Tak nám je teda zakažte aneb Participace žáků při rozhodování školy

Ve školním prostředí pomáhají v simulaci občanské společnosti žákovské parlamenty (ŽP). Někdy se můžeme setkat s různými názvy – školní parlament, studentská rada, studentský parlament. Vždy se jedná o samosprávný orgán žáků. Žáci si zvolí zástupce do ŽP a jejich prostřednictvím vznášejí podněty na vedení školy a mohou tak ovlivňovat své prostředí, směřování a chod školy. Možnost zakládat na školách žákovské samosprávy je uvedena i ve školském zákoně [§ 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb.]. Parlamenty se nejčastěji věnují činnostem, které proměňují fyzické prostředí školy a jejího okolí, zlepšují klima a atmosféru ve škole, rozvíjejí další možnosti vzdělávání žáků, podporují spolupráci napříč neziskovým sektorem. Žákovské parlamenty zvyšují zájem žáků o školní komunitu, vedou děti k odpovědnému a aktivnímu přístupu ke svému životu i ke světu. ŽP pomáhají rozvíjet dovednosti, které žákům umožní v budoucnu se podílet smysluplně na životě ve společnosti a dávají možnost zažít pozitivní přeměnu prostředí a světa kolem sebe.

Na naší škole máme ŽP složený ze zástupců od 4. do 9. ročníku. Samotnému zavedení parlamentu do prostředí školy předcházel cyklus společných setkávání pedagogického sboru na debatách a workshopech, kde jsme pracovali na otevření prostoru pro vstup žáků na tuto platformu. A věřte, nebyla to práce lehká! Ale povedla se. Od 4. do 9. ročníku má každá třída (pokud si je zvolí) dva zástupce. Nezapomínáme ani na 1. až 3. ročníky, které mají možnost se vyjadřovat a vznášet své připomínky a náměty prostřednictvím starších průvodců. Volby ve třídách probíhají první týden v září, zástupci tříd jsou voleni vždy na jeden rok. ŽP vede zaškolený koordinátor, schůzky probíhají každé pondělí od 14:20 do 15:20 ve vlastní místnosti ŽP. V pravidelných intervalech probíhá kulatý stůl s vedením školy, na kterém členové ŽP vznášejí připomínky a návrhy svých spolužáků. Kulatých stolů se mohou účastnit učitelé, ostatní žáci školy i rodiče.

Přibližně před třemi roky jsme na podnět školské rady otevřeli v žákovském parlamentu téma zákazu používání mobilních telefonů ve škole. Patříme ke školám, které obecně podporují aktivní zapojení vlastních žákovských zařízení jako nástroje k učení na principech vzrůstajícího trendu BYOD. V tomto ohledu vytváříme ve škole dobré a bezpečné wi-fi připojení nejen pro žáky školy, ale i zaměstnance a rodiče.

„Zakázat, či nezakázat?“, to byla otázka, která nás provázela několik týdnů. Žáky téma zaujalo, vytvořili do tříd jednoduchý dotazník s možností hledání dalšího řešení. V rámci dalšího setkání parlamentu zástupci tříd prezentovali svá zjištění. Velice zajímavým momentem byla situace rozdělení názorů, kde mladší žáci obhajovali striktní zákaz používání mobilních telefonů ve škole, ostatní třídy byly proti zákazu s otevřenou možností přijatelné regulace. Nejčastějšími argumenty pro zákaz byly: nepovídáme si spolu, nesvačíme, hrajeme jenom hry apod. Vyřeší tyto problémy plošný zákaz? V rámci parlamentu žáci sepsali prohlášení, které bylo výsledkem vzájemných diskusí a demokratického hlasování. Těsným výsledkem zvítězil názor proti plošnému zákazu. K dalšímu jednání byly postoupeny návrhy na vytváření bezmobilových zón v prostorách školy či naopak wi-fi zón. Prvním konsenzem, který podpořila i pedagogická rada, bylo vytvoření bezmobilové zóny ve školní jídelně.

Vraťme se ale k situaci, kdy mladší žáci obhajují názor radikálního zákazu mobilních telefonů ve škole: „Tak nám je teda zakažte!“ uzavírali žáci debatu. Je to silný moment projekce obecné zkušenosti nás všech. Se zákazy se potkáváme a potýkáme od mládí až do dospělosti. Co nás vlastně zákazy učí? Nejez, nemluv, nekřič, neskákej do řeči, nešlapej do louží, nechoď tam, nelez na strom – asi bychom mohli jmenovat mnoho dalších situací, se kterými se od dětství setkáváme a vyrovnáváme, které používáme jako učitelé i jako rodiče. Kolikrát k zákazům a příkazům přistupujeme ve vypjatých chvílích, volíme nejkratší cestu danou naší zkušeností v domnění, že se jedná o správnou cestu. Ve skutečnosti se ale v takovém případě jedná o cestu, která žáky neučí přejímat odpovědnost za své jednání a posuzovat sebe sama v širších souvislostech. Přílišné zákazy ve výchově tak ve své podstatě ztěžují samotný proces učení svobodnému rozhodování. Svoboda je díky dějinným událostem součástí naší společnosti, patří k životu. V rámci výchovně-vzdělávacího procesu učíme děti mimo jiné svobodě rozumět a chápat ji. A právě žákovský parlament tomuto procesu náramně pomáhá, ukazuje žákům reálné situace a dopady demokratického rozhodování v prostředí, které je pro ně známé a blízké. Žákovský parlament tak ve své podstatě plní roli nepovinného předmětu, který dává žákům hlubší vhled do svobodné společnosti.

Možnost samostatného rozhodování učí zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Pohybovat se v prostředí plném zákazů a příkazů nevede k poznání vnitřní svobody a v dospělosti může vést až k pocitu nepotřeby svobody, protože nás obtěžuje a nevíme co s ní. Budoucí proces rozhodování se tedy stává velice obtížným. Ano, hranice a mantinely musejí být, vymezují nám bezpečný prostor. V rámci těchto mantinelů musí být ale pořád dostatečný prostor na svobodné rozhodování. Ve školním prostředí mantinely a hranice určují například pravidla třídy, školní řád a jiné předpisy. V našem školním řádu máme jednoduché pravidlo k používání mobilních telefonů při výuce, parafrázuji: Mobilní telefon je vypnutý v tašce, pokud neurčí vyučující jinak. Učme děti pravidlům, ukazujme jim cestu, dávejme dostatek variant pro svobodnou volbu a nedávejme plošné zákazy čehokoliv. Mám radost, že naši žáci v žákovském parlamentu se tomuto procesu společně s námi učí a snaží se jej chápat. Chápat, že je v důsledku přínosnější naučit se dodržovat daná pravidla, na tvorbě pravidel se podílet a přijmout vlastní odpovědnost za své jednání než zvolit kratší a jednodušší cestu přijetím nařízeného zákazu.

Procházím-li se dnes po škole, vidím, jak děti hrají fotbálek na chodbách, stolní tenis, běhají, svačí nebo v odpočinkové zóně poslouchají oblíbenou hudbu, chatují s kamarády, komunikují s rodiči, sdílejí své zážitky. Plošný zákaz mobilních telefonů nikomu nechybí.