Světové trendy IT ve výuce - BETT 2016

Veletrh BETT zpravidla ukazuje a svým návštěvníkům nabízí dva hlavní trendy. V prvním výrobci HW, SW nebo firmy nabízející služby spojené s IT a vzděláváním svým budoucím zákazníkům prezentují nové výrobky - prototypy, nejrůznější beta verze a spíše trendy, aby si ověřili, jak na ně potenciální zákazníci a trh budou reagovat. Jde o jakýsi „průzkum bojem“, aby se ještě před plnou výrobou nebo plnou nabídkou prodeje zboží a služeb jaksi „vychytaly“ chyby, požadavky a potřeby koncových uživatelů. Je to levnější, a hlavně přesnější než experimentování systémem pokus-omyl. A protože výstavou projdou doslova tisíce a tisíce návštěvníků, a to hlavně z praxe, tak to má i svoji logiku a užitek.

Druhý trend je nabízet svým zákazníkům opravdu nové výrobky, produkty a služby, které vznikaly postupně vývojem a realizací v praxi. Ať už jsou to počítače, interaktivní tabule, ale i další HW produkty, nebo všechny druhy a typy SW včetně služeb vycházejících z výuky, systémů školství a potřeb vzdělávacího trhu. Na veletrhu můžeme vidět zpravidla nové typy nebo nové modely či verze, které sice teprve půjdou do velké sériové výroby, ale již jsou víceméně hotové a připravené k nasazení v každodenní praxi. A právě díky této skupině výrobků a služeb určených pro školství a výuku je BETT nejcennější.

Učitelé, ředitelé škol, ale i další firmy vidí trendy, vývoj a využití s přibližně ročním až dvouletým předstihem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to, co je k vidění v lednu v Londýně na BETT, se v prvních exemplářích objeví na našem trhu tak do konce roku. Běžně pak lze daný produkt koupit zhruba za rok až rok a půl, a to ještě v tom lepším případě. Jistě, liší se to podle velikosti a pružnosti výrobců, typu produktu, ale i podle toho, jak moc to byl prototyp a co již počátek sériové výroby.

Pojďme si ukázat některé hlavní směry letošního ročníku. Nebylo toho zrovna málo, a hlavně zde byl vidět posun v celkovém pojetí výstavy. Mohl jsem srovnat vývoj a směrování s několikaletým odstupem a nový směr byl zřejmý. Kromě toho, že se již výstava koná na londýnském výstavišti ExCell, které je skutečně velkolepé, prostorné a s dobrým zázemím, současně bez problémů pojme daleko více návštěvníků a nepůsobí „přecpaným“ dojmem.

Co mě jako patriota potěšilo a co si neodpustím poznamenat, je, že na tuto věhlasnou a uznávanou akci jezdí stále více Čechů. Mohl jsem potkat ředitele škol, zástupce českých firem, ale i některé zástupce zřizovatelů a organizací zabývajících se vzděláváním učitelů v oblasti ICT gramotnosti. Přijeli nabít střelný prach pro další rozvoj, sledovat další vývoj a držet krok se světovým standardem.

Co bylo ještě více potěšující, že naši krajané byli i mezi vystavovateli. Potkal jsem pana Slípka a jeho společnost DOSLI, která měla vlastní stánek; a ten si pochvaloval zájem o jeho produkt Toglic. Stejný úspěch měla i společnost LIPA software se svým edukačním SW pro předškolní děti. Řada Čechů působila na stáncích nadnárodních firem, ve kterých působí a se kterými spolupracují.

První zřejmý trend byl posun od interaktivních tabulí k velkoplošným dotykovým displejům. Zatímco předchozí ročníky byly ve znamení různých typů a druhů interaktivních tabulí a interaktivních dataprojektorů, letos bylo již na první pohled zřejmé, že interaktivní dotykové displeje převládají. Dokonce i tak tradiční (a největší) výrobci jako Smart Technologies (Smart Board) a Promethean (Activ Board) měli na svých stáncích jen dotykové displeje.

