Vnější faktory

Vydáno:

V této části si popíšeme vnější faktory, které mohou pozitivně ovlivňovat image naší školy. Už jen ten fakt, že to jsou faktory vnější, napovídá, že nebude snadné je ovlivňovat pro nás požadovaným způsobem.

Vnější faktory
Mgr.
Miloslav
Hubatka
 
lektorská, poradenská a publikační činnost, bývalý ředitel školy
Na druhou stranu úplně bez vlivu také nejsme. Jen se náš vliv nebude uplatňovat snadno a přímo. Jenže na druhou stranu úspěšnost školy je nemalou měrou závislá na tom, jak škola tuto oblast zvládne ošetřit a aktivně moderovat ve svůj prospěch. Není to jednoduché, ale není to ani nemožné.
Podívejme se na jednotlivé složky - jednotlivé
vnější faktory.
KOMUNIKAČNÍ KANÁLY
Jsou to cesty, kterými běží komunikace mezi školou a rodinou. Bohužel jich není mnoho a ne vždy fungují zrovna efektivně a ve prospěch školy. Pro školu je ale nezbytné, aby je měla víceméně pod svojí kontrolou. Nebo alespoň aby částečně ovlivňovala jejich toky a využití.
Zde se vždy ředitelů ptám, který komunikační kanál mezi rodinou a školou je hlavní a zásadní? Správně odpovědí, že dítě. Současně je to však nejméně spolehlivý zdroj. O tom, co škola dělá a co se ve škole skutečně děje, informuje své rodiče jen částečně, často tendenčně a mnohdy jak se mu to hodí. V neposlední řadě se do jeho sdělení vkrádá pocitová složka, která ovšem s realitou nemusí mít mnoho společného. A čím jsou děti starší, tím více jsou informace lakoničtější a jsou „filtrovány“. Rodičovské obligátní
„Co bylo ve škole?“
pak přináší stručné odpovědi jako
„ ...nic, nuda, žádný problém“
atp. Pokud se informace přece jen rodič dočká, tak je to často úhel pohledu jeho dítěte a mnohdy skutečně účelově podaný. Učitelé, resp. ředitelé vědí, že velká část problémů a konfliktů mezi školou a rodinou vzniká právě zde. Řešení problémů potom často spočívá v tom, že škola musí uvádět informace a fakta na pravou míru, protože rodič je má zkreslené, ale domnívá se, že problém je jednoznačně na straně školy.
Dalším důležitým a stále více využívaným informačním kanálem je internet a Facebook. Je tedy důležité, aby školy o tento informační kanál systematicky pečovaly a využívaly jej. Škola by měla promyšleně budovat a spravovat obsah těchto informačních zdrojů pro rodiče. Kromě běžné operativy, organizačních záležitostí a dalších nutností by zde měl být prostor i pro prezentaci výsledků vzdělávání, nadstandardních činností a úspěchů školy, ale vždy soustavně, plánovitě a v kontextu s dalšími záležitostmi. Zkrátka mluvím o promyšleném a systematicky realizovaném plánu PR školy. Tato oblast sama vydá na samostatný seminář nebo školení, ale jen se dovolím zeptat:
 
Máte jako škola zmapovanou návštěvnost webových a facebookových stránek své školy?
 
Víte, jak velká je jejich návštěvnost?
 
Máte zpracovanou analytiku svých stránek?
 
Víte, jaké informace rodiče preferují a hlavně kteří rodiče na tyto stránky pravidelně chodí, a také kdy?
Pokud si takovouto analýzu stránek uděláte, často zjistíte, že naměřené výsledky zdaleka nejsou tak optimistické, jak by se zdálo. Tedy že i tento zdroj má svá omezení a slabiny a hlavně osloví zase jen určitou část rodičů.
Dalším informačním kanálem jsou
rodičovské schůzky a návštěvy rodičů ve škole
při nejrůznějších příležitostech. Je důležité dostat rodiče co nejčastěji do školy, ale je stejně důležité toho také náležitě využít. Často to může být i jediný způsob, jak můžete přímo oslovit, a tedy i získat rodiče. A navíc takto můžete předávat informace přímo, nezprostředkovaně, a tím pádem bez mezičlánku a jiných vnějších vlivů. Otázka k tomuto informačnímu kanálu třeba může být:
„Využíváte třídní schůzky mimo jiné také k tomu, aby zde učitelé rodičům ukázali svůj způsob výuky?“
Například jak s dětmi využívají moderní technologie, nové metody a formy, speciální pomůcky? Bohužel se nám učitelům zdá toto jasné a samozřejmé, protože v tom každý den žijeme, a domníváme se, že už to rodiče museli nejméně stokrát vidět a dávno to znají. Opak je však pravdou, a pokud si uděláte jen malé šetření, budete nemile překvapeni, jak jsou informace rodičů kusé a nekompletní. Po takovýchto schůzkách rodiče často komentovali s povděkem, že si nyní mohou představit to, o čem jejich dítě doma jen mluvilo a oni sami to ve škole nezažili, takže se jejich představy liší od reality.
Dalším velmi důležitým komunikačním kanálem mezi rodinou a školou je
e-mailová nebo jiná forma elektronické komunikace.
S touto podobou komunikace, ať už prostřednictvím SW, jako je elektronická žákovská knížka, nebo častěji prostá e-mailová komunikace, má stále více škol své zkušenosti. Tyto školy také vědí, že jde o silný a velmi účinný nástroj a komunikační kanál. Ten může pozitivně ovlivnit postoj rodičů, ale současně může přinést mnoho problémů. Jinými slovy - pokud škola chce a využívá tuto formu komunikace mezi školou a rodinou, tak současně musí tato komunikace probíhat podle předem stanovených a poměrně přesných pravidel. Pokud se tak nestane, hrozí, že se dobrý úmysl obrátí proti škole samotné i proti jejím učitelům. Mluvím o situacích, kdy nebyla stanovena jasná pravidla co, jak, kdy atp., takže se komunikace odehrává jiným způsobem, než byl záměr, a spíše věci komplikuje, než pomáhá. Školy, které mají s tímto své zkušenosti, vědí, o čem mluvím, a tyto zkušenosti jsou často docela draze zaplacené. Na druhou stranu je nutno říci, že v budoucnu budou úspěšnost a pozitivní hodnocení školy nemalou měrou určovány také způsobem, jak škola umí nebo neumí nastavit komunikační kanály a aktivně je ovlivňovat a moderovat ve svůj prospěch. Tyto nástroje a systémy ukazuji na svém semináři a mnohdy bývají ředitelé škol překvapeni, jaké faktory hrají roli a jak zásadní může být jejich vliv. Přitom není třeba až tak zásadních změn a úprav, ale je třeba dodržet právě ta klíčová pravidla, jež byla spolehlivě ověřena v praxi.
VZTAH KE ŠKOLE
Vztah ke škole je spíše důsledek našeho dlouhodobého snažení. Měl by však být ve fokusu našeho cíleného public relations. Budování dlouhodobého a pozitivního vztahu a přístupu ke škole směrem od rodičů i širší veřejnosti je velmi důležitý a zásadní faktor úspěchu. Celkově je nyní
vztah veřejnosti ke školám spíše kritický
a ne zrovna ideálně naladěný. I proto je tato snaha nejen nelehká, ale o to zásadnější. Vysvětlení, že škola oproti rodině není na druhé straně barikády, ale že na společném úsilí a snažení budou profitovat nejen děti, ale úplně všichni, je cíl velmi nesnadný. Budování vztahu se opírá jednak o zmíněné komunikační kanály a o jejich obsah, ale také o dlouhodobě budovanou důvěru.
DŮVĚRA
Důvěra ke škole a důvěryhodnost školy je nesmírně důležitá a opravdu hodně zásadní položka v budování úspěšné školy. Nelze ji koupit, nelze ji získat lacino, lze ji jen
dlouhodobě a trpělivě budovat
a pečovat o ni.
U důvěry se více zastavíme, protože jde o aspekt, který ovlivňuje mnoho dalších faktorů. Pokud bych současným školám měl z dlouhodobého hlediska doporučit nějakou strategii, tak budování důvěry a důvěryhodnosti by tam stoprocentně nechybělo.
Budování důvěry však není žádný nahodilý nebo nepromyšlený proces. Naopak. Je nezbytné systematicky roztáčet kola důvěry.
Celý proces začíná u očekávání. Již v minulých dílech jsme si popsali korelaci mezi očekáváním rodičů, resp. mezi naplněním očekávání a spokojeností se školou. Jinými slovy, rodič je spokojen se školou tak, jak se škole podaří naplnit jeho očekávání. Proto už v této fázi je důležité, aby škola měla zmapována očekávání rodičů. A to ve všech hlavních oblastech.
Očekávání by potom měla být realizována ve výkonech, tedy v činnosti školy. To logicky přinese odpovídající výsledky. Tyto výsledky by měly být v souladu s očekáváním. Pokud nejsou, je třeba si to přiznat a provést korekce ve výkonech. Pokud jsou výsledky v souladu s očekáváním, je také potřeba provést poslední část kruhu - prezentaci výsledků. Kruh se uzavírá.
Musím se zmínit o důležitosti poslední fáze. Prezentace výsledků bývá v praxi škol podceňována, ba bývá na ni nahlíženo jako na něco nepatřičného. Jenže je třeba si uvědomit dvě věci:
 
