TALIS 2013 - Hodnocení učitelů a poskytování zpětné vazby

Šetření TALIS 2013 je realizováno a v České republice jej zajišťuje Česká školní inspekce. Více informací o šetření lze nalézt na webových stránkách www.csicr.cza www.talis.cz. Na uvedených stránkách je mimo jiné dostupná i Národní zpráva šetření TALIS 2013, která byla publikována v červnu 2014, a datové soubory za ČR.

Oblast hodnocení ve vzdělávání je ze strany OECD dlouhodobě akcentována jako jeden z klíčových nástrojů k dosahování kvality a rovnosti ve vzdělávání, a je proto v členských zemích důkladně monitorována. V šetření TALIS 2013 zaujímalo toto téma významné postavení jak v učitelském dotazníku (otázky zaměřené na oblast zpětné vazby, které se učitelům dostává), tak také v dotazníku ředitelském (otázky sledující formální hodnocení učitelů ve škole).

Přestože v České republice neexistuje jednotný rámec stanovující, jak by mělo formální hodnocení učitelů ve školách probíhat, z výsledků šetření TALIS 2013 vyplývá, že Nejběžnější je hodnocení poskytované ředitelem školy, které má formu hospitací výuky ve třídě, diskuze o tom, jak učitel hodnotí svou práci, či diskuze o zpětné vazbě od rodičů. S těmito formami hodnocení má zkušenost více než 90 % škol, což je nejvíce ze všech zúčastněných zemí. Kromě ředitele školy bývají učitelé formálně hodnoceni dalšími členy týmu vedení školy. Takové hodnocení je o něco běžnější na víceletých gymnáziích než na základních školách a jeho četnost také významně souvisí s velikostí školy (alespoň někdy se s ním lze setkat na všech velkých školách s 500 a více žáky, zatímco v případě škol s méně než 200 žáky se s ním jedna třetina učitelů nikdy nesetká). Podíl učitelů, v jejichž školách je hodnocení prováděno členy týmu vedení školy, je ve srovnání s ostatními zeměmi opět výrazně nadprůměrný (v ČR 92 %; průměr zemí TALIS činí 70 %). Obdobně vysoký a rovněž nadprůměrný je v ČR též podíl učitelů, v jejichž škole probíhá hodnocení učitelů (např. ze strany České školní inspekce); zde lze však pozorovat nižší četnost takového hodnocení, která může do jisté míry odrážet četnost provádění inspekční činnosti v ČR. V neposlední řadě je třeba zmínit hodnocení poskytované ostatními učiteli, s nímž se lze setkat v necelé polovině škol v ČR (45 %), což odpovídá hodnotě mezinárodního průměru.

Šetření TALIS 2013 dále zjišťovalo, jaký má formální hodnocení učitelů ve školách. Ředitelé posuzovali, nakolik takové hodnocení ovlivňuje finanční ohodnocení učitelů, jejich další vzdělávání aj. Jak je patrné z grafu, v zúčastněných zemích pracují dvě třetiny učitelů ve školách, kde formální hodnocení nikdy nevede ke změnám ve výši platu či vyplácení odměn. V České republice je to jen 6 % učitelů, což je nejméně ze všech zúčastněných zemí.

Vysoký podíl ředitelů (ve srovnání s mezinárodním průměrem) rovněž potvrdil, že je-li výkon učitele hodnocen jako špatný, je nějak materiálně postihnut. K tomuto opatření dochází alespoň někdy na 60 % škol v ČR (v zúčastněných zemích je to 22 % škol). Je zřejmé, že nadprůměrná četnost uvedených opatření vyplývá z relativně vysoké autonomie ředitelů škol v ČR v oblasti přidělování nenárokové složky mzdy, a vzhledem k tomu, že dosud nebyly zavedeny jednotné směrnice pro přidělování těchto odměn, jsou zde stále patrné značné rozdíly mezi školami - zatímco s materiálním postihem učitelů, jejichž výkon byl hodnocen jako špatný, se například nikdy nesetkáme na 43 % základních škol, v případě víceletých gymnázií se jedná jen o 23 % škol. V zúčastněných zemích byl rovněž zjištěn vliv formálního hodnocení na - více než 80 % učitelů pracuje ve školách, kde je následně po hodnocení alespoň někdy pro učitele připraven plán dalšího vzdělávání nebo školení. V ČR činí tento podíl 84 %, přičemž je možné pozorovat rozdíly mezi různě velkými školami (v případě malých škol s maximálně 200 žáky je tento podíl 91 %; zatímco u škol velkých, s 500 a více žáky, je to 76 %). Okolo 70 % učitelů v ČR i v mezinárodním průměru pracuje ve školách, kde je učiteli v návaznosti na formální hodnocení alespoň někdy přidělen mentor, který mu má pomoci zlepšit výuku.Tato praxe je běžnější na základních školách (75 %) než na víceletých gymnáziích (61 %) a na velkých školách s 500 a více žáky, kde tento podíl činí 83 %.

