Uvažujete o zavedení pozice školního asistenta/asistentky? Zajímá vás, k čemu by to mohlo být pro vaši školu užitečné? Na následujících řádcích se dozvíte, jak jsme začlenili školní asistentku Jindru do týmu školního poradenského pracoviště na našem gymnáziu a do života školy vůbec. Z naší zkušenosti se nejedná o nic administrativně náročného a opravdu to stojí za to!
Záhadná pozice školní asistentky
Jindra
Bartošová,
DiS.
školní asistentka na Gymnáziu Jana Palacha Praha 1, s. r. o.
PhDr.
Nora
Jakobová
školní psycholožka a vedoucí školního poradenského pracoviště na Gymnáziu Jana Palacha Praha 1, s. r. o.
Jaké byly začátky?
Nora: Začátky působení školní asistentky na Gymnáziu Jana Palacha (GJP) byly ztížené tím, že jsem se ve stejnou dobu vracela z rodičovské dovolené a vplouvala zpátky do své pozice. Musely jsme společně s Jindrou hledat, co má být náplní a jak její pozici začlenit do fungování školního poradenského pracoviště a školy vůbec. Naše školní poradenské pracoviště je relativně početné, čítá školní psycholožku (a metodičku prevence), výchovnou poradkyni, poradkyni pro nadané studenty a asistenty pedagoga. Každý z jeho členů se s novou asistentkou pedagoga musel sžít a začlenit spolupráci s ní do své každodenní práce.
Bylo potřeba si rozdělit kompetence a najít momenty propojení. Vodítkem nám byly aktuální potřeby studentů a pedagogů. Pokud bylo potřeba např. poskytnout praktickou pomoc s vyhledáváním informací, strukturováním úkolů a orientací v systému školy pro studenta prvního ročníku s poruchou pozornosti, bylo využití pozice Jindry nasnadě. Já jsem se pak musela naučit zbystřit pozornost na podobné momenty, kdy bych mohla delegovat práci na Jindru. Myslím, že v podobné situaci byla i výchovná poradkyně a ostatní pedagogové. Pak se plynule začaly nabalovat další věci, např. vzkříšení školního sboru, do kterých se Jindra přirozeně zapojila.
Jindra: Upřímně řečeno jsem zpočátku byla trošku rozpolcená. Když se necháte zaměstnat jako kuchař, asi si tak zhruba představíte, co se od vás očekává. Ale nechte se zaměstnat jako školní asistent! Většina lidí si za tímto označením představí asistenta pedagoga. Školní asistent je u nás zkrátka ještě neznámá, nevyjasněná pozice a svým názvem, řekla bych, matoucí. Na druhou stranu právě to bylo pro mě výzvou. Mohu tvořit, hledat, vymýšlet a dát sousloví „školní asistent“ nějakou jasnější podobu. To mě lákalo a snažím se o to.
Zpočátku jistě byly chvíle, kdy jsem si připadala ztracená. Moc jsem netušila, jak a kde začít. Neznala jsem pedagogy, neznala jsem studenty. A vzhledem k tomu, že je práce školního asistenta velmi závislá na spolupráci a vzájemné důvěře, za svůj první cíl jsem si stanovila splynutí s týmem. Nora mi v začátku moc pomohla a pomáhá doposud. Strávily jsme spolu nemálo času nad vymýšlením a hledáním možností, jak propojit síly a jak pozici rozvíjet. Kdybych to měla stručně shrnout, začátky, asi jako v každém novém prostředí, byly pomalejší. Ale musím zmínit jednu podstatnou věc: Když se dostanete mezi skvělé lidi, kteří mají společný cíl, kolečka do sebe celkem rychle začnou zapadat.
Jak vypadá náš současný systém?
Nora: Nejčastěji Jindře poskytuji podněty k zahájení spolupráce s některým ze studentů v rámci své práce se studenty, pedagogy a rodiči. Dávám tipy na konkrétní studenty – ať už dlouhodobě nemocné, s výukovými problémy, či psychickými –, kteří jsou ohroženi neúspěchem. Jako příklad uvedu jednoho integrovaného studenta s tělesným postižením, který studuje podle individuálního plánu, ve třídě je přítomen asistent pedagoga. Tento student má i výukové problémy a potřebuje sehnat doučování. V rámci schůzky nás tří Jindře přetlumočí své požadavky a Jindra mu sežene doučování. Také na základě informací z porad, kde se o neprospívajících studentech hovoří, se Jindra mě a učitelů pak optá, zda s daným studentem již individuálně pracujeme, a následně jej případně kontaktuje.
Jindra: V současné době se pravidelně setkávám se třemi studenty, se kterými řeším naprosto rozdílné věci. V častém kontaktu jsem s dlouhodobě nemocnou studentkou, které jednak zajišťuji učební materiály od spolužáků a pedagogů a jednak ji pravidelně navštěvuji. Často také komunikuji s jejími rodiči. Jde o velmi chytrou studentku, která by za normálních okolností neměla absolutně žádné problémy s prospěchem. Často si s ní povídám a věřím, že s jejím odhodláním se jí podaří vše brzy překonat.
