Webové stránky školy

Vydáno:

V našem seriálu o školním public relations jsme již probrali školu z mnoha stran, zatím především z těch reálných. V jednadvacátém století ale získává čím dál víc na důležitosti i svět virtuální. Podíváme se tedy postupně blíže také na složky, pro které si úředníci vymysleli označení „dálkový přístup“. Tím nejdůležitějším prvkem v internetové komunikaci školy je její webová prezentace.

Webové stránky školy
Mgr.
Miroslav
Hřebecký
 
lektor školského managementu, manažer vzdělávání a služeb EDUin, o. p. s.
K internetu je dnes připojených přes 3 miliony domácností. Naše hlavní zájmová skupina, tedy rodiče a děti, jsou z populace ta mladší část, většina už vyrůstala s počítačem, takže můžeme předpokládat, že internet je pro ně médium číslo jedna, které odsouvá stranou tisk, rozhlas i televizi.
Mít webové stránky je pro každou školu už nezbytnost, dnes nestojí otázka, zda ano, či ne, ale jak. I v této oblasti existují mezi jednotlivými školami velké rozdíly a u zákazníků i podoba webu vytváří povědomí o kvalitě školy. Často je to první věc, kde zájemce narazí na informace o konkrétní škole. A jsme u prvního dojmu a haló efektu. Vzpomínáte ještě, jak jsem kdysi v jednom z prvních dílů tohoto seriálu nabádal k nepodceňování haló efektu, který má na mínění člověka zásadní význam?
Do tohoto časopisu přispívá pravidelně autor na weby mnohem povolanější - Ondřej Neumajer. Nechci s ním soutěžit, v technologické otázce by to byl boj předem prohraný. Pokusím se shrnout především
hlavní zásady koncepce školního webu
a soustředit se na otázky, které souvisejí přímo s public relations.
První věcí, kterou je třeba zvolit, je školní doména. Internetová adresa, po jejímž zadání do prohlížeče se načtou naše školní stránky. Jakou zvolit? Určitě ne moc dlouhou, především dobře zapamatovatelnou, nejlépe intuitivně odhadnutelnou. Školy na malých obcích to mají celkem jednoduché. Je-li jméno obce unikátní a škola je tam jen jedna, tvar bude mít doména pravděpodobně www.zsobec.cz. Je třeba usilovat o doménu co nejvyššího řádu, tedy skola.cz, nikoliv skola.obec.cz. Pokud jsme zvolili čestný název, jeho zahrnutím do domény se odlišíme najisto. Otázkou zůstává, zda nebude tvar moc dlouhý, zda v něm nebude cizí slovo, které by se špatně pamatovalo nebo jinak četlo a psalo. V takovém případě doporučuji čestný název z domény vypustit.
Někdy má sice škola unikátní název nebo jiné dlouhé oficiální jméno, ale veřejnost tvrdošíjně používá nějaké jiné, zdomácnělé označení. Pak je ke zvážení, zda tento výraz prozaicky nepoužít jako školní doménu, samozřejmě jen v případě, kdy to nesnižuje důstojnost instituce (a taky proto, že adresu
www.ustav.cz
by mohla mít jen jedna škola ). Využitím tohoto zlidovělého názvu získáme sympatie těch nejmladších zákazníků - dětí. Je to přece „jejich“ název „jejich“ školy. Nebude to od nás krok rozhodně špatný, vždyť rodiče se identifikují se školou skrze své potomky. A aspoň na ně škola nebude působit tak škrobeně a suchopárně. Souhlasit ale musí pochopitelně
zřizovatel
, tam pozor, někdy si na důstojnost potrpí až příliš. Příklady využití tohoto
principu zdomácnělého označení
v doméně jsou třeba pražské školy ZŠ Květnového vítězství 1554, jejíž stránky najdete na www.kvetnak.cz, nebo ZŠ Lupáčova s adresou www.lupacovka.cz.
Druhou základní otázkou, kterou si položit, je, na jaké
platformě
náš web vytvoříme. Tuto oblast bych nechal povolanějším, jenom se z praxe omezím na
dvě doporučení:
Dnes jsou nejrozšířenější platformy školních webů
open source
produkty jako
WordPress
nebo Joomla. Existují i placená hotová řešení a komerční nabídky firem z oboru, z nichž některé se zaměřují dokonce přímo na školy. Rozhodně se přimlouvám za to, sáhnout po některém z ověřených, dlouhodobě provozovatelných řešení. Nedoporučuji si nechat vytvářet webové stránky ručně přímo v html, i kdyby vám to dotyčný nabízel zdarma. Řešení musí být přenositelné, škola se nesmí stát rukojmím někoho, na koho není spoleh, nebo jeho motivace prudce poklesne, u rodiče například tím, že jejich dítě školu přestalo navštěvovat.
Určitě bychom měli zvolit řešení založené na redakčním systému. To znamená takovou architekturu webu, kdy lze základní věci jako články nebo fotogalerie tvořit po přihlášení určenými uživateli (učiteli i třeba žáky) v jednoduchém editoru, jehož obsluhu zvládne po krátkém zaškolení každý. Jenom tak lze dnes docílit aktuálnosti webu, která se očekává, tedy mít skoro každodenně novinky. Jinak by to vyžadovalo webmastera na plný úvazek a ještě redaktora, což si téměř žádná škola nemůže dovolit.