Prezentace výsledků, zejména těch pozitivních, vyvolává nová očekávání a nám se pak kruh důvěry roztáčí ve spirále směrem nahoru k novým cílům. Je to růstový proces.
 
Pokud prezentaci výsledků neuděláme my, tak ji udělá někdo jiný. Zkrátka nikdy zde nebude informační vakuum. Takže se může stát, že když tuto fázi nevyplníte vy, tak to udělá někdo jiný a obávám se, že se vám to nebude líbit. Navíc to může zhatit a vynulovat celý předchozí proces.
V souvislosti s kruhem důvěry je třeba uvést ještě jednu skutečnost - to, že je možné, aby se nám spirála točila pozitivním a růstovým směrem nahoru, ale lze ji roztočit i obráceně. Tedy směrem dolů, směrem k úpadku a ztrátě důvěry.
Tento jev nastává v případě, když škola špatně odhadne očekávání, a tak realizuje a nabízí výsledky, které nikdo nechce.
Nebo je zde ještě častější model, a to v případě, kdy škola vzbudí v rodičích falešná očekávání, mimo svoje možnosti. Potom výkon a následný výsledek neodpovídají těmto očekáváním, nastává deziluze a následné problémy. Tento případ nastává docela často v souvislosti se zaváděním novinek, třeba i moderních technologií. Škola naslibuje rodičům něco, co se jí v praxi nepodaří realizovat. Ať už jsou důvody jakékoliv, tak očekávání a dosažený výsledek na sebe nenasedá. Nedej bože, když škola tento neuspokojivý výsledek ještě natře narůžovo a prezentuje jako velké vítězství. Ztráta důvěry a následné reputace je potom nasnadě.
REPUTACE ŠKOLY
Poslední částí je reputace školy, která je jakýmsi souhrnem všech předešlých faktorů. Reputaci budujeme těžko a v potu tváře za příznivých i nepříznivých okolností. Bohužel ji v poslední době ztrácíme relativně snadno pod palbou kritiky a problémů, na které nemáme přímý vliv. Nicméně k dobré reputaci musíme neustále směřovat jako za pověstnou hvězdou na horizontu. K tomu nám mají dopomáhat mimo jiné i výše uvedené oblasti.

Související dokumenty