V zemi Komenského

Do jisté míry máte pravdu. Slovo, ale i základ této metody pochází ze sportovního prostředí, pak se přeneslo do světa podnikání. Dnes už ale existuje mnoho koučovacích směrů jako je koučink životní, partnerský nebo rozvoje osobnosti a další.

Kouč ve sportu znamená převážně trenér. Kouč v našem slova smyslu, jak jej dnes používáme, má velmi odlišný přístup k člověku a k tomu, co dělá. Trenér dává instrukce a rady.

Základem koučovacího přístupu je, že mezi koučem a koučovaným se vytváří důvěrný a bezpečný vztah, ve kterém se může koučovaný ponořit do vlastního prostoru mysli a nacházet tam potřebný materiál pro hledání a řešení svých zadaných témat. Na rozdíl od instruktorů, trenérů a poradců kouč Kouč věří, že každý člověk už má potřebné odpovědi na své otázky v sobě a pouze potřebuje sám sobě nepřekážet.

Nejnovější vědecké výzkumy dokázaly, že lidský mozek v realitě funguje tak, že na podněty nejprve zapojuje svoje nejstarší části mozku spojené s přežitím, potom s emocemi a nakonec přichází ke slovu části spojené s nadhledem člověka, tvořivostí, vnímáním hlubších vztahů reality a také se schopností mít vize a představy budoucnosti. Bylo zjištěno, že na nové a nečekané podněty nejprve zareaguje nejrychleji nejstarší část mozku spojená s reakcemi: bojuj – uteč – dělej mrtvého. Téměř zároveň z jiné části mozku přijde emocionální doprovod v podobě strachu nebo agrese. Teprve potom přichází na řadu nadhled a tvořivost. V minulosti jsme to takhle potřebovali, abychom v přírodě přežili. Dnes žijeme převážně v lidské společnosti, ale naše reakce, které se primárně zapojují, jsou spojeny s realitou 100 milionů let starou.

Ano, přesně tak. Na tom je založena celá psychologie obchodu. Zapůsobit tak silně na emoce, aby člověk nakoupil dřív, než se dostane do nadhledu a uvědomí si, že nabízené zboží vlastně nepotřebuje.

Kouč se snaží maximálně respektovat a podporovat individualitu a jedinečnost každého člověka. Provází ho k většímu sebeuvědomění a vědomí reality. Můžeme říci, že koučovaný získává daleko větší vládu nad svým životem, ať už osobním nebo pracovním. Snižuje se jeho strach ze změn, a proto se zvyšuje jeho vnímavost, citlivost a tvořivost. Díky tomu rostou jeho jistoty, sebevědomí a sebedůvěra. A současně je schopen převzít větší odpovědnost.

Koučování je velmi univerzální metodou, a proto se dá velmi dobře aplikovat v mnoha oborech. má od MŠMT akreditované dva vzdělávací programy: Ředitel koučem a Učitel koučem. My nechceme ředitele učit, jak vést školu; a ani učitele, jak učit. Rádi bychom nabídli jednoduché a velmi efektivní koučovací techniky, které, když se dobře používají, mohou přinést překvapující změny. Konkrétněji: ředitele školy chápeme hlavně jako člověka, který je v manažérské pozici.

Ta předpokládá mimo jiné, že musí být schopen řídit školu, vést učitelský sbor i ostatní zaměstnance tak, aby škola prosperovala, žáci se v ní cítili příjemně a rodiče k ní cítili důvěru. Osvojení si koučovacího stylu umožní ředitelům rozvinout uvědomování si sebe sama, svého jednání, vystupování a způsobu komunikace. Dále přispívá k rozvoji jeho vědomého provázení a podpory podřízených, aby získali důvěru ve svůj přirozený rozvoj a dokázali se motivovat. Myslím, že nemusím opakovat, co jsme si již řekli o roli kouče. Ve stejné míře to platí i o řediteli, který koučovací styl přijme mezi své dovednosti.

Jde-li to ve firmách, a tam máme dobré zkušenosti, proč by to nešlo ve školách? Lidé jsou všude stejní. Již jsme měli několik ochutnávek pro ředitele škol a musím říci, že až překvapivě shodně souhlasily jejich potřeby a cíle s tím, o co nám v koučování jde a co nabízíme. Ředitelé volají po změnách a nových metodách v řízení lidí. Chtějí znalosti a dovednosti, které by podporovali jejich týmy. Hledají možnosti, jak pracovat se strachem na školách. Chtějí nejen s učiteli a žáky, ale i s rodiči a vůbec veřejností. Máme z toho velikou radost, že v „zemi Komenského“ je pořád dostatek velmi progresivních pedagogů.

Kdo je manažer? Jaké jsou jeho dovednosti? Vede lidi, vytváří s nimi dobré vztahy, motivuje je, komunikuje a spolupracuje s nimi, vede je ke zvyšování profesní úrovně…

Ano, už tomu rozumíte. Koučink není pro úzký okruh sportovců a manažerů, prostě pomáhá lidem v jejich rozvoji, jak si oni sami určí. Koučink je učení se a učení jinak. Umožňuje druhé straně přijmout své kompetence. Zde jsou to žáci, kterým je umožněno, aby si sami uvědomili, co se učí, proč se to učí a má-li to význam pro realitu, kterou prožívají. Jako kouč důvěřuji tomu, že žáci to, co potřebují k základnímu náhledu na život, už mají v sobě přirozeně a potřebují se pouze rozvinout. Budu parafrázovat myšlenku zakladatele koučinku Timothy Gallweye: „Člověk je jako žalud, který už má v sobě všechny podstatné informace pro to, aby z něj vyrostl statný dub.“

Copak žalud už je vzrostlý dub? Děti potřebují vhodné podmínky a respektující přístup. Nejsem romantik, vím, jaká je situace na školách. Na druhou stranu děti jsou tvárnější a přístupnější než dospělí. Vaše obavy by spíš měly směřovat k dospělým než k dětem. Vliv školy je dnes daleko větší než kdy jindy…

Známe Komenského myšlenku „škola hrou“. Přál bych si, aby hra byla součástí výuky, vždyť koučink je také hra. Je o radosti, spokojenosti a naplnění života. K němu naše děti směřují. Buď do něj budou vstupovat zlomené, se strachem a odporem nebo sebevědomé, s nadějemi a vizemi…. a tady začíná budoucnost celé společnosti.

Rád bych se ještě zmínil o tom, že je také třeba, aby si učitelé stále připomínali, že učitel je především učitel. Ne rodič, sociální pracovník nebo psycholog, i když má mnohé dovednosti z těchto oborů. Pedagog je vůbec nesmírně důležitá a odpovědná role, a podle mého názoru dnes ne příliš doceňovaná. Dejme mu znovu tu hodnotu, kterou si zaslouží. To můžeme, když on sám svou hodnotu vnímá a stojí si za ní. Jestliže děti jsou naší budoucností, pedagog stojí u jejího zrodu a vytváří její kvalitu.