Třetí věcí je, kde budeme naše stránky „parkovat“ - otázka webhostingu. Souvisí to jednak s rychlostí načtení stránek a také s úrovní služeb - ochranou proti hackerům, zálohováním nebo přístupností k webu (ideálně 24/7/365). Velmi zjednodušeně, „parkoviště“ našich stránek by mělo být co nejblíže dálnici, aby se stránky rychle načítaly odkudkoliv. Závisí to na mnoha faktorech (kapacita linky, latence spoje atd.). Právě rychlost načtení a zobrazení stránek může někdy rozhodovat. Pokud zájemce hledá konkrétní školu, rád si i chvíli počká. Pokud ale jen tak brouzdá, popřípadě není rozhodnut a mapuje terén, dlouho načítané stránky nejspíše opustí. Pravděpodobně jednáte stejně. Když hledáte, ve kterém e-shopu koupit nějakou rozšířenou věc, vyhledávač vám najde mnoho odkazů a při jejich proklikávání nemáte trpělivost se stránkou, která se načítá 5x déle než ostatní. Prostě ji zavřete a jdete na jinou.
Pozor, rychlost načítání většinou objektivně nepoznáte uvnitř školy, když váš server je za vedlejší zdí. Navíc často navštěvované stránky mívá počítač (nebo některý ze serverů po cestě) průběžně uložené v paměti (cache). Vám se tak váš web načítá rychle, ale lidé venku na tom mohou být zcela jinak. Udělejte pokus: zkontrolujte si
rychlost načítání
školních stránek někde jinde, třeba v internetové kavárně nebo u známých, kteří na váš web běžně nechodí. To bývá výsledek nejbližší většinové realitě. Pokud se vám nechce nikam chodit, použít lze i online službu
Google PageSpeed Insights
-
https://developers.google.com/speed/pagespeed/insights/.
Web je užitečný jen tehdy, pokud ho najdou vyhledávače. Navrhuji vám pokus č. 2, tentokrát můžete klidně zůstat sedět v teple u svého počítače. Spusťte si váš internetový prohlížeč a v jednom panelu otevřete
Google
a ve druhém Seznam. Do obou zadejte oficiální název školy a nechte vyhledávače prohledat internet. Jak to dopadlo, co vidíte ve výsledcích? Jsou vaše oficiální stránky školy na prvním místě v obou vyhledávačích (placené reklamní pozice se pochopitelně nepočítají)? Pak je vše v pořádku a nemusíte řešit nic. Jestliže se na prvních místech objevují různé katalogy škol, žákovské neoficiální stránky či web vaší obce, někde je něco špatně. V takovém případě už nejspíše nevystačíte s vlastními silami a je třeba se obrátit o pomoc k odborníkům, kteří se věnují
SEO
(Search Engine Optimization = optimalizace pro vyhledávače). Tito odborníci vám jednak poradí, jak uspořádat jednotlivé stránky, především úvodní homepage, tak aby to vyhledávačům vyhovovalo. Pohrají si i s metadaty, klíčovými neviditelnými slovy, která jsou napsáná v úvodu zdrojového kódu webu, podle nichž se vyhledávače také orientují.
Když jsme u metadat, pro poučení i zasmání jeden vlastní příběh. Kdysi jsem byl na kurzu Jak koncipovat školní stránky. Lektor vykládal teorii a přišla řeč na metadata a vyhledávání. Aby nám látku demonstroval v praxi, požádal nás o sdělení adres našich školních stránek. Řekl jsem mu ji, lektor načetl stránky a dal zobrazit zdrojový kód. Chtěl všem ukázat, kde jsou ukryta metadata, a já se nestačil divit. Stálo tam černé na bílém:
sex, free porn
atd. Omluvil jsem se z kurzu, že potřebuji rychle zavolat do školy webmasterovi. Pamatoval jsem si tehdy, že ještě nedávno jsme si s metadaty hráli a vymýšleli nejvhodnější kombinace pro vyhledávače. A najednou tam místo hesel jako
gymnázium, Praha
atd. stálo toto. Bylo to krátce po Vánocích, nějací žáčci zřejmě měli dlouhou chvíli a zvolili elegantně utajenou formu vzdoru a poměřili své síly se školou. Jediné, co mne cestou uklidňovalo, bylo, že i kdyby někdo do Googlu zadal heslo sex, určitě mu naše školní stránky nevyskočí na první pozici.
Co z této veselé historky plyne za poučení? Žáci jsou nenechaví a rádi to zkoušejí. Tak si proti hackerům nastavte pořádný
firewall
(ochranný štít). To samozřejmě lze v případě, kdy máte webový server ve škole, jinak to za vás provede pochopitelně webhostingový poskytovatel.
A ještě je tu jedna takřka nezbytnost - měli byste pravidelně sledovat, kdo, kdy a kam přesně na vaše stránky chodí. Doporučuji školní web zaregistrovat ve službě Google Analytics. Potom nezapomeňte pravidelně data analyzovat a zamýšlet se nad tím, proč lidé chodí právě tam.
V příštím dílu se zaměříme na obsahovou náplň webových stránek školy.