Mgr. Tomáš Zatloukal, MBA, působí od roku 2013 na pozici ústředního školního inspektora. Je absolventem Pedagogické fakulty a Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Je celoživotním pedagogem, působil jako středoškolský učitel a později jako ředitel gymnázia, byl členem Výboru pro vzdělávání a kulturu Evropského parlamentu, pracoval jako náměstek ústřední školní inspektorky, následně jako zástupce vrchní ředitelky sekce evropských fondů a ředitel odboru vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Zkušenosti má také se zřizovatelskými kompetencemi a s řízením školství na úrovni územně samosprávných celků. Je zástupcem České republiky v Centru pro výzkum a inovace ve vzdělávání OECD (CERI), v řídicích radách mezinárodních šetření PISA a TALIS, ve Valném shromáždění Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání (IEA) a také ve Valném shromáždění Stálé mezinárodní konference inspektorátů.
O jakou změnu ve vzdělávání svou činností jako Česká školní inspekce usilujete?
Naší snahou je zvýšit povědomí jak školské, tak i ostatní veřejnosti o kladení důrazu na vzdělávací výsledky žáků. To znamená, že cílem vzdělávání je získat znalosti, dovednosti, kompetence, které potom budou využitelné v dalším vzdělávání a v profesní dráze každého žáka. Školy nemají možnost ovlivnit prostředí, ze kterého k nim žáci přicházejí, ale všichni víme, že vzdělávací výsledky jsou hodně ovlivněny socioekonomickým statusem rodin žáků. Hlavním úkolem školy je eliminovat toto nepříznivé prostředí anebo naopak rozvíjet to příznivé. Dále bychom chtěli poukazovat na neefektivitu vzdělávacího systému, který je koncipován selektivně, a tak podporovat vzdělávání v heterogenních třídách a školách, což je také předpoklad pro snižování vnější a vnitřní diferenciace škol, protože ve výsledku takový vzdělávací systém vytváří předpoklady pro maximální využití potenciálu všech žáků. My bychom možná ambicí měli víc, ale spíše považujeme za efektivní se soustředit na některé z nich a ty rozvíjet.
Jak v tom podporujete školy a pedagogy?
Snažíme se klást důraz na to, aby více reflektovali své působení ve výuce z pohledu jimi využívaných metod a forem výuky nebo způsobů hodnocení. Měli by však zhodnotit i svůj přístup k žákům, protože klima, které učitel ve třídě rozvíjí, má jasný dopad nejen na průběh, ale také na výsledky vzdělávání žáků ve třídě. Dále se snažíme podporovat pedagogy v budování jejich profesní sebedůvěry, a to prostřednictvím profesního rozvoje ve školách, například skrze naše výstupy, které se snažíme vytvářet tak, aby byly přínosné pro práci učitele ve třídě. Spíše se soustředíme na tyto oblasti přímé podpory práce škol a učitelů, než že bychom opakovaně vyjmenovávali systémové faktory, které ovlivňují vzdělávání. V této oblasti už dat máme hodně a faktory máme pojmenované přesně. Z našeho pohledu je už spíše potřeba formulovat doporučení na opatření, která změní trend, co dělat jinak a jak, ale na základě relevantních dat, která reflektují reálnou situaci ve školách.
K podpoře škol můžeme také přispět tím, že výsledkem vzdělávacího auditu je jasná formulace silných a slabých stránek v činnosti každé školy a následná doporučení zaměřená na eliminaci slabých a další rozvoj silných stránek. Budeme připravovat a sdílet metody, postupy a nástroje s cílem podporovat formativní aspekty hodnocení škol. Budeme systematicky podporovat propojování externího a vlastního hodnocení školy prostřednictvím využívání kritérií vycházejících z modelu Kvalitní školy. Budeme vyhledávat a identifikovat úspěšné školy a příklady inspirativní praxe, které budou doplňovat naše doporučení směrem ke školám. A samozřejmě budeme synergicky propojovat informace ze všech typů inspekční činnosti, včetně národních i mezinárodních hodnocení výsledků vzdělávání.
Jaké nároky jsou kladeny na učitele?
To je dobrá příležitost, abychom si udělali výčet všeho toho, co učitel má znát. Pak si možná uvědomíme, že nebude mnoho profesí, které kladou takové rozsáhlé nároky na své zaměstnance. Učitel totiž musí mít hluboké obsahové znalosti svých vyučovaných vzdělávacích oborů, musí umět pedagogicky diagnostikovat žáky, to také znamená identifikovat u nich úroveň vzdělávacích předpokladů. Na základě této znalosti potom může uplatňovat adekvátní formy výuky. Musí znát efektivní i aktivizující metody výuky, být schopen řídit třídu (management třídy) a mít dovednosti pracovat i s dětmi s problematickým chováním, kterých máme v systému v desítkách tisíc. Učitel by měl také znát techniky formativního hodnocení, aby mohl průběžně vyhodnocovat vzdělávací pokrok žáků a poskytovat jim průběžnou zpětnou vazbu. V rámci formativního hodnocení se vyhodnocuje nejen pokrok, ale také příčiny, proč se žákovi něco nedaří, a to umožňuje stanovit další postup pro jeho další zlepšování. Taková zpětná vazba je navíc motivační a vytváří prostředí bezpečné pro žáka, ve kterém se může dále rozvíjet. Učitel musí být také schopen krizové komunikace, a to jak na úrovni školy, tak i s rodiči. Musí mít dostatečnou úroveň digitálních kompetencí, protože současné prostředí, ve kterém vzdělávání probíhá, je diametrálně odlišné od toho před pěti, deseti, patnácti lety. Když si ale srovnáme tehdejší prostředí a podmínky pro vzdělávání se současností, tak je aktuální situace dramaticky rozdílná. Zásadní změnou je i nová role učitele ve třídě, kdy se setkává s dalším pedagogem, a to buď v roli asistenta, nebo je sám součástí tandemové výuky. A na tuto spolupráci nebyli učitelé připravováni ani na fakultách, ani ve své praxi ve školách. Znamená to nové prostředí, novou situaci, nové metody spolupráce, a to od fáze přípravy, průběhu až po vyhodnocování výuky. Učitel musí tedy mít takovou komplexní paletu dovedností a kompetencí, které bychom jen obtížně nacházeli u jiných profesí - od pedagogických záležitostí přes řízení, komunikaci po osobní rozvoj. Pokud vůbec najdeme podobnou profesi s takovými nároky, tak bude s velkou pravděpodobností mnohem lépe placená.
