Veliké sousto pro kapitány aneb Oslovit Zachea

Vydáno:

Dámy a pánové, snad čtete tento článek již v plném jaru, dobře naladěni na toto krásné (snad nejkrásnější) roční období. Čas utíká velice rychle a ať už chceme nebo ne, začneme v blízkých dnech svoje úkoly rozdělovat nikoli podle naléhavosti, důležitosti či objemu financí, ale podle toho, zdali se nám je podaří stihnout v tomto školním roce nebo až napřesrok. Je tomu tak každý rok, proč by to mělo letos být jinak.

Veliké sousto pro kapitány aneb Oslovit Zachea
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Hodlám se dnes věnovat vážnému tématu, které patří vždy k té odvrácené straně práce každého vedoucího, ředitele, kapitána. Totiž tématu
snižování počtu pracovníků, ovšem
s pozitivním kontextem uchopení příležitosti směrem ke kvalitním učitelským sborům.
Není to v naší rubrice žádnou novinkou, říkáte si v duchu. Jistě, není. Dotknul jsem se několikrát citlivé problematiky zbytečně veliké flotily našich lodí, problematiky jejího snižování, problematiky využití či lépe nevyužití volných míst na lodi a z toho vyplývajícího nedostatku peněz pro všechny. Je to nepříjemné, ale je tomu tak. Populační křivka je klesající, ať ji nakreslíme pro jednotlivé regiony či pro celou republiku, vlastně to není příjemnější obrázek ani pro celou Evropu. Životní styl bohatých společností paradoxně přináší nové možnosti, jisté pohodlí a nechuť se o to s někým dělit, což ve svém důsledku znamená mnohem méně narozených dětí. Nepodceňuji fakt, že vychovat dítě je velice náročná věc, a to nejen finančně. Na druhé straně cítím, že pokud by podobně „ekonomicky“, jako to činí někteří dnešní mladí lidé, uvažovali naši rodiče, tak bychom se zcela jistě nenarodili. Podmínky 50. a 60. let byly nesrovnatelně chudší.
Ale zpět ke kapitánům. Z budovy ministerstva zaznělo v uplynulých dnech nějaké číslo, o které se má snížit počet učitelů v nejbližších letech. Ačkoli bylo toto číslo v krátké době dementováno a opravováno, jak už to u mnoha informací z tohoto úřadu bývá nepěkným zvykem, jisté je jedno. Toto číslo jednou přijde na přetřes a bude nepříjemně vysoké.Pracovat s ním bude muset kterýkoli ministr školství, jakékoli barvy svojí čepičky. Číslo není barevné, dá se sice zarámovat do modré, oranžové, zelené i jakékoli jiné barvy, však jeho hodnota se tím nikterak nesníží. Zkrátka dnes je patnáctiletých žáků přibližně polovina, než tomu bylo v době studia tzv. husákových dětí a škol je mnohem více. Státních i soukromých.Toť fakt, nepřevracejme jej kolem dokola, ale vezměme jej na vědomí.
Proč to neuchopit jako příležitost ke zvyšování kvality posádek lodí,
proč nezačít už konečně oceňovat lidi kvalitní a s těmi nekvalitními se rozloučit v zájmu žáků a v zájmu dobré pověsti škol.
Není to ojedinělý názor, který slyším od svých studentů, často ředitelů. Otevírají se nůžky mezi ředitelem a učitelem. Nejen v byrokratické zátěži, která narůstá zejména řediteli. Ale v náhledu na život školy, prožívání práce, výkonu apod. Nic není nikdy černobílé, však číslo
pedagogů, kteří nejsou ochotni dobře pracovat, nejsou ochotni připustit, že jejich práce se neskládá pouze z přímé vyučovací povinnosti a pobyt ve škole přes druhou hodinu odpolední považují za přesčas a újmu, kteří nevyužijí ani minutu velkorysých dvanácti dní na sebevzdělávání
– toto číslo není zanedbatelné. Tito lidé se nechovají jako vysokoškolsky vzdělaní odborníci, nemohou být bráni vážně a v životě nemohou mít přirozenou autoritu, bez níž to prostě ve škole nejde.
