Zápis do první třídy

Učitelé mají navíc zákonnou povinnost (viz školský zákon) přistupovat při vzdělávání k jednotlivým žákům individuálně, s ohledem na jejich předpoklady, takže spektrum možností a odchylek indikovaných na straně dětí pro bezpodmínečné zařazení do školy se tím ještě významně rozšiřuje. Rodič může žádat o výjimku z tohoto pravidla (odklad zahájení školní docházky), ale škola nikoliv. Je proto zbytečné, aby se učitelé základních škol při zápisu příliš zabývali tzv. školní zralostí nastupujících žáků. Mají přijmout a učit všechny děti, které splní zákonem požadované věkové podmínky. Navíc zjišťovat školní zralost a dávat příslušné návrhy (v oblasti somatické) a poradenským zařízením školského systému, tedy (v oblasti psychologické a pedagogické).

Mají tedy učitelé při zápisu postupovat jako úředníci, mechanicky zkontrolovat doklady rodičů a dítěte, zapsat dítě do seznamu žáků a o nic se dále nezajímat? Vůbec ne!

Pedagogové jsou výsostní a mají bohaté zkušenosti s edukací malých školáků, proto by měli tuto svou erudici využít a rodičům poskytnout maximální možnou a zejména pak v měsících zbývajících do září. Nestačí však pouhé obecné rady, je žádoucí poskytnout i konkrétní návody a postupy, specifická cvičení, odkazy na literaturu, webové stránky. Současně bývá zápis prvním oficiálním setkáním rodičů i dítěte se školou, a jak známo, první dojem bývá hodně silný a může významně poznamenat budoucí interakci všech aktérů. Při zápisu si učitelka tedy také připravuje půdu pro další spolupráci ve školním roce. Pokud snad jsou u zápisu učitelé, kteří první třídu učit nebudou, pak jde o kolegiální službu a měli by se chovat stejně přátelsky.

V první řadě by tedy měl být první vstup do školy pro dítě Je proto velmi pěkné, když škola u příležitosti zápisu připraví nějakou přitažlivou akcí. To je to místo, kde byla legrace a zajímavé úkoly. Nakonec jsem dostal obrázek. Je prima, že tam budu chodit, už se těším.  Samozřejmě je především na dospělých doma, aby dítě předem nestrašili a nestresovali výhrůžkami. Podobně hodnocení výkonu dítěte po samotném zápisu by se mělo nést v pozitivním duchu, a pokud se snad něco dítěti nepovedlo k plné spokojenosti, tak je na místě zdůraznění pěkných stránek školy, veselé výzdoby, hezkých projevů paní učitelky, víry v to, že právě ve škole dítě příslušnou dovednost zvládne apod. Rodiče by neměli dopustit, aby někdo znevažoval pozitivní obrázek zápisu a školy nevhodnými poznámkami a případnými vlastními nepříznivými zkušenostmi ze školního dětství. Ovšem o hodnocení odpoledne ve škole stejně rozhodují podstatnou měrou

Je rovněž naprosto v pořádku, když u zápisu dítě řekne adresu bydliště, básničku, něco namaluje, pojmenuje barvy apod. Když se děti trochu osmělí, obvykle docela s potěšením předvedou i cizím lidem, co se naučily. Také mají instrukce, že se to od nich očekává. Stojí za to, zeptat se dítěte, co rádo dělá, když je doma nebo když si hraje ve školce, co se mu líbí v televizi, jestli má doma nějaké knížky, kdo mu je čte a co čtou právě teď nebo četli nedávno. Učitelka přitom a ptá se rovněž rodičů. Zajímá se o zkušenosti z mateřské školy, jak se dítě zapojuje, zda chodí do školky rádo, jak komentují jeho pobyt paní učitelky... Jestli chodí na logopedii, případně navštěvuje jiného odborníka? Jak dlouho vydrží u činností, které ho příliš nebaví? Co oni sami od dítěte očekávají v dalším životě? Kde vidí jeho silné a slabší stránky? Kde by snad spatřovali v docházce do školy úskalí? Jak si představují spolupráci se školou a domácí přípravu? Jaké vzdělávání dítěte plánují v dalších letech? V žádném případě ani o bezúčelné získávání informací od rodičů, které by byly později použity proti nim nebo spíš pro vytváření negativního obrázku o dítěti, ale o pedagogickou diagnostiku, ze které bude vycházet další spolupráce. Zatím se cíleně nezajímá o podrobnosti rodinných peripetií, registruje je a počítá s tím, že se pokusí lépe jim porozumět na začátku školního roku.

