Virtuální hospitace - rok poté

Počáteční ostych a obavy učitelů z natáčení a zveřejňování videozáznamů vystřídal zájem o natočené hodiny a ochota pozvat si kamery do své výuky.

Hodiny k natočení nabízejí především ti pedagogové, kteří jsou si vědomi přínosu pro sebe i pro diváky. A je vidět, že učitelé se

Na začátku projektu bylo potřeba nastavit podobu videozáznamů a následných diskuzí a také mechanismus tvorby samotné virtuální hospitace. Proběhlo tehdy mnoho debat a tvůrci projektu řešili například otázku, zda by se mělo jednat o ukázkové „nacvičené“ hodiny (příklady dobré praxe), nebo zda má jít o záznamy skutečné výuky. Učitel, který výuku vede, totiž může díky virtuální hospitaci získávat cennou zpětnou vazbu ke své práci, a to jak od vysokoškolského didaktika, který provádí evaluaci hodiny, tak i od všech, kteří videonahrávku zhlédli.

Častým překvapením je pro učitele například to, když se na nahrávce vidí a slyší.

Výběr vyučovacích předmětů, témat i použitých vyučovacích metod je volen tak, aby byl pokud možno rozmanitý. Byly už natočeny hodiny z výuky jazyků, přírodních věd, umělecky zaměřených předmětů i tělesné výchovy. Je preferována činnostně zaměřená výuka, kde je možné pozorovat jak práci učitele, tak i různorodé aktivity žáků, přednost dostávají hodiny, které budou zajímavé svým obsahem či formou. Díky tomu můžeme konstatovat, že jsou různorodé i přínosy a možnosti využití zveřejněných virtuálních hospitací, protože takto mohou nahrávky divákům nabídnout široké spektrum možností dalšího využití. Videozáznamy jsou podle našich zkušeností využívány nejen Jako významné se ukazuje i

Každá videonahrávka je doplněna - kromě autoevaluace natočeného učitele - i analýzou vysokoškolského didaktika, který se specializuje na daný obor. Toto spojení se jeví jako mimořádně cenné jak pro diváka, tak i pro učitele samotného - pro něj to je ojedinělá příležitost, jak po ukončení studia spolupracovat v rámci své práce s didaktikem z vysoké školy. Divák pak má možnost porovnat, jak vnímá realizovanou výuku učitel a jak didaktik, a pohled na natočenou hodinu je tak mnohem plastičtější a zajímavější. Didaktik totiž obvykle zaměřuje svoji pozornost na jiné aspekty výuky než samotný učitel, což divákovi umožní získat informační odstup a vnímat virtuální hospitaci komplexněji.

Před zahájením projektu panovaly obavy z toho, zda nebudou zveřejněné virtuální hospitace a následné diskuze nějakým způsobem zneužity či zda nedojde k zesměšnění učitelů, kteří v nich vystupují. Protože se jednalo v našich poměrech o naprostou novinku, učitelé nevěděli, do čeho jdou, nebylo možné jim ukázat hotový produkt. Nyní je v tomto ohledu situace jednodušší - budoucím realizátorům můžeme ukázat, jak vypadají už natočené hodiny včetně autoevaluace a evaluace, zájemci o natáčení mohou získat informace od těch učitelů, kteří svoje hodiny už natočit nechali.

A můžeme konstatovat, že nedošlo k žádným negativním jevům. Podle mého názoru učitelé, kteří se nechali natočit, v očích žáků spíše stoupli, protože žáci ocenili jejich odvahu a chuť na sobě pracovat. To bylo zřejmé i z toho, že nebyly a nejsou téměř žádné problémy se získáváním souhlasu s natáčením a zveřejněním videozáznamu ze strany jak školy, tak rodičů a žáků. A ani v následných internetových diskuzích se

Myšlenka virtuálních hospitací, jakkoliv byla zpočátku spojena s nejistotou, se ukázala jako přínosná a tyto videonahrávky reálných hodin si postupně nacházejí svoje místo mezi vyhledávanými prostředky vzdělávání pedagogů i studentů pedagogických oborů. V rámci projektu KURIKULUM G jich bude do konce roku 2011 natočeno celkem čtyřicet a všechny budou zveřejněny na Metodickém portálu