Svoboda vs. předurčení v Centru DOX

Aktuální výstava českého multimediálního umělce (* 1959) s názvem dokonale naplňuje zmíněné cíle Centra DOX. Je doposud největší umělcovou přehlídkou v České republice a představuje výběr děl, za která byl letos oceněn na londýnském bienále nebo která vystavil v minulých letech na bienále benátském.

Název diváka uvádí do témat jako . Výstava otvírá diskusi o tom, co nás jako jedince určuje, jak se tato determinace projevuje v celospolečenském měřítku, ale i v konkrétních životních situacích. Vyjadřuje se k identitě, rasové předurčenosti, diskriminaci menšin a současně komentuje i samotnou tvorbu a tvořivost jako zápas s vlastními hranicemi.

Působí takový popis odcizeně, nekonkrétně? Výstava vás přesvědčí, a nejspíš dokáže ještě víc. V prostoru galerie se totiž odehrává něco kvalitativně jiného než jen prezentace děl. Jednou z kurátorek výstavy je Ivana Brádková, renomovaná scénografka, která dokázala prostor a atmosféru proměnit a vytěžit na maximum.

Peštovo dílo je rozkročené od klasického závěsného obrazu přes objekt, instalaci až po video a podle bezprostředních reakcí působí velmi bohatě a rozmanitě. Díla se navíc vyznačují silnou emocionální vypjatostí, Pešta předkládá , celkové vyznění jeho děl je depresivně existenciální. Výstavu bychom nedoporučili žákům 1. stupně ZŠ nebo mladším dětem, ale pro starší se naopak ukazuje jako ideální - působí tak, že tvoří skvělou předehru kvalitní vzdělávací akce. Je samozřejmě důležité zvládnout reflexi a umět využít náboj výstavy, což rozdílným způsobem dělají vzdělávací programy Centra DOX realizované k výstavě (popíšeme níže).

V celém Peštově díle a vzdělávacích programech k výstavě vystupují do popředí témata, která z hlediska RVP mohou učitelé zařadit do . Z jiného úhlu pohledu se umělec s vizuální naléhavostí zabývá např. osobní a kolektivní historií, politickou manipulací a stádním chováním davu. Pokud mluvíme o naléhavosti a efektnosti vystaveného, je potřeba dodat, že Peštovy symboly vycházejí velice často z naprosto konkrétních proměn současného světa, z nichž je autor lidsky frustrovaný: lidský narcismus, Donald Trump prezidentem USA, stále otevřenější projevy nenávisti vůči odlišným skupinám lidí, úspěšné kampaně manipulované strachem a lží... Za tím vším stojí bolest, ale i radost a empatie. A nakonec naděje.

Pro školní skupiny jsou k výstavě připraveny tři vzdělávací programy, které vtahují studenty vždy do určitých témat, nebo řekněme vrstev výstavy - jsou to jakési , kteří jsou v různé míře zkušení a problémů znalí a současně už svět kolem sebe nějak škatulkují. Cílem je kriticky reflektovat vizuálně a emočně vypjatou Peštovu tvorbu, programy používají výstavu jako východisko pro hru, diskusi nebo aktivní vstupování studentů do situací.

Prvním příkladem vzdělávacího "mostu" je program , který se věnuje společenským stereotypům a předsudkům. Formát připravený pro poslední ročníky ZŠ a především studenty SŠ pracuje jak s prožitkem jinakosti, tak s analýzou fungování stereotypů. Na příkladech z Peštova díla pak program mapuje stereotypní myšlení a chování lidí ve společnosti. Kde se nacházejí hranice diskriminace druhých a jsme i my obětí cizích předsudků? Závěrečná řízená debata představuje velké demokratické finále - ve vztahu k problematickým tezím učí jasné formulaci argumentů a jejich sebevědomé prezentaci. A naslouchání druhé straně.

U druhého příkladu "mostu" k výstavě zůstaneme u postavy umělce. Program se detailně zabývá rolí současného umělce, který se čím dál tím častěji vydává mimo svou komfortní zónu, přichází s ožehavými společenskými nebo osobními tématy, jde s kůží na trh. Na vyšší úrovni se však jedná především o mapování svobody vs. nesvobody a odvahy, případně umění jako protestu. Umožňuje zažít a prožít výstavu otevřeněji a řekněme kontemplativně. Inspiruje - všichni můžeme být umělci a vykročit ze svých bublin, stačí jen najít "co a jak".

Třetí a poslední program, , má dialog jako hlavní linku (obsahově i formálně). Program zkoumá úlohu diváka v současném umění: je to jen pouhý konzument, nebo může umělecká díla přijímat aktivně a přímo se na nich podílet? Učí vést dialog s uměním: dotváříme to, čemu dáváme čas, energii a význam. Po interaktivní prohlídce výstavy si účastníci v závěrečném workshopu ověřují tezi, že umělecké dílo může vzniknout skutečně z čehokoli.

Metodice a praktickému vyzkoušení programů a budou věnovány workshopy pro pedagogy, které DOX již tradičně pořádá k právě probíhajícím výstavám. Termíny jsou k nalezení na webových stránkách .