Virtuální třídy

Vydáno:

Hromadnost vzdělávání představuje v současnosti stále výraznější překážku dosažení kvalitního vzdělání u každého jedince. Pozvolna si to uvědomuje i české školství, které do školského zákona [§ 2 odst. 1 písm. b)] zakomponovalo zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. Ovšem individualizace běžného školního učení zůstává stále spíše na papíře, než aby se stávala každodenní realitou ve třídě.

Virtuální třídy
PhDr.
Václav
Mertin
 
dětský psycholog, katedra psychologie FF UK v Praze
Významná část překážek souvisí s objektivním nastavením ve školství, ovšem část musíme připsat na vrub učitelů, kteří jsou snad odjakživa nastaveni na hromadné vyučování, a tedy i na přístup „všichni všechno a v jednu chvíli“, případně „všem měřím stejně“. Koneckonců ani rodičovská veřejnost nepřijímá příliš přátelsky různé pedagogické inovace. Tento přístup brání jak individualizaci, tak i přijetí inkluzivního postoje. Přitom je zřejmé, že k dosažení odpovídající úrovně vzdělání není nezbytně nutná jediná cesta - i u nás už jsou letité zkušenosti s dálkovým (dnes kombinovaným) studiem nebo s domácím vzděláváním. Pokroky v moderních technologiích, jejich všeobecná dostupnost i relativní láce, uživatelská vstřícnost dovolují výrazné rozšíření forem vzdělávání.
Jednu takovou možnost nabízejí tzv.
virtuální třídy
(virtuální školy). Žák se připravuje doma, do školy chodí fyzicky pouze dělat zkoušky, nicméně kontakt s učitelem může být každodenní a v průběhu školního roku probíhá rovněž online. Učitel tak může žákovi snadněji poskytnout zpětnou vazbu k vypracovaným úkolům, reagovat na otázky, může relativně snadno ověřit i jeho osvojení látky. Vzhledem k tomu, že se dítě vzdělává doma, učitel komunikuje intenzivně i s rodiči.
Tento způsob vzdělávání je v zahraničí určen
především pro starší žáky
(zejména střední škola, v zásadě i druhý stupeň základní školy, u žáků v režimu domácího vzdělávání bez omezení), kteří ze zdravotních nebo právních (jsou vyloučeni ze škol) či dalších vážných důvodů nemohou docházet do školy. Jejich prostřednictvím se však mohou vzdělávat i domácí školáci. Osobně si umím představit, že by se tímto způsobem mohli zbavit obav někteří rodiče, kteří by chtěli vzdělávat své dítě sami doma, ale bojí se, jestli to zvládnou.
Roblyerová (2006) uvádí minipříběhy tří studentů využívajících virtuální školu - úspěšné baletky, dívky, která pečovala o vlastní dítě, a šikanovaného chlapce. Gisella, ambiciózní baletka, zvládla díky virtuální třídě dříve požadavky střední školy a mohla se zúčastnit turné s baletní skupinou. Leslie promeškala pololetí druhého ročníku střední školy kvůli těhotenství. Velmi chtěla dokončit školu, neměla však prostředky na zajištění hlídání dítěte. Sidney byl ve třídě šikanovaný - učení vcelku zvládal, s výjimkou angličtiny, která byla na rozvrhu vpodvečer, a matka ho odmítla pouštět ze strachu před napadením spolužáky, případně pouličními gangy. Tento předmět tedy absolvoval ve virtuálním kurzu. U všech tří případů si umíme představit, že klasická prezenční výuka nemusela být nejvhodnější.
Výuka ve virtuálních třídách byla vUSA zahájena v roce 1994 (Davis et al. 2007) a probíhá prostřednictvím elektronických médií. Jde o dynamicky se rozvíjející formu vzdělávání - Davis et al. (2007) uvádějí 300 tisíc žáků v roce 2003, zatímco Salkind (2008) zmiňuje, že ve virtuálních třídách je v USA již přibližně 1 milion žáků. Vzhledem k tomu, že dnes se musí individualizace týkat i oblasti chování, přičemž u některých žáků představuje právě z důvodu nepřijatelného chování pobyt ve třídě výraznou kontraindikaci, bylo by možné využít virtuální třídy i u nich. Pokud by tedy v indikovaných případech fungovala rodina a „zlobivé“ dítě dobře zvládla, pak se jedná o perspektivní formu vzdělávání těchto dětí. Není nutné se však domnívat, že by tento způsob vzdělávání jedinců s výraznějšími problémy s chováním vyřešil nebo že by se stal běžnou formou vzdělávání dětí (při tomto způsobu edukace jsou uváděny poměrně vysoké počty předčasných ukončení studia - 60 až 70 %, Royblerová 2006), víc je patrně určen pro žáky, kteří mají alespoň minimální vzdělávací návyky a silnou podporu rodičů. Navíc existují žáci, kteří individuálně studují mnohem lépe než v kolektivu vrstevníků.
U nás mají s touto formou několikaleté zkušenosti např. v ZŠ Březová na moravskoslovenském pomezí, kde ji využívají mimo jiné právě pro domácí školáky, ale i pro žáky, kteří jsou s rodiči v cizině - viz příspěvek pana ředitele Zimčíka.
Z uvedených případů je zřejmé, že virtuální vzdělávání může sloužit k urychlení studia, ale také např. ke zvládnutí jednoho předmětu. Pokud si žáci představují, že při tomto způsobu bude učení rychlejší a méně náročné, mýlí se. Výuka může být časově náročnější než v tradiční třídě. A nároky se nemohou lišit od běžných.
Je možné, že se ozvou stejné námitky jako při klasickém domácím vzdělávání, že dítě bude celé dny zavřené v izolaci doma, a navíc bude trávit ještě víc času u počítače -a jistě to nelze v některých případech vyloučit (Sidney), přesto v pomyslné hierarchii různých cílů je pro mě na vyšším místě
dokončené vzdělání
než sociální kontakty ve třídě.
Pokud by se tento přístup měl rozšiřovat, varuji dopředu úředníky, kteří se budou na této formě vzdělávání snažit ušetřit, stejně jako to činí v případě domácího vzdělávání. Učiteli rozhodně nebude stačit přečíst pár domácích úkolů a jednou týdně poslat e-mailem plán na příští týden, aby na konci pololetí zjistil, že dítě nic moc neumí. Tato výuka bude skutečně individualizovaná, což od učitele bude vyžadovat značně sofistikovaný přístup. K určitým úsporám tedy v tomto případě docházet patrně bude, ale pouze v malém rozsahu.
ZDROJE
 
DAVIS, N., ROBLYER, M. D., CHARANIA, A., FERDIG, R., HARMS, C., COMPTON, L., CHO, M. Illustrating the „virtual“ in virtual schooling: Challenges and strategies for creating real tools to prepare virtual teachers. Internet and Higher Education, 2007. 10, s. 27-39.
 
ROBLYER, M. D. Virtually Successful: Defeating the Dropout Problem Through Online School Programs. Phi Delta Kappan, 2006. 88(1), s. 31-36.
 
SALKIND, N. L.
Encyclopedia of Educational Psychology.
Sage Publications, 2008.

Související dokumenty

Pracovní situace

Může škola požadovat peníze za opotřebení učebnic?
Doprovod žáka do nemocnice
Žákovská a studentská samospráva
Změna ve vyplňování záznamů o úrazech
Zákonný zástupce
Školy s rozšířenou výukou
Krizový plán jako součást interní dokumentace školy
Bezpečnostní plán jako součást interní dokumentace školy
Žádost o individuální (domácí) vzdělávání
Přiznání svéprávnosti nezletilému dle nového občanského zákoníku
Metodické doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků
Zdravotní způsobilost k tělesné výchově
Výchovná opatření a jejich zveřejňování
Zpracovávání osobních údajů v podobě výsledků vzdělávání
Mimoškolní akce školy – účastníci akce
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Neshody při žádosti o odklad povinné školní docházky
Přijímání ke vzdělávání cizinců, vzdělávání cizinců, ukončování vzdělávání cizinců
Aktualizace školního řádu základní školy na základě právních předpisů (2020/2022)
Metodika k hodnocení žáků v základních školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022

Poradna

Výuka Aj
Problémy ve třídě
Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Dozor při odvozu do nemocnice - odborná poradna, odpověď na dotaz
Počet žáků ve třídě
Poplatky za ŠD při rotační výuce
Žák v zahraničí

Zákony

561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)