Školy se však nemusí lekat, že by to byl konec interaktivních tabulí a ony musely začít přecházet na nové technologie. Jen se vyskytují oba systémy současně. Každý má své výhody a nevýhody. Tabule jsou levnější, zaběhnuté, ale potřebují dataprojektory, které zase vyžadují lampy, údržbu... Dotykové displeje jsou podstatně dražší (v závislosti na velikosti 2 až 3x), ale zase nepotřebují dataprojektory a kvalita obrazu je nejen stále stejná, ale skutečně velmi dobrá. Navíc umožňují tzv. multitouch neboli „vícedotyk“, tedy může pracovat více studentů současně. Mají ale zase jiné mouchy, zkrátka jako vždy, něco za něco. Je však zřejmý vývoj, že jak bude cena dotykových displejů klesat a kvalita se zvyšovat, budou postupně nahrazovat interaktivní tabule. Jde však výhledově o mnoho let.

Také bylo na výstavě vidět nové modely LED dataprojektorů. Jejich výhody, spočívající ve větší životnosti, menší velikosti a dobré spolehlivosti, zatím však nevyvážily jejich hlavní nevýhodu - menší svítivost, tedy mnohem horší viditelnost v horších světelných podmínkách. I v tomto případě je to otázkou času.

Se zobrazovací technikou je spojen ještě jeden výrazný a zesilující trend pro současnou moderní výuku. Je to SW nebo systémy, které umožňují učitelům a studentům společně ve výuce sdílet výukový obsah, společnou práci, poznámky, materiály. A to v reálném čase a současně i při větším objemu dat nebo větším množství uživatelů. Tento trend byl zřejmý jak na samotné výstavě, kde byla řada produktů firem, které toto umějí a svým zákazníkům nabízejí, ale bylo to vidět i ve školách, které jsem mohl během pobytu v Londýně navštívit.

Nejlépe si to můžeme ukázat na konkrétním případu. Jde o model, který nabízí Smart Technologies (u nás firma AV MEDIA) a který propojuje učitelská a žákovská zařízení (jakákoliv). Tento konkrétní příklad jsem nafotil ve škole na okraji Londýna:

To, co učitel, resp. studenti vytvořili na tabuli, je nasdíleno a po síti exportováno do tabletů studentů, kteří dále mohou aktivně zasahovat do poznámek a pracovat s nimi nebo si je odnést domů. Napomáhá tomu i další technologická pomůcka - Smart KAPP. Jde o produkt primárně určený pro manažery, který se však uchytil ve výuce. Digitální flipchart de facto nabízí nekonečnou pracovní plochu, kterou jde následně přes QR kód nasdílet do jakéhokoliv zařízení. A takto sdílet poznámky, materiály apod. V neposlední řadě si potom tyto digitální poznámky odnést domů a vrátit se k nim v domácí přípravě.

Jiný systém, ale v podstatě stejný princip sdílení výukového obsahu od kanadské firmy Robotel. V tomto případě primárně zaměřený na jazykovou výuku, ale využitelný i jinde.

Co tradičně nechybělo na BETT, byly nejrůznější výukové hry a edukační SW, který zábavnou, líbivou a hravou formou podporuje učení. Samozřejmě byl zaměřen především na mladší školní věk a nabízí hlavně procvičování a upevňování učiva, ovšem zábavnou formou. Odpadá šedivá rutina, nastupuje hra s nenásilnou formou drilu daného učiva. Ať už je to formou hry, soutěže, snahy něco postavit, vybudovat atp. Možnosti jsou velké, nápady zajímavé.

Co si ale neodpustím, je poznámka, že jakkoliv je tento SW kvalitní, nápaditý a pro žáky poutavý, tak jde o nástavbu. Ta je potom skutečně nejužitečnější v opakování a upevňování učiva. Navíc tím, že umí tento SW snadno nastavovat další kritéria (obtížnost, množství, čas ...), jej lze dobře aplikovat i při úspěšné diferenciaci ve výuce. Co však nelze? Nelze tím nahradit učitele nebo proces učení v té první fázi. Své místo si najde i v domácí přípravě žáků. Rozhodně však nedoporučuji jeho vliv přeceňovat.

