 a § 67 odst. 3 školského zákona).

Jestliže však zákonný zástupce žáka (resp. zletilý žák) škole pouze oznámí, že se žák nezúčastní lyžařského výcvikového kurzu, znamená to současně, že se v době konání lyžařského výcvikového kurzu bude vzdělávat podle „standardního“ rozvrhu hodin.

Od povinnosti žáka „se řádně vzdělávat“ je nutné odlišit pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáka. Podle § 30 odst. 2 školského zákona školní řád obsahuje také pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků.

Logicky závisí na druhu a zaměření jednotlivé školy a následně na školním řádu každé jednotlivé školy, jak se stanoví podmínky hodnocení žáka za dané pololetí v rámci určitého vyučovacího předmětu. Jestliže je ve školním řádu určité školy účast žáka ve vyučování v „jednorázových placených“ organizačních formách vzdělávání typu lyžařského výcvikového kurzu podmínkou hodnocení žáka za dané pololetí, pak je vhodné, aby bylo možné splnit podmínky hodnocení v daném předmětu i alternativním způsobem (např. žák v běžných hodinách tělesné výchovy splní úkoly vedoucí k získání obdobných kompetencí, které má získat žák na lyžařském výcvikovém kurzu).

Jednou ze zásad, ze kterých vychází vzdělávání podle školského zákona, je zásada rovného přístupu ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace [§ 2 odst. 1 písm. a) školského zákona].

Z uvedené zásady mimo jiné plyne, že škola nemůže žáka vyloučit ze vzdělávání probíhajícího v organizační formě např. exkurze, divadelního představení (tj. organizačních forem vzdělávání, které vyžadují úhradu některých nákladů zákonným zástupcem žáka), jestliže se žák (nejčastěji z důvodu ekonomické situace rodiny) nezúčastní např. lyžařského výcvikového kurzu. Naopak, škola je povinna všem žákům (bez ohledu na to, zda se účastní, nebo neúčastní určité „placené“ akce) zajistit stejné podmínky vzdělávání.

Jediným relevantním důvodem, který by mohl vylučovat žáka z průběhu vzdělávání, je zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví (např. lékařsky potvrzená alergie žáka na látky v prostředí, ve kterém bude probíhat exkurze).

V případě, že by škola rozhodla v tom smyslu, že žáka vyloučí z účasti na vzdělávacích akcích, které jsou v souladu se školním vzdělávacím programem a jsou přístupné ostatním žákům, pak by porušila výše uvedenou zásadu rovného přístupu ke vzdělávání a následně i právo žáka na vzdělávání podle školského zákona [§ 21 odst. 1 písm. a) školského zákona].