Testování ano či ne

Před rokem touto dobou za mnou přišla maminka žákyně sedmé třídy s tím, že její dcera Anna na konci školního roku odejde ze školy. Vzhledem k tomu, že s Aničkou nebyly nikdy žádné problémy, jsem se vcelku logicky zeptala, kam se budou stěhovat. Maminka překvapivě odpověděla, že nikam, jen že půjde na jinou školu. Stejně jako každý jiný ředitel jsem chtěla znát důvody, a ty byly překvapující: „Tady ve škole má Anička horší známky než jinde - mohu to porovnat s její sestřenicí. Vy jste moc nároční. A známky se od příštího roku píší na přihlášku. Jinde je bude mít lepší a na vybranou školu se dostane bez přijímaček.“

Co dodat? Jsme opravdu tak nároční? Asi ano, ale já ani moje kolegyně a kolegové to nepovažujeme za něco špatného.

Nechci se dotýkat jiných škol, nemohu porovnávat naši výuku s výukou ostatních. Mohu pouze konstatovat, že Aničku následovali další dva žáci, a to ze stejných důvodů. Ne však bez jakýchkoliv dalších požadavků - je nutné stanovit přesné výstupy, přizpůsobit testování i žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a především říci proč.

Ne, nejsem pro žebříčky škol - navrhuji využít výsledků testování, zvláště z devátých tříd, pro Například pokud žák dosáhne více než 75% úspěšnosti, má možnost volby gymnázia. Méně jak 30 % by pak např. představovalo možnost odborného učiliště.

.......................................................................................................................................................

Nejsem a priori proti testování našich žáků, naopak často uvažuji o jeho potřebnosti. Očekávám ovšem, že pokud někdo řekne A, měl by připojit i B, popřípadě i další písmena naší abecedy. V opačném případě se jedná pouze o pověstné plácnutí do vody.

Pan ministr školství začal mluvit velice intenzivně o potřebě testování a rovnou navrhl věkové skupiny žáků, které budou testovány, nejlépe ihned zítra a v celé republice naráz. Jistě, jsme jednou z mála zemí, kde nějaká sofistikovaná forma testování žáků na národní úrovni dosud neprobíhá, ač je tato problematika verbálně zdůrazňována již několik let. Jenže toto je ono pomyslné A. Víc nic.

Přikládám pouze základní otázky, které mne napadají v souvislosti s testováním žáků. (Nedělám si legraci - v Evropě jsou systémy, kdy je právě pro podprůměrnou školu sestaven plán pomoci a až poté, co není úspěšně naplněn, dochází např. k odvolání ředitele.) Bude brát výsledky v úvahu např. ředitel střední školy nebo dojde k analogii celostátní maturity, která přišla v době, kdy díky slabým populačním ročníkům budou vysoké školy místo přijímacího řízení konat obyčejný nábor studentů?

jako je testování žáků základních škol,