Znám stovky vynikajících učitelů, kterých se moje slova netýkají, ale znám také mnoho takových, kteří ze škol odešli ne kvůli výdělku, ale kvůli ochranářskému systému, kvůli nivelizaci příjmů i zacházení a také proto, že nebyli ochotni pracovat s lidmi, kteří si na výkon pouze hrají a jsou evidentně otráveni již od 25. srpna každého roku. Zamysleme se nad tím, kolik je zcela určitě lidí, kteří stojí opodál našich škol a změněná situace by je mohla před žáky dostat. Tomáš Halík v jedné ze svých inspirativních knih
Oslovit Zachea
píše o snaze
oslovovat a přesvědčovat lidi, kteří dosud stojí mimo, přitom se o dění zajímají a chtěli by se jednou zapojit.
Jako červená nit se táhne v mém zamyšlení důraz na kapitánovu osobnost.
Musí být špičkově vybaven na blížící se situace změn, musí mít jistotu, sebevědomí, zkušenosti a autoritu.
Musí ovšem cítit od svého zřizovatele podporu, že některé nepříjemné věci, jež musí udělat, jsou ku prospěchu budoucnosti lodi, posádky, žáků i celého školství. V těchto dnech máme k dispozici další studii expertů OECD pojmenovávající stav ve školách, setrvačnost, neochotu něco dělat jinak, oblibu tradičního hodnocení a stylu práce. I v době nejistoty ředitelů ohledně jejich budoucnosti v souvislosti s nebývalým množstvím konkurzů to musejí být oni, kteří budou reflektovat nepříjemné věci. Kteří přestanou brát zřetel na zvykové právo a řeči, že všichni jsou dobří, všichni již dávno dobře učí, všichni tráví noci a víkendy přípravou, všichni si zaslouží stejné podmínky a jistotu zaměstnání.
Od zhlédnutí filmu
Železná lady
minulý pátek mi běží hlavou jedna myšlenka.
Mělo by nám jít o kvalitu, solidnost, měli bychom jednat v zájmu žáků, v zájmu jejich kvalitní přípravy, nikoli v zájmu udržování zbytečných míst, zbytečných škol.
Problém je v tom, že jsme dvacet let nepřekročili Rubikon a nenašli jako pedagogové odvahu sjednotit se na kritériích kvality výstupů svojí profese, sjednotit se na kariérových požadavcích, konkrétních výstupech dalšího vzdělávání a kvalifikačních postupech. Teď se to obrací proti nám.
Člověk, který bude mít skutečný zájem o růst kvality českých škol
(a kolik lidí či celých skupin se pasuje do role mluvčího za učitele, jejich ochránce či spasitele), rozhodně začne od stanovení kritérií dobré práce, stanovení průhledného systému optimalizace škol bez politických vlivů a nastavení takových podmínek, které budou lákat ty nadprůměrné, kreativní a schopné. Nikoli ty, kteří jinde práci nenajdou, neboť ani nevědí, jak to mimo školu vypadá. A že se to „venku“ za dvacet let změnilo, víme mnozí.

Související dokumenty

Pracovní situace

Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Rozvoj pedagogických pracovníků
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Pracovněprávní důsledky odsouzení pedagogického pracovníka za trestný čin
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Jak má postupovat ředitel školy v případě, že učitel odmítne nosit roušku?
Covid-19 jako nemoc z povolání
Kooperace učitelů ve světle profesního učení
Výchovný poradce – metodické vedení učitelů
VP a další poradenští pracovníci
Jak zadat školní web
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Vnitřní předpis o spisové službě pro školy
Jak na spisový a skartační řád?
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?
Cestovní náhrady

Poradna

Granty
Ukončení pracovního poměru – ředitel školy
Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Výkon veřejné funkce
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Vedoucí učitel odborného výcviku
Přímá pedagogická činnost
Osobní příplatek
Kvalifikace