Trestat dítě za přestupek mimo školu?

Vydáno:
Trestat dítě za přestupek mimo školu?
Mgr.
Irena
Lhotková
Ph. D.
ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Mgr. Irena Lhotková, Ph.D., ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
V poslední době mívám často dojem, že výchova není prioritně požadována po rodině, ale že stále větší část výchovného působení se přesouvá na školu. Dítě často přichází do školy bez základních návyků slušného chování, počínaje pozdravem a konče slušným chováním k dospělým. A očekává se, že škola vše napraví. A škola se snaží a napravuje.
Ale je všemocná?
Určitě ne, a pokud chybí účinná spolupráce rodiny se školou, nic nezmůže ani kvalitní školní vzdělávací program s výukou potřebných kompetencí, ani ten nejlepší učitel. Nicméně existují nástroje, které může škola využít. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ukládá řediteli školy povinnost vydat
školní řád, který upravuje
„... podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců
ve škole nebo školském zařízení
.“
Ředitelé škol tedy mohou stanovit pravidla pouze ve své škole a nikoliv mimo ni.
Tím pádem mohou žáka postihnout pouze za přestupky, které se stanou ve škole. To, co se odehrává mimo budovu školy (samozřejmě vyjma akcí pořádaných školou), je zcela mimo oblast jeho působnosti. Takže na stížnosti obyvatel z okolí školy: „Ty děti zase v parku kouří!“ mohu jen odpovědět, že jednak to nemusí být „moje“ děti a i kdyby byly, n
emám ze zákona právo jejich chování řešit.
Snad jen podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, podle kterého jsem oprávněna
upozornit
na závadné chování dětí jejich
rodiče
. Mohu závazně prohlásit, že jsem to dělala a dělat budu, i když někdy pochybuji o účincích své snahy. Onehdy jsem oznámila jedné mamince, že její syn kouří v parku, na což se mi dostalo neuvěřitelné odpovědi: „Ale paní ředitelko, my mu to vysvětlujeme a doma smí kouřit pouze v koupelně!“ Dětem samozřejmě domlouváme, organizujeme řadu preventivních akcí, ale skutečnost je taková, že právo na potrestání nemáme. A vědí to děti, a vědí to i rodiče. Zůstává tedy jen snaha nás pedagogů ukazovat správnou cestu a doufat v její naplnění. Takže budu dítě trestat za přestupek mimo školu? Rozhodně ne.
PhDr. Václav Trojan, Ph.D., vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Tentokrát je těžké psát opačný názor o trestání žáků za jejich chování mimo školu, když
zákon jasně vymezuje možnosti školy. Dlouho mi v hlavě běžel inspektorský pokyn sdělený před několika lety, abych jako ředitel gymnázia ze školního řádu vyškrtl odstavec o kouření žáků v blízkosti školy, že je to nevymahatelná a pro školu komplikující část předpisu.
Vím, že řada rodičů by uvítala, aby škola řešila i situace vzniklé mimo její objekt či aktivity, však často spíše proto, že se rodičům nechce převzít odpovědnost, selhávají, nechávají sebou od svých dětí vláčet a přenášejí svoji nedůslednost na školu a její pedagogy. Psal jsem to již v minulém čísle, že
společnost očekává od školy nereálné věci
a na druhé straně jí nedává prostor tam, kde je to logické a žádoucí.
Připadám si jako starý morous, ale v době mojí povinné školní docházky nemuseli učitelé rodičům dokazovat, že opravdu viděli jejich dítě kouřit, že skutečně mají odpovídající množství podkladů pro klasifikaci, že jsou schopni kvalifikovaně vést vyučovací proces. Právní prostředí rezortu se plíživě
komplikuje
a dostává se mnohdy do prostoru Kafkova Zámku.
Budu tedy nucen do konce sloupku používat kondicionál, co by mělo být. Ano,
škola by měla mít možnost zaujmout stanovisko k prohřeškům žáka mimo vyučování.
Nechci suplovat práci policie, nemám na mysli závažná provinění. Proč by však ředitel školy neměl dostat do rukou kompetenci zareagovat, když chování žáka je v rozporu s etickými pravidly, v rozporu s pravidly školy.
Někdy je přece třeba nejenom říci, ale i mít možnost dotáhnout do konce případ, kdy jednání žáka není slučitelné s vizí školy, jejím duchem a pověstí. Chceme-li vybudovat (nebo snad vrátit?) dobu, kdy budou
žáci hrdi na svoji školu, její jméno a prostředí, musíme jim dát pocítit, že mnohé věci v životě nejsou samozřejmé, automatické a něco je třeba si zasloužit. Třeba slušným chováním.

Související dokumenty

Pracovní situace

Výchovný poradce – metodické vedení učitelů
VP a další poradenští pracovníci
Školní poradenské pracoviště (ŠPP)
VP a pedagogicko-psychologická poradna
VP a speciálně pedagogické centrum
Výchovný poradce a další (ne školské) organizace
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Jak na modrou velrybu
Kalendář
Soudní přezkum a rozhodnutí ředitele školy
Žádost o individuální (domácí) vzdělávání
Ředitelské volno
Metodické doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků
Právní postavení školské rady
Zápis z jednání školské rady
Výchovná opatření a jejich zveřejňování
Řízení zařízení školního stravování (školní jídelny, vývařovny, výdejny)
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Vnitřní předpis o spisové službě pro školy
Jak na spisový a skartační řád?

Poradna

Granty
Ukončení pracovního poměru – ředitel školy
Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Výkon veřejné funkce
Míra vzdělávací povinnosti
Lesní školka
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Přímá pedagogická činnost
Osobní příplatek
Přímá vyučovací povinnost
Zástupce ředitele
Dietní stravování
Přijímání ke vzdělávání
IVP

Zákony

561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí