Syndrom vyhoření u učitelů

Syndrom vyhoření není samostatnou, jasně ohraničenou diagnostickou jednotkou a posuzování toho, jestli je člověk opravdu vyhořelý, je často obtížné. Někdo říká, že je „vyhořelý“, a přitom je jen dočasně více unavený, podobně jako lidé říkají, že mají „depku“, a přitom mají jen špatnou náladu, která se zanedlouho zase zlepší. Zároveň se setkávám s klienty, kteří mluví o svém vyhoření, přičemž jejich prožívání a potíže odpovídají spíše klinické depresi.

Odhadem 20 až 30% profesionálů, kteří pracují s lidmi, se v životě setká s vyhořením. Výzkumy na toto téma jsou různé a často se liší jejich výsledky, třeba ve vztahu k různým ohroženým profesním skupinám. Co se týče pedagogů, české výzkumy ukazují, že vyhoření trápí odhadem 10% učitelů a že asi 60% vyučujících pociťuje v rámci své profese nadměrný stres. Důsledky vyplývající z vyhoření u učitelů jsou různé. Často to je jejich vyšší nemocnost, nejednou kvůli různorodým psychosomatickým onemocněním. Vyhořelí učitelé odcházejí do jiných profesí. Rizikové je také to, že vyčerpaní učitelé mohou negativně ovlivňovat atmosféru mezi kolegy a mohou vytvářet špatné klima ve třídě, ve kterém se pak snižuje efektivita vzdělávacího procesu.

Mezi největší stresory učitelů patří nadměrná pracovní zátěž, včetně nadměrné a mnohdy nesmyslné administrativy, a časté změny ve struktuře školského systému. Stresující je také potřeba být během výuky stále soustředěný a pružný ve smyslu přizpůsobování stylu výuky momentální atmosféře ve třídě. Stresují problémoví žáci, problémoví rodiče, problémoví a konfliktní kolegové, včetně nadřízených, nedostatek pozitivní zpětné vazby od žáků, kolegů, nadřízených a rodičů, příliš početné třídy, nevyhovující pracovní prostředí školy. Stresujícím faktorem je rovněž vysoká hlučnost školního prostředí. Stresory jsou také neadekvátní plat a nízká prestiž profese učitele, což trápí především muže pedagogy, protože to snižuje jejich sebeúctu. Nízká prestiž tohoto povolání také vede k tomu, že žáci mají k učitelům méně respektu a chovají se více problémově, což je pro učitele dalším stresorem.

Obecně platí, že pokud jsme v zaměstnání příliš stresovaní a nespokojení, máme tři možnosti. Pokusit se situaci změnit, smířit se stavem věcí nebo z práce odejít. Vnější stresory moc měnit nelze, např. příliš časté změny ve školském systému nebo způsob vedení té či oné školy. Co můžeme změnit, je naše vnitřní nastavení a některé vnější faktory, na které máme vliv.

Během svých přednášek a kurzů na téma prevence a zvládání syndromu vyhoření mluvím často o tom, že je fajn, když si člověk v životě pěstuje tři pilíře, na kterých staví svou spokojenost. Jedná se zaprvé o práci, za druhé o partnera a rodinu a za třetí o pravidelně uskutečňované zájmy a setkávání s přáteli. Třetí pilíř lidé často podceňují a zanedbávají, ačkoli právě ten je významným zdrojem „dobíjení baterek“. V rámci práce, a to nejen pedagogické, se vedle jiných jeví jako významný ochranný faktor profesní růst, tedy průběžné vzdělávání se a tvůrčí využívání nově získaných poznatků v praxi.

Důležité je také pravidelné setkávání se a sdílení svých profesních zkušeností s pozitivními kolegy. V této souvislosti mě napadá, že v našem školství není etablovaná supervize, jak to bývá například v sociálních službách, kde externí supervizor vede pravidelné individuální nebo skupinové supervize, v rámci kterých se v laskavé atmosféře společně s dalšími účastníky diskutují různé problémy týkající se pracovního týmu nebo klientů, se kterými si pracovníci nevědí rady. Často se v této souvislosti používá struktura tzv. Bálintovské skupiny, která by jistě byla vhodná i pro učitele.

Mezi třemi pilíři, které jsem zmínil, se nacházíme my, naše osobnost, na které můžeme zapracovat asi nejvíce. Z pohledu kognitivně behaviorální terapie můžeme osobnost člověka zjednodušeně „rozporcovat“ na myšlení, emoce, tělo a pozorovatelné chování. Každé této složce je prospěšné se věnovat. V souvislosti s myšlením je užitečné si uvědomit různá škodlivá myšlenková přesvědčení a ta si upravit do vyváženější podoby. Například přesvědčení „Když člověk nepracuje, tak se fláká“ nebo „Dobrá práce je jen ta, která je odvedená perfektně“. Emoce bychom se měli učit rozpoznávat, uvědomovat si je, přijímat je a mluvit o nich s druhými lidmi. Ve spojitosti s tělem je pro zvyšování odolnosti vůči stresu velmi prospěšný pravidelný tělesný pohyb a cvičení. A konečně co se týče viditelného chování, tak klientům a frekventantům kurzů doporučuji učit se asertivním dovednostem, jako jsou například odmítání, delegování práce, žádost o laskavost, sdělování a přijímání kritiky, přiznání vlastní chyby, dávání a přijímání komplimentů.

Nakonec bych chtěl říci, že neexistuje žádný přesný recept na bábovku, tedy recept na to, co přesně dělat, abychom nevyhořeli. Každý jsme jiný a každý máme jiná silná a slabá místa. Recept na svou bábovku si musíme vytvořit každý sám a s nějakou malou změnou můžeme začít třeba už dnes.