Proč jste nevypisovali konkurzy?
Konkurz rozhodně není forma, která by v případě dobré práce ředitele školy potvrdila jeho kvality. Ředitel má svou vizi, dlouhodobé plány do budoucna a „hrozba“ konkurzu by byla brzdou jeho řídicího procesu, vyvolala by nejistotu a mohla by způsobit i přešlapování na místě. Vypsání konkurzu lze volit v případě odchodu ředitele školy do důchodu nebo na návrh školské rady. Možná i tehdy, pokud by bylo vzneseno velké množství oprávněných stížností. Na druhou stranu pokud by to byly stížnosti na učitele, zase to není důvod pro vypsání konkurzu – půjdu za ředitelem a od něj očekávám řešení situace. Školy fungovaly, a proto nebyl důvod konkurzy vypisovat. Místo nich jsme volili formu rozhovorů místostarosty pro školství a vedoucího odboru školství s jednotlivými řediteli. Tak by se totiž mělo jednat s dobrými řediteli.
Jak jste věděl, že se jedná o kvalitní ředitele?
Věděl – dvacet let práce na radnici už něco znamená. Měl jsem denní kontakt se školami, v rámci svých návštěv jsem poznával nejen práci ředitele, ale i ostatní učitele a vůbec atmosféru ve škole. Nevynechal jsem jedinou příležitost, kdy jsem se mohl s řediteli setkat: výjezdy ředitelů škol, pravidelné porady, akce ve školách, vánoční posezení... Navíc jsem často hovořil s rodiči nebo členy školských rad, i od nich jsem čerpal informace.
Jaký je vlastně váš pohled na vztah zřizovatel–ředitel školy?
Vztah musí být založen na vzájemné spolupráci, ne na nějaké hierarchii a rozkazování bez znalosti věci. Ředitel školy je pro zřizovatele partnerem, musí jít o dialog, diskusi a vzájemné sdělování názorů, ne o slepou pravdu ze strany radnice. Ředitel školy zná svou školu nejlépe a zřizovatel musí vycházet z toho, že právě ředitel chce, aby škola dobře fungovala. Svěřená důvěra se navíc vyplácí.
Pozn. red.
Dotazovaný si přál zůstat v anonymitě. Jeho přání respektujeme a domníváme se, že na výpovědní hodnotu textu to nemá vliv.