Učitel by si měl dát pozor na předčasné hodnocení projevů, chování a jednání dítěte. Někdy sice dětské projevy odrážejí dost zřetelně trvalejší charakteristiky, často však je reakce dítěte ovlivněna zcela náhodnou aktuální okolností. Dítě nezná adresu bydliště, protože se minulý týden přistěhovali. Rovněž například tykání vůbec nemusí znamenat nevychovanost nebo sociální nezralost. Skutečnost, že dítě mlčí a neodpovídá na žádné otázky, má tolik možných vysvětlení, že je lepší vůbec je neinterpretovat. Docházení k zápisu nepatří mezi běžné aktivity dítěte, takže se může stát, že špatně vyhodnotí situaci a chová se zcela nevhodně, protože nabude dojmu, že přesně tak to má být správně. Bez znalosti kontextu bychom měli všechny projevy registrovat, ale nevyslovujeme autoritativní jednoznačné závěry. Je důležité ověřit si vše u rodičů nebo u učitelek mateřské školy.

Ještě jeden důvod by měl učitele vést k opatrnosti při posuzování způsobilosti dítěte pro školu. Čas od času se setkáváme s námitkou od učitelů i od rodičů, že psycholog vyšetřuje dítě jednorázově, a jeho závěry tak nemohou vycházet ze znalostí souvislostí, z důkladného poznání dítěte v dlouhodobějším časovém horizontu i v rozmanitých životních situacích. Souhlasím s tímto názorem. Jenže psycholog mívá a těmito metodami může částečně vykompenzovat chybějící osobní zkušenosti s dítětem i s rodinou. Zápis však patrně netrvá ani tu hodinu nebo hodinu a půl intenzivní práce jako psychologické vyšetření a navíc je často realizován v rozmanitých, tedy zcela nestandardních podmínkách. Učitel nemá ani informace z mateřské školy, takže vůbec nemusí tušit, co mu vlastně dítě svými projevy sděluje. Zápis může být zároveň pro dítě velmi stresující událost, zejména když jej rodiče nebo prarodiče už dávno předtím straší, že ho do školy nevezmou, když...

Učitelka se rozhodně sama nevyjadřuje k případnému odkladu školní docházky, nevyslovuje žádné diagnózy či podezření na ně. Je si totiž velmi dobře vědoma, že některé děti se projevují při prvním kontaktu s cizí osobou hrozně, i přes instrukce rodičů se předvádějí, ukazují všechny nectnosti, které mají ve svém repertoáru. Když se pak při běžném pobytu ve škole po pár dnech (někdy až týdnech) zklidní, stanou se z nich vcelku bezproblémoví žáci. Jiné děti naopak vydrží v neznámém prostředí příslušnou dobu docela v klidu (instrukce rodičů byly přece jasné: jestli..., tak nepůjdeš do školy a nebudeš se nikdy dívat na televizi) a projeví se v plné „kráse“ teprve po nějaké době po vstupu do školy. Vyjadřovat se ke skutečnostem, které nespadají do pedagogické odbornosti, je pokládáno Pokud se chce učitelka vyjádřit, pak by měla vztahovat – například že musí sedět, vydržet vyučovací hodinu, musí odpovídat po vyzvání, dodržovat pravidla slušného chování apod.

Nejvhodnější základ jakéhokoli při zápisu představují pro další měsíce. Učitelka by měla připomenout rodičům i výše uvedených obecnějších požadavků školy, od kterých se často odvíjí úspěšnost dítěte víc než od jeho kognitivních předpokladů.

Má-li zápis splnit maximum ze svého účelu, měli by učitelé

Z uvedeného je také zřejmé, jak je nevýhodné, když ve škole nevědí, kdo bude učit v první třídě.