Vývoj snah o rozvoj inkluzivního vzdělávání

Právo na vzdělávání všech dětí bylo následně zakotveno v Úmluvě o právech dítěte, přijaté v roce 1989. Konkrétněji pak tuto problematiku rozpracovává Světová deklarace vzdělání pro všechny z roku 1990, která v článku 3 uvádí: „Zvláštní pozornost vyžadují vzdělávací potřeby postižených osob. Kroky musí být učiněny tak, aby všem kategoriím postižených lidí byl poskytnut stejný přístup ke vzdělávání, který musí být nedílnou součástí jeho systému.“ Požadavek na rozvoj inkluzivního vzdělávání byl poprvé formulován v Prohlášení ze Salamanky a Akčním rámci speciálního vzdělávání z roku 1994. Cílem shromáždění v Salamance bylo navržení systémových a legislativních změn podporujících rozvoj inkluzivního vzdělávání. Jednalo se zejména o změny směřující k zajištění podmínek pro adekvátní podporu všech dětí, včetně dětí se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách hlavního vzdělávacího proudu.

V České republice je podpora rozvoje inkluzivního vzdělávání spojena zejména s ratifikací Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, která se stala součástí českého právního řádu v roce 2010. Článek 24 této úmluvy zavazuje stát k vytvoření systému inkluzivního vzdělávání na všech úrovních vzdělávací soustavy. Právo na rovný přístup ke vzdělávání je také zakotveno ve školském zákoně přijatém v roce 2004. Školský zákon v § 2 uvádí, že vzdělávání je založeno na zásadě rovného přístupu každého jedince ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu nebo jiného postavení a na zásadě zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. Ve vztahu k povinné školní docházce zákon předpokládá, že všichni žáci, včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, plní povinnou školní docházku v spádové škole, pokud se jejich zákonný zástupce nerozhodne jinak.

Podpora inkluzivního vzdělávání vstoupila do povědomí širší veřejnosti také ve spojitosti s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti České republice. Rozsudek se týkal nepřímé diskriminace romských dětí ve vzdělávání. Soud se přiklonil k názoru, že v případě nadměrného umísťování romských dětí do škol pro žáky s mentálním postižením se jednalo o pochybení systému, a nikoliv konkrétních škol. Jedním z důvodů bylo i to, že právní úprava platná do roku 2011 umožňovala zařazení žáka bez postižení do školy či třídy zřízené pro žáky se mentálním postižením za účelem dosažení potřebného počtu dětí v dané škole či třídě. Nebylo přitom stanoveno, že takový žák nesmí být vzděláván podle vzdělávacího programu se sníženými očekávanými výstupy a redukovaným vzdělávacím obsahem. Toto systémové pochybení mělo největší dopad právě na romské děti. Platná právní úprava už takový postup neumožňuje.

Od září 2016 školy a školská zařízení čeká nový systém podpory vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami založený na nárokových podpůrných opatřeních. Cílem novely školského zákona je především zlepšení podmínek škol hlavního vzdělávacího proudu pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Novelu školského zákona zároveň provází řada mýtů a nepravdivých informací. Mezi ty nejčastěji zmiňované patří zrušení segmentu speciálního školství. Novela však i nadále umožňuje zřizování škol a tříd určených žákům s jednotlivými druhy zdravotního postižení. Rodiče tak budou mít stále možnost vybrat si školu pro své dítě se zdravotním postižením. Podpůrná opatření jsou určena všem dětem, žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami bez ohledu na to, zda se vzdělávají v běžné nebo speciální škole. Školy by měly díky novému systému dosáhnout na finanční prostředky na zajištění podpůrných opatření, což je vítaná změna oproti současnému stavu, kdy na doporučené podpůrné opatření (nejčastěji asistenta pedagoga) škola nedostane nezbytné finance a kvůli tomu jej nemůže poskytnout.

V souvislosti s novelou školského zákona je také často zmiňován další krok Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým je zrušení přílohy k Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. I toto opatření provází řada nepravdivých informací, které děsí pedagogickou i rodičovskou veřejnost. Zrušení přílohy neznamená, že žáci s lehkým mentálním postižením (LMP) budou muset dosahovat stejných očekávaných výstupů jako ostatní žáci. Žáci s LMP budou mít nastaveny očekávané výstupy ze vzdělávání v souladu s jejich reálnými možnostmi, v RVP ZV bude u jednotlivých vzdělávacích oborů uvedena doporučená minimální úroveň pro úpravy očekávaných výstupů pro tyto žáky. Úprava očekávaných výstupů bude realizována jako podpůrné opatření prostřednictvím individuálního vzdělávacího plánu. Hlavní změnou bude to, že dojde ke sjednocení rámcového učebního plánu RVP ZV a přílohy pro LMP. Zároveň ale bude u žáků s LMP možné měnit časové dotace i skladbu předmětů dle jejich potřeb. Ke změně dochází především proto, že stále více žáků s LMP se vzdělává v běžných základních školách (cca 3 500 žáků v 802 běžných základních školách). Zejména na druhém stupni činilo velké obtíže dosahování časové dotace tzv. výchov stanovené přílohou. Nový systém dokáže flexibilněji reagovat na potřeby žáků i možnosti škol. K 1. září 2016 také nedojde k plošnému přesunu dětí ze základních škol praktických do běžných základních škol. Žáci, kteří se doposud vzdělávali ve školách samostatně zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením, se v nich budou moci vzdělávat i nadále. Případné zrušení školy bude stejně jako doposud v kompetenci zřizovatele.

Závěrem lze shrnout, že novela školského zákona v oblasti poskytování podpory dětem, žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami je pokračováním snah formulovaných v Prohlášení ze Salamanky. Nové pojetí podpory, postavené na identifikaci míry podpory, kterou jedinec potřebuje, a následném stanovení konkrétních podpůrných opatření, zvýší jeho šanci na úspěšné dokončení vzdělávání a pozdější získání profesního uplatnění. Aby novela školského zákona fungovala ve prospěch dětí se SVP i škol, je nezbytné její implementaci zajistit adekvátními finančními prostředky na podpůrná opatření. Je nesporné, že se zvýší počet dětí, které budou mít nárok na podpůrná opatření, a školy budou mít povinnost jim tato opatření poskytnout. Je tedy třeba počítat se zvýšenými nároky na státní rozpočet, které ale lze považovat za vklad s vysokou mírou návratnosti, neboť investice do zvýšení kvality vzdělávání se v dlouhodobém horizontu jednoznačně vyplácejí.

Další důležitou podmínkou je zajištění metodické podpory pracovníků školských poradenských zařízení a škol, aby všichni aktéři věděli, v čem podpůrná opatření spočívají a jaké jsou postupy jejich aplikace. Jediným v současné době dostupným metodickým materiálem vytvořeným v návaznosti na novelu školského zákona je Katalog podpůrných opatření, který vznikl v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, realizovaného Univerzitou Palackého v Olomouci, organizací Člověk v tísni, o. p. s., Asociací pracovníků speciálně pedagogických center a Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání.

Veškeré výstupy projektu jsou k dispozici na www.inkluze.upol.cz. Nezbývá než doufat, že další metodické materiály budou v dohledné době dopracovány, a stejně tak bude zajištěno plošné vzdělávání pedagogů v oblasti identifikace potřeb žáků a poskytování podpůrných opatření.