Co mě, přiznám se, docela překvapilo, byl výrazný nárůst firem a systémů, které podporují a rozvíjejí u žáků a studentů základy robotiky a algoritmického myšlení. Vždy v Londýně byly nejrůznější systémy, které umožňovaly něco postavit a následně díky počítači ovládat. Mezi pionýry a největšími propagátory bylo třeba LEGO. Letos se však s tímto trendem doslova roztrhl pytel. Nabídka něco programovat byla doslova pro všechny, už od těch nejmenších dětí v předškolním nebo mladším školním věku. U těch nejmenších šlo skutečně o rozvoj logického a algoritmického myšlení prostřednictvím hračky, kterou programujete pomocí tlačítek - konkrétních kroků (vpřed, vlevo, vpravo, otočit atp.). Mnohým by to připomnělo 90. léta a našeho Baltíka. U těch starších žáků a studentů už to byly důmyslné a sofistikované stavebnice a doslova systémy umožňující sestavit a cíleně řídit nejen konkrétní ministroje, ale celé soustavy. Bylo toho opravdu hodně a ukazuje to nejen sílící trend, ale předpovídá to i budoucí poptávku po expertech, kteří takovéto znalosti a dovednosti budou mít. Dáme-li si to do souvislosti se zprávou, kterou jsem před časem v médiích zaznamenal, a to, že v příštích desetiletích robotizace a automatizace připraví o práci miliony lidí, tak bych tento vývoj nepodceňoval.

Některé systémy jsou doslova zmenšeniny reálných strojů nebo průmyslových zařízení. Například těžní věže apod.

Další novinkou v Londýně byly stánky států, které takto zastřešovaly své firmy, a umožňovaly tak proniknout efektivněji a koordinovaněji na další trhy. Šlo o velké expozice, kde daný stát soustředil několik národních firem a umožnil jim prezentovat se na velkém a prestižním veletrhu, a tím snáze pronikat na další trhy. K vidění byly nejen evropské, ale i asijské státy. Byly zde expozice Francie, Španělska, ale třeba i Turecka, Spojených arabských emirátů a nechyběli ani asijští tygři, jako Malajsie, Korea nebo Singapur.

Dalším módním trendem je rozvoj kreativity. Ideální na tom je, že nelze přesně definovat, co to vlastně obnáší a jak se takový rozvoj kreativity dá doložit. Takže se dnes za rozvoj kreativity považuje vše, co nějakým způsobem dává dětem nebo studentům prostor pro vlastní invenci, možnost něco vytvořit, nějak se tvůrčím způsobem projevit.

V oblasti moderních technologií zde byly dva směry. Oba byly na výstavě již v minulých letech a jsou de facto trvalkami, ale současně na našem trhu a v nabídce českých firem chybí nebo jsou spíš výjimkou.

Jde o relativně snadné a nenáročné aplikace umožňující tvorbu a střih animovaných filmů a příběhů, často s návazností na učební látku, dané zadání nebo výchovné téma.

Zde jde o zařízení a vybavení sice cenově náročnější, ale pro řadu studentů atraktivní a lákavá. Exporty na YouTube a streamování na školní weby nejsou problémem. Mediální výchova v praxi na dobré technické úrovni.

S novinkou a zajímavým projektem se na výstavě BETT představil Microsoft ve spojení s oblíbenou hrou Minecraft. Vzbudili velký zájem, ale nepodařilo se mi vypátrat, co konkrétně bude tento společný projekt obnášet a v čem se směrem ke školství pochlubí. Spíše mi to připadalo, že sami testují a hledají smysluplný obsah a cíl tohoto spojení.

Dalším trendem patrným z nabídky firem bylo pronikání výukových her a velkých dotykových displejů do předškolního vzdělávání. Vzhled velkých tabulí připomínal obří tablety a výrobci se předháněli v tom, jak co nejvíce zaujmout učitele mateřských škol.