Vedle formálního hodnocení se mohou učitelé ve svém zaměstnání setkávat se zpětnou vazbou, která v šetření TALIS 2013 zahrnuje veškeré poznatky o výuce, které učitel obdrží na základě toho, že se někdo zabývá jeho prací. V ČR obdrželi nějakou formu zpětné vazby ve svém stávajícím zaměstnání téměř všichni učitelé (97 %), což je výrazně více než mezinárodní průměr, který činí 88 %. Většině učitelů v ČR se dostává zpětné vazby od více různých subjektů (nejčastěji od ředitele školy či dalších členů týmu vedení školy, od kolegů učitelů, případně orgánů či jednotlivců mimo školu) - přibližně polovina učitelů obdržela ve své škole zpětnou vazbu ke své práci od tří a více subjektů. Získaná data nepotvrdila, že by se začínajícím učitelům v ČR (tj. těm, kteří vyučují dva roky a méně) dostávalo zpětné vazby častěji než jejich zkušenějším kolegům. Zpětná vazba je nejčastěji založena na a také (s těmito formami zpětné vazby se někdy setkalo více než 60 % učitelů v ČR). Přibližně polovina učitelů potom obdržela zpětnou vazbu založenou na hodnocení jejich faktických znalostí, případně na sebehodnocení vlastní práce.

Při bližším pohledu na dopady zpětné vazby na různé aspekty učitelské profese bylo zjištěno, že u více než poloviny učitelů v ČR došlo v důsledku zpětné vazby k pozitivním změnám v oblasti (v případě posledního uvedeného byl pozitivní dopad četnější u mladších učitelů a u učitelů s kratší vyučovací praxí). Ve všech třech oblastech byl však pozitivní vliv zpětné vazby ve srovnání s ostatními zeměmi podprůměrný. Nadpoloviční podíl učitelů v ČR dále potvrdil pozitivní dopad zpětné vazby na (57 %) a také na - ten byl o něco četnější u začínajících učitelů (61 %) než u jejich zkušenějších kolegů (52 %). Výrazněji podprůměrný ve srovnání s ostatními zeměmi je v ČR podíl učitelů, kteří zaznamenali pozitivní dopad zpětné vazby na objem profesního vzdělávání, kterého se učitelé zúčastní (30 % v ČR oproti 46 % v mezinárodním průměru), a na (22 % v ČR oproti 36 % v zúčastněných zemích). Poslední uvedené bylo zjištěno v nižší míře u starších věkových skupin učitelů.

Zajímavý je také pohled na to, jak sami učitelé vnímají formální hodnocení své práce a poskytování zpětné vazby ve svém zaměstnání. Přestože, jak bylo uvedeno výše, více než polovina (57 %) učitelů v ČR potvrdila pozitivní dopad zpětné vazby na vyučovací postupy, téměř polovina z nich se domnívá, že zpětná vazba má jen malý vliv na to, jak učitelé v jejich škole vyučují ve třídách. Více než jedna třetina učitelů v ČR (35 %) pak souhlasí s tvrzením, že hodnocení učitelů a zpětná vazba se provádějí víceméně pouze s cílem splnit administrativní požadavky. Tento relativně vysoký podíl je ve skutečnosti v rámci všech zúčastněných zemí druhý nejnižší (v průměru za všechny země s výrokem souhlasí 51 % učitelů) a dodejme, že v ČR tento názor zastávají ve vyšší míře učitelé víceletých gymnázií (44 %) ve srovnání s jejich kolegy ze základních škol (33 %).