Studie mediální gramotnosti v České republice

Zadavatelem studie byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, zpracovatelem Centrum pro mediální studia při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (CEMES). Studie metodologicky i svým zacílením navázala na obdobný výzkumný projekt, který pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zpracoval CEMES již v roce 2011. Současná studie tak měla nejen zjišťovat aktuální stav mediální gramotnosti, ale rovněž posoudit, k jakému vývoji v této oblasti došlo v průběhu několika posledních let.

Základním východiskem studie byla definice mediální gramotnosti, jak ji formuluje Směrnice o Audiovizuálních mediálních službách: „Mediální gramotnost se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem. Proto je třeba rozvoj mediální gramotnosti ve všech oblastech společnosti podporovat a pečlivě sledovat její pokrok.“

Aby mohly být posouzeny všechny definičně sledované aspekty mediální gramotnosti, soustředil se výzkum na tyto oblasti:

Jak již bylo zmíněno, studie vznikla ve dvou částech. První zkoumala osoby starší 15 let, druhá děti do 15 let. My se nyní soustřeďme na zjištění studie, zaměřené na dětskou populaci. Ta zcela nepřekvapivě konstatovala, že kontakt s digitálními komunikačními technologiemi je pro současné děti absolutním standardem. Děti jsou mnohočetnými uživateli elektronických a digitálních komunikačních platforem (počítač, tablet, telefon, herní konzole) a mezi těmito platformami volně přecházejí, aniž by bylo možné vysledovat zjevnou favorizaci některé z nich. Při srovnání digitálních médií a médií tištěných ovšem dochází k jednoznačnému upřednostnění médií digitálních, a to i u dětí, které jsou vedeny ke čtení, či u dětí, které vyjadřují svůj pozitivní vztah ke knížkám.

Děti obecně vnímají média primárně jako zdroj zábavy. Starší děti pak oceňují média jako zdroj informací a jako komunikační prostředek. Některé děti deklarují až určitou emocionální úroveň vztahu ke svému mobilu, tabletu či počítači. Nutno podotknout, že tato vazba souvisí s připojením tohoto média na internet. Mnoho dětí vnímá „ztrátu připojení“ jako nesnesitelně frustrující.

Konzumace audiovizuálních obsahů probíhá ve většině domácností stále primárně prostřednictvím televizoru. Ten je však dětmi už vnímán spíše jako multifunkční zařízení, umožňující různou škálu využití. Naproti tomu s poslechem rozhlasu je mezi dětmi zkušenost minimální.

Zajímavým zjištěním je, že obliba mediálních obsahů do značné míry vychází z emocionální vazby dítěte na jejich protagonisty. Své oblíbené hrdiny děti vyhledávají napříč mediálními platformami, od televizních pořadů přes počítačové hry po komiksy či časopisy. Výzkum mimo jiné odhalil, že tato personalizace obliby mediálních obsahů má výrazné genderové odlišnosti. Jinými slovy, dívky se orientují na jiné postavy než chlapci.

Chuť vytvářet vlastní mediální obsah je typická spíše pro mladší děti. Ty rády fotografují, vytvářejí videa, své výtvory technicky upravují a vylepšují, a následně je pak sdílejí s kamarády. Teenageři jsou v tomto ohledu umírněnější, protože se často obávají neúspěchu či zesměšnění před vrstevníky. Naproti tomu ti, kteří se mediální tvorbě intenzivně věnují, jsou na svou práci hrdí a rádi se s ní prezentují.

Spolupodílení se na mediální tvorbě a vzájemná podpora při snaze naučit se ovládat a využívat nejnovější technologie a prostředky jsou častou náplní volného času tráveného mezi kamarády. Typickou sdílenou dovedností je stahování hudby, filmů, her a aplikací.

Zatímco výsledky studie mediální gramotnosti, která vznikla před pěti lety, poukazovaly na to, že děti jsou mnohdy dovednějšími uživateli moderních technologií než jejich rodiče, aktuální studie již tato zjištění nepřináší. Generace rodičů dnešních mladších dětí má užívání digitálních médií plně zažité a může děti v plném rozsahu zasvěcovat.

Výzkum se zaměřil také na to, zda užívání médií je předmětem restrikcí ze strany rodičů, v jaké míře a z jakých důvodů. Samy děti shledávají důvody restrikcí v hrozbě zdravotních rizik, ať již spočívajících v ohrožení zraku či možného závislostního chování, výjimečně i v nedostatku reálného kontaktu s vrstevníky. V některých rodinách omezování přístupu k moderním technologiím plyne ze strachu z poškození zařízení nebo ztráty dat. Nejpřísnější rodičovská omezení se dle vyjádření samotných dětí vztahují na předčasné a nadměrné užívání sociálních sítí a na hraní akčních počítačových her zahrnujících střelbu a násilí. Zákaz užívání médií bývá také prostředkem trestu.

Pozoruhodné je, nakolik je mezi dětmi rozšířeno povědomí o obsahu televizního zpravodajství. Přestože děti nejsou obvykle přímými diváky zpravodajských pořadů, tyto pořady vnímají, jelikož jsou zpravidla součástí každodenního provozu domácností. Nejvíce pozornost dětí upoutávají zprávy hovořící o událostech, které představují nebezpečí a ohrožení. Řada dětí velice emotivně hodnotí rizika související s migrací, terorismem či islamismem. Mnohé děti v rámci výzkumu popisovaly své obavy a zlé sny.

Studie zjišťovala rovněž, jak děti vnímají reklamu a jiné formy obchodních sdělení. Schopnost vysvětlit funkci reklamy je možné pozorovat až u dětí staršího školního věku. Mladší děti rozpoznají reklamu a odliší ji od redakčního obsahu, ale neodhalují její přesvědčovací účel. Nejvýraznější problémy studie zaznamenala při odhalování product placementu ve vysílání. U předškoláků je prakticky vyloučené. Malé děti nejsou schopny uvědomit si reklamní účel umístění produktu do pořadu, i když jsou na zařazený produkt výslovně upozorněny. Starší děti, zaznamenají-li umístěný produkt, pak mají tendenci jej směšovat s klasickou reklamou.

Zájemci o seznámení s celou studií ji naleznou zde:

Zpřístupněna je rovněž studie mediální gramotnosti osob straších 15 let: