Ukázkový projekt zavádění tabletů do škol

Vydáno:

Na začátku roku 2013 se radnice jedné pražské městské části rozhodla, že ve svých školách podpoří zavádění počítačových tabletů. Přizvala mě na tuto oblast jako konzultanta a dala možnost vzniknout v kontextu ČR ojedinělému projektu, který může být získanými zkušenostmi dobrým příkladem pro další zřizovatele.

Ukázkový projekt zavádění tabletů do škol
PhDr.
Ondřej
Neumajer
Ph. D.
lektor a didaktik ICT, katedra informačních technologií a technické výchovy PedF UK v Praze
Z hlediska školství je Praha 6 do jisté míry výjimečná. Radní zde dlouhodobě a cíleně podporují ve svých 15 zřizovaných základních školách se 7 200 žáky a 456 učiteli různé oblasti, jako je například výuka cizích jazyků, protidrogová prevence či hodnocení škol. O zájmu a šíři aktivit radnice dobře vypovídá provozovaný informační portál www.jakdoskoly.cz. Na začátku roku 2013 se radnice rozhodla podpořit myšlenku radního pro školství Ondřeje Balatky a vybavit školy mobilními dotykovými počítači, především tedy tablety.
Plánovaná investice ve výši cca 10 mil. Kč uvolňovaná v průběhu dvou let způsobila, že byl projekt
Škola na dotek
rozdělen na dvě fáze; do každé z nich měla být zařazena přibližně polovina škol. Do první fáze, která probíhá ve školním roce 2013/2014, se přihlásilo šest škol.
Před každou zapojenou školu byl na začátku postaven úkol
vytvořit koncept miniprojektu
v rozsahu zhruba dvou stránek textu, ve kterém musí mimo jiné zformulovat svá hlavní očekávání a cíle zavádění tabletů, očekávané výstupy projektu, připravenost pedagogického sboru, technologickou připravenost a projektový tým, který se bude na realizaci aktivit podílet. Chtěli jsme se vyhnout přílišné administrativě známé z projektů ESF, na druhou stranu bylo potřeba přimět ředitele škol, aby o dané problematice začali sami hlouběji přemýšlet. Miniprojekt tohoto rozsahu a obsahu nám přišel jako vhodné řešení.
Následujícím krokem na straně škol byla příprava veřejné zakázky na dodávku technologií, tedy tabletů a všeho, co je s tím v souladu s jejich miniprojektem spojeno. Již na počátku projektu se podařilo najít se zástupci radnice a odboru školství konsenzus v tom, že požadavky na dodávku technologií musí vycházet z potřeb jednotlivých škol, a tudíž není vhodné organizovat jednu unifikovanou generální dodávku pro všechny školy.
Každá škola má totiž jiné cíle projektu, jiné současné vybavení, jiné učitele, jiné podmínky...
Například jedna škola měla zájem používat tablety jako jazykovou učebnu, druhá je zamýšlela využívat na 1. stupni a jiná se rozhodla rozdat je především učitelům, aby se s nimi sami naučili dobře pracovat. Pro zvýšení angažovanosti ředitelů stanovila radnice finanční částku, kterou každé škole poskytne, a požadavek na
minimální 10% finanční spoluúčast.
DODÁVKA TABLETŮ A DALŠÍCH NÁLEŽITOSTÍ
Před letními prázdninami byl vytvořen a školám poskytnut soupis, který podrobně specifikoval, co by součástí veřejné zakázky mohlo být. Jednalo se zejména o soubor parametrů vybavení, které je pro pedagogické využití mobilních počítačů ve škole nutné: doporučenou minimální technickou specifikaci tabletů, základen pro jejich uchovávání, dobíjení a převážení, zajištění bezdrátového pokrytí požadované části školy, zajištění synchronizace tabletů, technické řešení projekce, volbu cloudových služeb, prvotní dodávku aplikací a základního instruktážního vzdělání.Tato specifika byla formulována univerzálně, aby na jedné straně nepreferovala žádný operační systém ani konkrétní řešení dostupné na trhu, zároveň aby byla dostatečně podrobná a projektovým týmům na školách napověděla, na co se při výběru soustředit a jakými konkrétními technickými specifikacemi dnešní moderní technologie disponují.
Takto formulovaný dokument byl pouhým
doporučením, na jehož základě si každá škola formulovala vlastní obsah veřejné zakázky.
Navíc mohly školy pro poradenství využívat konzultanta projektu (autora článku), čehož mnohé intenzivně využívaly.
V této fázi se objevilo množství dílčích technických otázek a problémů, většina byla s využitím konzultací na mnoha stranách řešitelná. Například se ukázalo, že jednotliví dodavatelé mají svá ověřená hardwarová řešení a ta prosazují i na úkor toho, že zcela nesplní požadavky veřejné zakázky. To by se samozřejmě mohlo při následné kontrole průběhu zakázky ukázat jako zásadní pochybení a odpovědnost by mohla padnout na ředitele školy. Obavy, že se do vyhlášených zakázek přihlásí firmy s nedostatečnou zkušeností v této oblasti nebo nabídnou vybavení, které nebude dostatečně kvalitní (např. neznačkové tablety bez podpůrného servisu v ČR), se naštěstí nenaplnily. Jistě k tomu přispěly i obhlídky přímo ve školách, které školy pro zájemce o veřejnou zakázku (většinou na konkrétní termín) vypsaly a kde mohly se všemi potencionálními dodavateli transparentně o možnostech konkrétního řešení šitého na míru dané škole podrobně hovořit. Přesto se ale stalo, že dodavatel nabídl vybavení, které škole z hlediska technických parametrů nevyhovovalo, takže muselo být zadání přeformulováno a zakázka opětovně vypsána.
Ředitelé škol si na vlastní kůži zažili, jak může působit konkurenční prostředí komerčních dodavatelů. Kritické připomínky k popisu technických parametrů veřejné zakázky mnohdy pomohly k ujasnění představ a cizelaci formulací, v některých případech se ale jednalo spíše o a priori kritiku návrhů konkurenčních řešení nežli o věcnou argumentaci. Právě v takových případech ředitelé nejčastěji využívali konzultanta projektu k nezávislým poradám.
Školy se musely v této fázi projektu především rozhodnout, kterou ze tří rozšířených platforem si zvolí.
Volba škol mezi iPady s iOS, operačním systémem Android a tablety s Windows 8
(o principech jejich fungování a doporučeních pro tuto oblast viz Řízení školy č. 12/2013) vycházela především ze stávajícího vybavení, které na školách již existovalo. Školy dosud tablety nevybavené získávaly informace z více zdrojů, navštěvovaly referenční školy jednotlivých dodavatelů, aby se na místě přesvědčily, jak používání tabletů na dané platformě v praxi vypadá, účastnily se učitelských konferencí zaměřených na technologie ve vzdělávání, sjednávaly si konzultační schůzky atp. Fáze výběru počítačové platformy, organizace veřejné zakázky na dodávku technologie a její dodávka se oproti předpokladům protáhla na pět měsíců. Tři školy se rozhodly pro iPady, dvě pro Windows 8 a jedna pro Android.
Doporučením konzultanta bylo, aby součástí dodávky hardware byla mimo jiné i
předplacená konzultační činnost dodavatele a realizace základního vzdělávání pedagogů.
Všechny školy si nakonec objednaly i
prezenční čtyřhodinové proškolení učitelů v základní práci s tablety, proškolení pokročilejších dovedností, zejm. instalace aplikací a správa tabletů
a zároveň
pomoc při zajišťování semináře pro rodiče
a další zájemce, který měl informovat o výhodách zavádění tabletů do výuky a usnadnit zástupcům školy danou problematiku kvalifikovaně komunikovat skupině zákonných zástupců žáků.
REALIZACE VZDĚLÁVÁNÍ
Pro podporu úspěchu celého projektu na školách byl vytvořen komplex podpůrných opatření. Mezi hlavní patřilo rozsáhlé vzdělávání učitelů zapojených škol.V této oblasti bylo naopak vhodné koncipovat vzdělávání společně pro všechny školy dohromady, mimo jiné proto, aby mohla mezi učiteli různých škol probíhat tolik potřebná průběžná výměna pedagogických zkušeností s využíváním technologií ve výuce. Veřejnou zakázku na realizaci vzdělávání v tomto případě vypsal Úřad městské části Praha 6 a primárně byla určena pro učitele šesti škol zapojených v první fázi projektu. Kapacita vzdělávání byla ale navýšena tak, aby se vzdělávacích aktivit mohli účastnit i zájemci z dalších škol městské části, kteří zatím tablety financované radnicí nedostali. Někteří učitelé totiž již tímto vybavením disponovali, a tudíž bylo účelné jejich zájem podpořit.
Vzdělávání bylo strukturováno podle cílových skupin: pro učitele, pro ředitele a pro ICT metodiky. Zkušenosti z pedagogického výzkumu v zahraničí a několika českých pionýrů na tomto poli ukazovaly, že vzdělávání zaměřené na metody a způsoby zařazování tabletů do výuky musí být co nejvíce praktické, a tudíž spojené s konkrétní počítačovou platformou, kterou budou učitelé ve třídě využívat. Proto probíhaly všechny semináře pro každou ze tří platforem (Android, iOS, Windows) samostatně. Bylo stanoveno šest hlavních vzdělávacích oblastí, do kterých se učitelé mohli přihlásit:
 
pro učitele 1. stupně,
 
pro učitele českého jazyka,
 
pro učitele cizích jazyků,
 
pro učitele matematiky,
 
pro učitele humanitních předmětů,
 
pro učitele přírodovědných předmětů.
Vzdělávání učitelů
bylo navrženo jako kombinace prezenčních čtyřhodinových seminářů, které probíhaly přímo v prostorách škol, a hodinových webinářů, vše za podpory elektronického systému pro řízení a organizaci výuky (LMS). Záznamy webinářů i materiály uložené v elektronickém systému tak budou učitelům dostupné i po realizaci samotného vzdělávání. Celkem se na semináře přihlásilo 150 učitelů, z toho třetina učitelů prvního a dvě třetiny z druhého stupně základní školy. Největší zájem byl o cizí jazyky, matematiku a přírodní vědy.
Vzdělávání vedení školy
realizované na prezenčních seminářích je zaměřené především na řízení změny zavádění technologií a vhodné postupy integrace ICT do vzdělávání. Při plánování seminářů pro ředitele z jednoho společného regionu je nutné brát v potaz skutečnost, že někteří z nich se vůči ostatním mohou cítit jako konkurenti v „boji“ o žáky a nemusejí mít zájem sdílet nejlepší získané know-how svým rivalům. Tuto informaci zpravidla nikdo veřejně nepřipouští, ale pro práci s takovou skupinou je důležitá.
Cyklus prezenčních seminářů pro ICT metodiky a koordinátory
se jevil jako jeden z nejvíce komplikovaných. Po bližším seznámení s personálním zabezpečením v zapojených školách se totiž ukázalo, že funkci metodika či koordinátora ICT nemá zavedenu každá škola, a tam, kde tito odborníci působí, mají odlišné postavení, vzdělání i zkušenosti. Proto bylo rozhodnuto do vzdělávacího obsahu seminářů integrovat množství témat, od plánování a řízení změny až po seznámení s cloudovým řešením či moderním e-learningem. Právě existence osoby, která dovede učitelům kvalifikovaně asistovat v používání tabletů, se zdá být jedním z nejdůležitějších opatření, které je potřebné na škole zajistit.
Aby byl transfer získaných zkušeností co největší, byly do období školního roku naplánovány dvě
vzdělávací prezenční konference
pro zájemce ze všech škol městské části, zaměřené na šíření příkladů dobré praxe a sdílení výstupů projektu. Program konference je členěn na společný program a program ve workshopech, vlastní příspěvky přednesou i učitelé ze zapojených škol.
Vítěz veřejné zakázky na vzdělávání byl také zavázán ke
konzultační metodicko-didaktické činnosti
pro každou zapojenou školu v rozsahu 20 hodin, která může být řešena online, telefonicky či prezenčně, a to různými způsoby po dohodě s každou školou (např. hospitací s následným rozborem, mentoringem).
Velká péče byla věnována otázce obsahu vzdělávání. Pro finální sestavení vzdělávacího obsahu a formulaci žádostí pro akreditace vzdělávacích akcí v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků bylo využito více zdrojů. Prvotní návrhy vycházely z pedagogického výzkumu a osobních zkušeností konzultanta. Dále byly rozšířeny o informace získané z rozhovorů s řediteli škol, doporučení vzniklá v rámci supervize projektových týmů (viz dále) a do značné míry byly samozřejmě zohledněny zkušenosti vzdělávací organizace, která veřejnou zakázku získala a má za její realizaci zodpovědnost. Příjemné bylo zjištění, že všechny tyto zdroje a náměty nešly proti sobě, ale vzájemně se prolínaly a doplňovaly.
SUPERVIZE
Dalším z podpůrných opatření byla
supervize projektových týmů
