Učitel jako představitel etických hodnot

Jedním je to, že bychom žákům a studentům měli dopřávat účast v soutěžích a sledovat více možnosti, které se v tomto směru nabízejí. Žáky a studenty soutěžení baví, jde jim, směruje je, dává jim zpětnou vazbu týkající se jejich znalostí, schopností a dovedností a umožňuje jim dále se rozvíjet i v neméně důležitém neformálním vzdělávání.

Druhý postřeh mě vrátil do mých studentských časů, kdy jsem sama poznala řadu báječných profesorů na gymnáziu a následně na Filozofické fakultě UK. Uvědomila jsem si, nakolik mě jejich vliv formoval a že právě jim vděčím do velké míry za to, že jsem snad slušným člověkem. Všichni mí respondenti se nacházejí v krásném životním období, kdy intenzivně hledají směr svých životů a spousta zkušeností je teprve čeká. Jsou citliví, chytří, nadaní. Z jejich upřímných a kultivovaných odpovědí vnímám, že i dnes oceňují učitele jako rádce, kteří jim mohou pomoci vymezit se, naplnit své sny a plány.

Druhé místo ve II. kategorii (střední školy) fotografické soutěže obsadila Adéla Málková z Vyšší odborné školy zdravotnické v Ústí nad Labem. Zeptala jsem se jí:

Navštěvuji školní fotokroužek pod vedením skvělé paní učitelky Novákové a pana učitele Trnečky. Právě jim vděčím za zajímavou zkušenost v soutěži.

I když jsme se o holocaustu učili ve škole, nepociťovala jsem tehdy jeho váhu natolik, aby mě získané znalosti přiměly uvědomit si, jaké asi bylo žít v kůži lidí, kteří si zkušeností holocaustu prošli. Vlastně první, co mi otevřelo smysly, byl film Schindlerův seznam. Avšak nejvíce mne zasáhla jména vypsaná na zdech Pinkasovy synagogy. Jedno jméno, jeden člověk. Vidět všechna ta jména mě přimělo zamyslet se nad tím, jak se to vůbec mohlo stát.

Druhé místo mi natolik polechtalo sebevědomí, že ke svým plánům připisuji zájem účastnit se i dalších soutěží. Budu se zlepšovat ve svých schopnostech - a kdoví, kam mě větry zavanou? Už teď se těším na příští ročník soutěže Daniel.

Dozvěděl jsem se o ní od své třídní profesorky, která je češtinářka.

Obecně se zajímám o politiku, společenské problémy, historii. Pro nás mladé je to možná dávno, ale druhá světová válka tu byla jen před 70 lety. Myslím si, že se s tím lidstvo ještě nevyrovnalo a určité nebezpečí hrozí pořád.

Do maturity mám chvíli čas, takže zatím jen přemýšlím. Jedna z možností, nad kterou uvažuju, je FAMU, což je skloubení jak studijních, tak uměleckých ambicí. A samozřejmě bych chtěl jednou napsat knihu.

Upřímně jsem ani nepočítal s nějakým umístěním a vše se ukázalo být příjemným překvapením. Dříve jsem pár básniček napsal. Byly milostné, pro pár dívek, nicméně mě moc nenapadlo je někdy někde uveřejňovat. Jednou mi tedy paní učitelka nabídla jedničku za účast v literární části této soutěže. Řekl jsem si, proč by ne, a napsal jsem pár básniček s tím, že jsem v nic nedoufal a nic od toho nečekal.

Obecně mě také baví dějepis a z něj především druhá světová válka. Jsem filantrop, mám rád lidi a považuji se za empatického člověka - s oběťmi holokaustu soucítím, tedy alespoň do té míry, do jaké je to možné.

Podal jsem si přihlášku na právnické fakulty do Prahy, Brna a Olomouce. Preferuji Prahu. Na básničky nikdy nezanevřu, ale pravděpodobně to není něco, čemu bych se chtěl věnovat na plný úvazek, a pochybuji, že jsem v nich tak dobrý. Ale kdoví? Možná mě vítr převane do kolejišť umělců a třeba začnu tvořit.