Význam dalšího vzdělávání je třeba neustále potvrzovat

Kdybychom teď měli uzavřít sázku, museli bychom se bavit o tom, kolik procent vzdělávací nabídky bude za rok za dva portál prezentovat, protože sto procent to asi nikdy nebude. Nicméně hlavním důvodem, proč jsme portál vytvořili, bylo to, že jsme vnímali, že tady chybí médium, které by informovalo o vzdělávacích aktivitách ze všech oborů a témat a zároveň ze všech krajů.

Informace v oblasti DVPP jsou v současnosti roztříštěny na desítkách míst. Druhým důvodem je to, že bychom chtěli nabídnout prostor lektorům – jednotlivcům nebo malým úzce zaměřeným subjektům, kteří mají možnosti propagace zpravidla velmi omezené. Také považujeme za užitečné, aby ředitelé školměli možnost vytvořit poptávku, která pak bude automaticky distribuována mezi vzdělavatele, kteří jsou díky svému zaměření schopni předložit nabídku.

Paradoxně to v současnosti není nedostatek peněz na další vzdělávání, ale únava učitelů. Za dvacet let jsme se nebyli schopni dopracovat ke kariérnímu řádu, který by zohledňoval, jak se ten který učitel vzdělává. Učitelé tedy z toho, že na sobě pracují, nemají žádnou výhodu. Ti aktivní, kteří jsou motivovaní svým zájmem o věc, jsou již unavení a mnohde i pod tlakem ve stylu „zase někam jede“... Ti, co mají za to, že s tím, co znají a umějí, si vystačí po celou svou kariéru, nemají důvod svůj postoj měnit.

To ano, ale jde o to, kolik těch pasivních rozhýbete. Je třeba neustále konkrétními kroky potvrzovat, že další vzdělávání je nedílnou součástí učitelské profese. Někdy mám pocit, že další vzdělávání je pro ředitele škol vlastně nepříjemný problém.

Vemte si např. to, že poté, co byl otevřen program – ty takzvané šablony – většina žadatelů řešila materiální vybavení na místo, aby hledala cesty, jak zapojit učitele do změny ve výuce či zaváděla nové formy výuky, na což byl program původně určen. Víme o případech, kdy ředitelé měli od vzdělavatelů nabídky, že jim zajistí potřebné aktivity rozvoje školy v rámci šablon na klíč, tedy včetně zajištění nutné agendy, a ředitelé to odmítali, protože i za těchto podmínek to vnímali jako nepohodlný závazek.

Je smutné, že v době, kdy je na škole nedostatek kvalitních jazykářů, neběží naplno programy, kde by učitelé jezdili do zahraničí, kde by prohlubovali svou znalost jazyka, ale i nabírali další zkušenosti a třeba i získali nový impuls pro svou práci. Nemám nic proti datovým projektorům, ale investovat je třeba především do lidí. Naše školy dnes patří k nejlépe vybaveným školám v Evropě, ale na kvalitě výuky to bohužel není vůbec znát.

Vůbec mi připadá, že projekty z Evropských fondů jsou problém. Mnoho škol se zapojilo do projektů a vlastně ani nevědí, co chtějí. Na poslední chvíli řeší otázky náplně programů, „berou co se dá“ a nevědí, co s tím dál. I tohle přispívá ke zvyšující se únavě zapojených učitelů.

Problém je také to, jak se jako společnost stavíme k dalšímu vzdělávání. Vemte si, že v drtivé většině případů najdete na stránkách školy informace o jejím materiálním vybavení, ale ne o kvalitě učitelského sboru.

To, že škola má novou interaktivní tabuli, novou podlahu v tělocvičně na stránkách škol najdete. Kdo a co absolvoval v rámci dalšího vzdělávání tam prakticky nikde nenajdete. Bohužel je to tak, že rodičovskou veřejnost ani nenapadne se po tom ptát.

V první fázi jsme se zaměřili na to, abychom vytvořili funkční prostředí, kde vzdělavatel pohodlně vytvoří prezentaci svého kurzu nebo semináře a uživatel – učitel jej rychle a snadno najde. V současnosti se soustředíme na to, aby měl portál dostatek vzděláváníchtivých návštěvníků a stal se mezi učiteli a řediteli škol známým. Nechceme však úplně odkrývat, co se připravuje pod pokličkou. Zatím mohu sdělit tolik, že v dohledné budoucnosti budeme portál rozšiřovat dvěma směry. Jednak chceme vzdělavatelům usnadnit agendu kolem práce s účastníky a pak nabídnout registrovaným učitelům nástroje užitečné v profesním rozvoji.