ze škol. Supervizoři se se zástupci škol scházeli jednou za měsíc a snažili se s nimi společně řešit problémy a otázky, které realizace projektu ve škole postupně přinášela. Například se ukázalo, že některé školy nemají s vytvářením projektů a plánováním velké zkušenosti, jiné nedostatečně chápou změny, které technologie mohou do školy přinést, nebo se zjistilo, že promyšlené a komplexně navržené vzdělávání v projektu není zcela srozumitelné všem aktérům, a je třeba s nimi o tom dále hovořit.
Úplně na začátku bylo nutné vymezit očekávané přínosy supervize pro všechny zúčastněné: pro zapojené školy, pro radnici i pro samotné supervizory a podle toho také dále postupovat. Supervizoři působí jako poradci a průvodci, nikoli jako dohlížitelé či externí kritici, supervize se nesmí stát řídícím výborem projektu.
Pro podporu supervize byl vytvořen
online systém v uzavřené diskuzní skupině
přístupné prostřednictvím cloudových služeb. Tato volba byla úmyslně cílena na seznámení učitelů s praktickým využíváním cloudových služeb.
Supervize probíhala pokaždé v prostorách jiné zapojené školy a přes původní záměr do ní zapojit pouze šest škol vybavených tablety z první fáze projektu se nakonec účastnili zástupci všech škol městské části.
PREZENTACE PROJEKTU
Po prvním půlroce, který byl ponechán na rozjezd projektu a jeho organizační zajištění, byla k jeho realizaci radnicí přizvána marketingová agentura, která měla za úkol zajistit informovanost o projektu, a to zejména mezi obyvateli městské části Praha 6. Novináři obsazená tisková konference na konci listopadu 2013 prezentovala Školu na dotek jako unikátní projekt, kdy je Praha 6 prvním zřizovatelem, který takto komplexně podporuje školy mobilními zařízeními a podpůrným systémem opatření. Následná zhruba desítka článků v různých tištěných médiích, několik reportáží v rozhlasových a televizních stanicích potvrdily mediální zájem o toto téma. Zároveň byly připraveny webové stránky projektu na adrese a facebooková stránka na
www.facebook.com/skolanadotekpraha6.
Potřeba neustále komunikovat, vysvětlovat, opakovat, ptát se na porozumění všech aktérů
se zdá být jedním z důležitých kamenů úspěchu zavádění technologií do výuky. Je nutné si uvědomit, že využívání technologií není přijímáno všemi lidmi stejně. Rodiče mají právo vědět, jaké jsou cíle, co to přinese, v čem mohou být potencionální problémy. Za tímto účelem byl sestaven soubor často kladených dotazů, který měl jednoduchou formou nejfrekventovanější otázky zprostředkovat veřejnosti. Důležitá je samozřejmě i interní komunikace směrem k žákům a učitelům, která je dlouhodobě ve školách spíše podceňována.
V minulém čísle (viz Řízení školy č. 1/2014) jsme psali o osvědčených postupech zavádění technologií do škol, které vzešly z pedagogického výzkumu v zahraničí. Ojedinělost projektu Škola na dotek spočívá mimo jiné v tom, že radnice umožnila aplikovat a uvést do praxe komplex takových opatření. Již dnes jsou díky tomuto projektu k dispozici nové poznatky, které mohou být vhodným podkladem pro další zřizovatele a školy.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy hodlá zkušenosti z realizace projektu využít při plánování národní strategie využívání digitálních technologií ve vzdělávání do roku 2020.
K průběhu, výsledkům projektu a zkušenostem, které by mohly být užitečné pro další školy a zřizovatele, se na stránkách Řízení školy ještě vrátíme.