Trestní odpovědnost pedagogů

Účelem trestního práva je veřejnoprávní celospolečenských a individuálních zájmů a vztahů upravených zpravidla jinými právními odvětvími. V tomto smyslu je trestní právo subsidiární (podpůrné) povahy.

Z uvedených důvodů vyplývá, že trestní postih se použije až jako poslední možnost v případech, kdy nelze považovat vyřízení věci v rámci jiného právního odvětví (např. podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku) za dostačující.

je upravena zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále též „TZ“), trestní odpovědnost dětí a mladistvých je upravena v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále též „ZSM“).

je protiprávní čin, který je trestním zákoníkem označen za trestný a který vykazuje znaky uvedené v zákoně. Obě podmínky musí být splněny současně.

(rozpor s právní normou) se dovozuje z právního řádu jako celku (např. bez povolení, neoprávněně). Znaky uvedené v TZ (ZSM) jsou tzv. formální znaky, tj. znaky skutkové podstaty trestného činu.

Pojem trestný čin je třeba odlišit od pojmu protiprávní čin a čin jinak trestný.

Současná právní úprava vychází z tzv. bipartice, trestné činy se dělí na zločiny a přečiny. Rozeznáváme tedy podle úpravy obsažené v trestním zákoně:

je schopnost dopouštět se protiprávního jednání a nést si za to odpovědnost (způsobilost k zavinění). Její existence je obecným předpokladem v případech, kdy se ke vzniku odpovědnosti fyzické osoby vyžaduje zavinění. Předpokládá se, že osoba je schopna posoudit své jednání a rozeznat jeho protiprávnost a jeho následky a jednání ovládnout. V souvislosti s tím rozeznává trestní právo několik

je jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Je to projev vůle člověka projevující se ve vnějším světě. Obsahuje složku volní a fyzickou (projev vůle). Jednáním v trestněprávním smyslu je:

Užití fyzického násilí vylučuje vůli.

Dalším ze znaků skutkové podstaty je Pachatelem je fyzická osoba, která bezprostředně spáchala trestný čin, tj. svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, má tzv. deliktní způsobilost, je rozumově a mravně vyspělá a má zvláštní znaky, pokud jsou popsány ve skutkové podstatě. Musí být dále:

Pojem příčetnost trestní zákon nedefinuje. je stanovena v trestním zákoně jako okolnost vylučující trestní odpovědnost. Osoba pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemůže rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo nemůže své jednání ovládat.¹⁾Pokud i jen jedna ze složek chybí, osoba je nepříčetná. Odpovědnosti se však nezbaví, pokud se do stavu nepříčetnosti přivedla sama, byť i z nedbalosti, požitím alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky (omamné nebo psychotropní látky). Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové mravní a rozumové vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (relativní příčetnost). Dopustí-li se v tomto případě mladistvý činu jinak trestného, lze proti němu použít obdobného postupu jako vůči dítěti mladšímu 15 let.

Vedle nepříčetnosti zná trestní zákoník ještě Zmenšená příčetnost je stav, ve kterém v důsledku duševní poruchy byla pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je nebezpečný pro společnost, anebo Pachatel je trestně odpovědný, ale je vůči němu odůvodněn zvláštní postup.

K odpovědnosti za trestněprávní jednání se vyžaduje, aby pachatel jednal zaviněně. Zavinění je vnitřní (psychický) vztah pachatele ke všem skutečnostem, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu, tj. které jsou popsány v trestním zákoníku. Zavinění musí být v době činu.

Rozlišujeme dvě formy zavinění: úmysl a nedbalost. K odpovědnosti za trestný čin se vyžaduje zavinění úmyslné, pokud se v zákoně výslovně nestanoví, že postačuje zavinění z nedbalosti. U úmyslného zavinění jsou naplněny obě jeho složky - vědomí i vůle.

Výše uvedené informace jsou pouze základní a mají sloužit k pochopení dané problematiky. Podrobný výklad problematiky skutkové podstaty trestného činu je daleko složitější.

Kdy vznikne trestní odpovědnost pedagogů? Primární je v našem případě použití právních předpisů pro školství. Zde je nutné rozlišit:

V této souvislosti je důležité také ustanovení § 164 odst. 1 písm. h) zák. č. 71/2005 Sb., školský zákon, kde se stanoví za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení. Jestliže dojde např. ke zranění žáka při činnosti, která je součástí výuky, není vyloučena (na základě zjištěných okolností) trestní odpovědnost ředitele, popř. jiného pedagogického pracovníka za trestný čin. Předpokladem je porušení výše uvedené zákonné povinnosti dohledu, které ve svém důsledku vedlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Postačuje zde zavinění z nedbalosti.V úvahu připadá např. podle § 148 trestního zákoníku nebo podle § 147 trestního zákoníku, vyloučena není ani podle § 143 trestního zákoníku. Jako příklad může sloužit případ utonutí žáka při koupání na školním výletě, který byl medializován v září loňského roku.

Současně je nutno připomenout, že i pro pedagogy v plné míře platí presumpce neviny, jakož i striktní ochrana jejich práv, včetně práva na obhajobu a práva odepřít výpověď, na jedné straně a dodržování povinností, včetně státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti, na straně druhé.