Vitální tým

Jiří Plamínek ve své knize popisuje Vychází přitom ze své původní profese přírodovědce, protože vitalita v „přírodním“ smyslu slova znamená přežití, tedy samotnou existenci navzdory všem číhajícím nebezpečím. Vitální organizace je tedy taková, která – předem stanoveného cíle. A vitální organizace se buduje prostřednictvím pyramidy vitality, která má čtyři stupně: užitečnost, efektivitu, stabilitu a dynamiku.

Zkusme se nyní podívat na existenci týmů právě z pohledu vitality – pro ředitele školy se tento pohled může stát inspirací nejen pro týmovou spolupráci, ale i pro další oblasti řízení školy.

První patro, patro užitečnosti, odůvodňuje samotný vznik týmu. Proto je nutné položit si dvě základní otázky: komu bude tým přinášet užitek? Jaké činnosti se od týmu očekávají? V případě týmů ve školství je – např. pedagogy, kterým umožňuje užší spolupráci podporovanou ředitelem školy. Přínosem je také samozřejmě – tomu umožňuje přenos některých činností a vůbec snadnější řízení pedagogického procesu. Dále je zde užitek – domluva vyučujících umožňuje např. srovnatelné písemné práce nebo konání různých soutěží a akcí. Jasná pravidla ustanovená na schůzkách týmu slouží také pro přehled o učivu v rámci daného předmětu. Tým může být vzorem Očekávané činnosti pak v podstatě vyplývají z užitečnosti pro jednotlivé osoby – především je to naplnění školního vzdělávacího programu prostřednictvím spolupráce a z toho vyplývající pořádání akcí. Ale očekává se i řešení problémů v kruhu odborníků na daný předmět, reakce na dotazy rodičů... Činnosti jsou rozsáhlé a odvíjejí se od potřeb dané školy. Užitečný tým ale nemusí být nutně efektivní.

představuje poměr „ceny a užitku“, resp. s co nejmenšími náklady dosáhnout co největších zisků. Jde tedy o to, aby členové týmu přiměřeně vynakládali své úsilí správným směrem a dosahovali co nejlepších výsledků. Jedná se o rozdělení úkolů v rámci týmu odpovídající motivačnímu profilu jeho členů (úloha vedoucího týmu), efektivní vynakládání prostředků (finančních i materiálních – využití sponzorských darů, učeben) a celkové nastavení práce týmu (přiměřené svolávání schůzek, odpovídající počet akcí). Pokud tým pracuje efektivně, zbývá pro jeho udržení ještě jedno patro, a tím je patro stability.

znamená vyrovnání se se změnami, které zasahují do práce týmu. Razantní změnou byla tvorba školních vzdělávacích programů a pravidelnými změnami jsou všechny jejich úpravy. Ale změny se mohou objevit i v důsledku personálních změn, se zvyšováním počtu žáků... Se změnami musí tým počítat. Jde o to, aby se s nimi dobře vyrovnal a hlavně si v rámci zpětné vazby vytvořil mechanismy pro jejich zvládání. Většina týmů zůstává na úrovni třetího patra pyramidy vitality, ale jsou i takové, které se dostanou do patra nejvyššího – patra dynamiky. Tým, který se v tomto patře pohybuje, sám – a tím přispívá ke zlepšení života školy. Může se jednat o dílčí úpravy školního vzdělávacího programu (úprava hodnocení, nové návrhy na sebehodnocení), konání dosud neuskutečněných akcí (spolupráce se zahraniční školou), rozvoj spolupráce s rodiči (ukázky výuky) nebo větší propagace školy (netradiční zápis do prvních tříd). Pokud se některý z týmů (nebo snad všechny) ve vaší škole nachází v tomto nejvyšším patře, jeho ustanovení bylo určitě tou správnou cestou!

Teorii vitality lze využít ještě v jiné oblasti, a tou je motivace. Podle toho, jaká patra a s nimi související činnosti pracovníkům vyhovují, lze vytvořit čtyři motivační typy: zpřesňovatele, slaďovatele, objevovatela a usměrňovatele.

Ředitel školy nebo vedoucí týmu může jednotlivé typy poznat (mimo jejich hlavních rysů) podle toho, – a podle toho jim přidělovat role v týmu a odpovídající úkoly. Slaďovatelé a zpřesňovatelé jsou dva typy, které nemají rádi změnu.

má rád pořádek a přesnost, a proto mu vyhovuje dotahování věcí. Pokud je potřeba, dokáže nasadit vysoké pracovní tempo. Pochvala nadřízeného u něj vyvolává sice potěšení, ale také rozpaky – proto zpřesňovatele chvalte stručně! Z hlediska motivace potřebuje znát přesný postup a také je vhodná nabídka pomoci v případě potřeby. je zpřesňovateli velmi podobný v reakcích na pochvalu i zátěž, liší se potřebou týmové práce, která je pro něj velmi motivační, a také větší empatií. Opakem těchto dvou stabilních typů jsou dynamičtí objevovatelé a usměrňovatelé. je velmi samostatný, tato samostatnost však bývá překážkou týmové práci. Nejlépe se motivuje samostatným a obtížným úkolem, pro který je ochoten znásobit své úsilí. Pochvalu rychle přijímá a netrpělivě vyčkává na další podněty. je typickým vůdčím typem – chce se prosadit a řídit druhé, vyhovuje mu být v popředí. V případě těžšího úkolu umí dílčí činnosti rozdělit mezi ostatní a za to očekává pochvalu s případnou odměnou. Nejúčinnější motivací je zdůraznění jeho důležitosti a nepostradatelnosti. Některé typy se samozřejmě překrývají, ale i tak lze podle této teorie členy týmu motivovat a přidělovat jim konkrétní úkoly. Připomeňme si ještě jednou Jiřího Plamínka s jeho Zlatým pravidlem motivace: „Nepřidělujte lidi úkolům, ale úkoly lidem.“

Tímto článkem jsme završili náš seriál o týmech. Doufáme, že jste jeho prostřednictvím našli inspiraci pro dostatečnou rozhodnost při ustanovení týmů ve vaší škole, správnou volbu jejich cíle i členů. Pak budou týmy opravdu efektivní součástí školy a pomohou vám při vaší nelehké práci.