Dále se pak pravidelně setkávám se studentkou, která má odlišný mateřský jazyk. Začala jsem s ní pracovat na základě doporučení naší výchovné poradkyně Kláry Thámové, která je zároveň její třídní učitelkou. Opět se jedná o velmi chytrou dívku, se kterou pracujeme víceméně na tom, aby se brzy vypořádala s češtinou a měla šanci na úspěšné zakončení studia. Tato studentka má zároveň péči naší kolegyně Aničky Koktové, poradkyně pro nadané studenty. S její pomocí se účastní výzkumného projektu na téma rakoviny, podporovaného Akademií věd ČR. Přijde mi to jako hezká ukázka toho, jak může poradenské pracoviště propojovat své síly.
Ze dvou uvedených příkladů vyplývá, že školní asistent nemusí být pouze prostředník. Řekla bych, že více času mi zabere přímá práce se studenty a mým cílem je hledání nejefektivnější cesty ke zlepšení stávající situace. Zároveň jsem se s radostí zapojila do vedení školního hudebního seskupení GJP Voices. Nejenže mi připadá velmi přínosné podporovat studenty v kreativitě a v různých možnostech sebevyjádření, ale zároveň se tato aktivita dá plynule propojovat i s další náplní školního asistenta. Vzhledem k tomu, že se nejedná o klasický sbor, ale o skupinu lidí, kteří přinášejí různorodé energie – ať už se jedná o dramatické umění, výtvarné zapojení, hudební přínos, či autorskou tvorbu –, troufám si říci, že naše společná práce může mít až terapeutický přesah.
Co dává práci školní asistentky největší smysl?
Nora: To musí zhodnotit hlavně Jindra, ale z mého pohledu dává její práci velký smysl to, že Jindra vytváří propojení mezi dlouhodobě nemocnými studenty a školou. Dále pak vidím velký přínos v získávání doučování a zprostředkovávání doučovatelů studentům. Může také studentům pomáhat se strukturou učiva, učebními strategiemi. V neposlední řadě je velkým přínosem její zapojení do dění školy i v mimoškolních činnostech (např. školní sbor GJP Voices). Je tak schopná namotivovat studenty se jich účastnit, tím pádem zvýšit vazbu na školu a snížit tak riziko neprospěchu.
Jindra: Já jsem samozřejmě nad otázkou smyslu pozice školního asistenta nejednou přemýšlela, především v začátku. Když jsem se měla jít představit do tříd studentům, tak jsem úplně nevěděla, jak jim tuto pozici vysvětlit. Dělal mi problém už jen název „školní asistent“ – jakože holka pro všechno? Ale postupně smysl nacházím. A kdybych měla teď nějak specifikovat svou představu o tom, jaký smysl jsem si do této pozice vměstnala já, nejlépe ji asi budou charakterizovat slova „motivátor“, „opora“, „podpora“ a „Jindra jako člověk, který může věnovat svůj čas tam, kde je to právě potřeba“. Když nad tím přemýšlím, je to vlastně pozice, která se neustále přizpůsobuje momentální situaci. S monotónností nemá moje fungování absolutně nic společného. A to je fajn. Pokud bych ve své pozici pomohla několika mladým lidem najít cestu k co nejspokojenější budoucnosti, tak mi to dává velký smysl. Ostatně si troufám říci, že to je právě jeden z cílů celého GJP.
Jaké jsou naše plány do budoucna?
Nora: Do budoucna by se mělo stát samozřejmostí, aby se učitelé automaticky obraceli na Jindru a dávali jí podněty k práci s konkrétními studenty. Stejně tak by bylo velkým přínosem za pomoci Jindry rozvinout ucelenější databázi doučovatelů, možná ve spolupráci s Univerzitou Karlovou.
V neposlední řadě by pomohlo i větší napojení na studenty z hlediska učebních stylů a strategií učení, ve spolupráci se mnou. Mohly bychom také s Jindrou spolupracovat na vytváření některých programů s využitím muzikoterapie (Jindřina parketa) a arteterapie (moje parketa). Plánů máme hodně a nechybí nám chuť je naplňovat. Chce to jen více času na realizaci.
Jindra: Nora to vystihla moc dobře. Určitě se budu snažit o vytvoření nějaké stabilní sítě osvědčených doučovatelů, abychom mohli rychleji reagovat na aktuální situaci. Dozajista i ve spolupráci s pedagogy budeme hledat další a efektivnější možnosti, jak moji pozici využít. Ráda bych, aby se v budoucnu zvětšil počet studentů, kteří přijdou sami s tím, že mají nějaký problém a chtějí ho řešit. GJP se mimo jiné zaměřuje na vzdělávání studentů i v oblasti životních hodnot, sebereflexe a samostatného rozhodování. Bylo by fajn, kdyby se to projevilo i v tomto směru. Přiznání si nějaké slabiny, nejistoty nebo problému a s důvěrou vyslaná žádost o pomoc – to je má ideální představa.
Program, kde bychom zvládly s Norou propojit muzikoterapii s arteterapií, je krásný bonus a už se moc těším. Věřím, že by to přineslo studentům další poznání pro ně samotné, ať už by se to týkalo např. volby budoucího povolání, anebo poznání něčeho uvnitř nich samotných. A kromě toho si myslím, že do filozofie GJP by takový program krásně zapadl.