Jaký dopad očekáváte na úrovni žáků?
Očekáváme, že se právě podpora práce učitelů projeví ve větší motivaci žáků ke vzdělávání a k lepšímu vztahu ke škole, k předmětům a učitelům, ale i ve vzájemných vztazích mezi žáky. A že se učitelé budou také zaměřovat na žáky, kteří jsou ze socioekonomicky nepříznivého rodinného prostředí. Významná skupina našich žáků přichází do škol z rodin, které žijí v chudobě, jsou zatíženy exekucemi, rodiče jsou samoživitelé, jsou omezeni různými dalšími znevýhodněními. To se může projevovat i tím, kde bydlí, jestli bydlí například na ubytovně, jestli má dítě svůj pracovní stůl nebo místo, kde se může učit, protože to jsou vlivy, které učitelé mohou zohlednit při jeho vzdělávání. Nikoliv tak, že by snižovali nároky, ale aby naopak lépe využívali potenciálu dítěte, který je však tímto nepříznivě ovlivňován. Navíc máme úžasnou strukturu spojující formální a neformální vzdělávání - školní družiny a školní kluby, které jsou součástí škol. Školní družina musí vytvářet svůj školní vzdělávací program, a tak ho může efektivně navázat na školní vzdělávání a faktory negativně ovlivňující vzdělávání žáků účinně eliminovat.
Co pro vás znamená myšlenka úspěchu pro každého žáka? Jak se projevuje ve vaší práci?
Úspěch pro každého žáka znamená, že každé dítě, žák, student může ve svém vzdělávání dosáhnout svého maxima, to znamená ve všech oblastech, v nejširším pojetí vzdělávání, v každé hodině se může naučit něco nového nebo se v nějaké dovednosti zlepšit. Aby toto mohlo nastat, je potřeba systematicky podporovat naše učitele, protože úspěch každého žáka záleží primárně na učiteli. Česká školní inspekce sleduje při svém hodnocení i to, jak se škole daří nebo nedaří vzdělávání každého jejího žáka. Podstatné není, zda se to daří u většiny nebo u poloviny žáků, ale u každého z nich, proto někdy školy mohou vnímat naše hodnocení jako přísné. Selektivita našeho vzdělávacího systému, která patří v mezinárodním srovnání k nejvyšším, pak způsobuje každoročně ztrátu velkého intelektuálního potenciálu našich dětí, který se nám nedaří dostatečně rozvíjet.
Jakou hodnotu v této vizi vidíte pro společnost?
My tu hodnotu vidíme dvojí, a to jak hodnotu individuální, tedy pro každého žáka, tak hodnotu společenskou. Pro žáka je hodnotou schopnost uplatnit se v oblastech, které ho zajímají, ve kterých se chce dále rozvíjet, a má pro to vytvořené předpoklady. V průběhu vzdělávání získal potřebnou úroveň kompetencí, které mu umožní efektivně se vzdělávat dál, uplatnit se, seberealizovat a prožít kvalitní život. Celospolečenská hodnota spočívá v tom, že takový člověk přináší výrazné benefity, sociální i ekonomické. Je schopen efektivně spolupracovat týmově, komunikovat, vytvářet příznivé prostředí pro dosahování stanovených cílů. Ekonomický přínos pak znamená, že přináší hodnoty svým zaměstnavatelům a zprostředkovaně prostřednictvím daňových výnosů vrací investice do vzdělávání a vytváří tak příležitosti pro ostatní.
Jaké důležité změny jsou potřeba v systému vzdělávání, aby se tato vize naplňovala?
Bylo by dobré, aby cíle vzdělávání byly intenzivně celospolečensky komunikovány a tím mohly být sdílené. Bylo by vhodné stanovit k dosažení těchto cílů omezené množství priorit, které by byly v čase stabilní a ke kterým by mohla směřovat koordinovaná podpora. Měly by být vytvořeny podmínky pro kontinuální vedení diskuse ke vzdělávacím tématům a systémové instituce by měly mezi sebou důsledněji spolupracovat. Významnou roli ve vzdělávacím systému hrají také zřizovatelé a mezi nimi zejména kraje. Ty by měly pečovat o svou regionální vzdělávací soustavu jako o celek, nikoliv jen o školy, které samy zřizují. V každém případě je důležité se vždy při zásazích do vzdělávacího systému rozhodovat na základě dat, uplatňovat princip evidence-based policy, provedené intervence vyhodnocovat a průběžně uplatňovat odpovídající opatření.
Rozhovor vedla Silvie Pýchová, výkonná ředitelka SKAV a koordinátorka iniciativy Úspěch pro každého žáka.