Vzory či antivzory našich ředitelů

Poslední impuls k mým řádkům byl poměrně prozaický. Realizujeme s kolegy na naší katedře výzkum o ředitelích škol, jehož výsledky se určitě dostanou ve stravitelné podobě i do naší rubriky, a již dnes mohu avizovat řadu zajímavých myšlenek. Jedna z otázek, kterou jsme pokládali našim respondentům z celé republiky, byla zaměřena právě na to, Člověka, který jej ovlivnil, nasměroval, zaujal a snad svým jednáním a názory přesvědčil natolik, že tehdejší žák či učitel se jednou rozhoduje vstoupit do podobného prostoru, na onen pověstný lodní můstek. Měli jsme na mysli skutečně vzor profesní, stranou jsme tedy ponechali vliv rodičů, spolužáků či kamarádů.

Počítali jsme s tím, že většina lidí měla svůj Snad kdysi dávno na základní (možná i devítileté) škole, možná na škole střední, třeba i během vysokoškolského studia mohla přijít nějaká inspirace. Každému z nás zůstává v mysli jednání těch skutečných osobností, na něž se nezapomíná, které si někdy během času možná idealizujeme. Tak už to ovšem v paměti lidské bývá. Základní či střední škola je již dlouho za námi a my mnohdy po dlouhé době dospělýma očima vyhodnocujeme i kontext, ve kterém se náš tehdejší učitel či ředitel pohyboval. Někdy mohl být vzor z jiné životní etapy, z prvního (učitelského) místa nebo naopak třeba ze stáže odehrávající se ve zcela jiném prostředí, mimo školství. Zkrátka - naše východisko před rozdáním dotazníků bylo následující. Předpokládali jsme, že většina lidí má svůj kladný vzor, který je ovlivnil a na němž jsou v současnosti schopni popsat právě ony

Výsledky byly ovšem poměrně překvapivé. (konkrétní čísla ponechám do jiných článků, celkem šlo téměř o tři stovky osob) . Nenašli nebo možná nechtěli najít ve své mysli nikoho, kdo je nasměroval ředitelským způsobem, komu by se chtěli podobat, jehož odkaz by chtěli naplnit. Snad to není příliš patetické, ale považoval bych to za zcela přirozené.

Osobně mám ze svého žákovského období vzor ve své bývalé třídní, pozdější ředitelce veliké školy, s níž jsem často v duchu i ve skutečnosti rozebíral leckterou situaci během mých ředitelských začátků. Mnozí současní ředitelé profesní vzor nemají, ale to nebylo všechno. Nemalá část těch, kteří našli nějaký ten vzor, uvedla poměrně nečekaně, že mají vzor záporný. Tedy nikoho, komu se chtějí podobat, ale konkrétní osobu (bojím se potom napsat osobnost), vůči níž by se chtěli vymezit, dělat to zcela jinak, zkrátka se tomu člověku vůbec nepodobat. Jsou uváděny rozličné motivy - špatná komunikace, zvýhodňování části sboru, mezilidské vztahy všeho druhu, ješitnost, projevy zlé vůle či lidská malost a podlézání.

Vážení čtenáři, zamyslete se prosím sami pro sebe. Měli jste vzor pro vykonávání svojí profese? Čím může být, že tolik našich respondentů mělo vzory negativní, tedy ony zmíněné „antivzory“. Je laciné dnes psát o atmosféře uplynulé prezidentské volby. Přesto se mi poslední dobou vynořují právě ony myšlenky o vzorech, vzorcích chování, tradicích a osobnostech, které by měly být schopny v kladném slova smyslu ovlivnit.

Nesouhlasím s tím, že by těch pozitivně ovlivňujících osobností bylo málo, ale nejsou tak hlasité, mediálně zdatné či vůbec vyhledávané. Lid obecný se raději pase po negativních jevech, čeká na senzace či neúspěchy. Lze přeci krásně zapomenout na vlastní život, odpovědnost. Všichni jsme se setkali s tím, že jsme cítili preferenci toho nedobrého před dobrým.

Nehodlám lamentovat, jde o popis stávajícího stavu. Možná budou muset vzory vyrůst, ale jedno je jisté. Naši žáci i naši učitelé, kolegové, stejně tak rodiče i ostatní lidé vstupující do školy (samozřejmě i osoby všech pracovníků školy).

Byl bych velice rád, kdyby na podobné výzkumné otázky, ovšem položené v budoucnosti, odpovídali respondenti s přesvědčením, že jejich profesní život ovlivňovala v kladném slova smyslu osoba některého z učitelů či ředitelů, které v životě poznali. A kdyby to nebyla pouhá osoba, nýbrž