Strategický rámec Česká republika 2030

Strategické plánování je nutným předpokladem pro a soudržnost politiky na národní, krajské a místní úrovni. Zároveň slouží jako převodní mechanismus pro české závazky vůči Evropské unii a globálnímu společenství. Účinný strategický plán má obsahovat dlouhodobého vývoje, představu, jak se nejlépe připravit na budoucí vývoj vnějších podmínek, a poskytovat objektivní základ pro rozhodování o prioritách.

Mezi hlavní požadavky na strategický plán patří ²⁾(přesahuje jedno volební období), (komplexně mapuje všechny podstatné oblasti), , (jednotlivé kroky neexistují samy o sobě) a v neposlední řadě (uskutečnitelnost jak z ekonomického hlediska, tak z hlediska sociálních podmínek). V procesu plánování je třeba ještě zdůraznit požadavek na (proces přípravy je veřejný, tedy otevřený vůči podnětům a kritice veřejnosti) a během implementace (tj. nezbytnost neustálého hodnocení vstupních podmínek a na základě toho zaměření jednotlivých dílčích cílů, aniž by se měnil základní strategický směr).

aktualizuje ³⁾ z roku 2010. Byl vytvořen jako konsensuální dokument, podle něhož by se měla orientovat tvorba dalších strategických a koncepčních materiálů⁴⁾, kterých má Česká republika v současné době kolem 150.

Dokument je výsledkem více než ročního participativního procesu⁵⁾, který probíhal od září 2015 a byl koordinován odborem pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády České republiky. Podle vyjádření tvůrců z něj široká míra spolupráce činí dokument nadresortní, promyšlený a nadstranický, jenž přináší konsensuální pohled na silné a slabé stránky našeho státu a formuluje cíle zásadní pro dlouhodobý rozvoj naší země. vznikala v době, kdy globální společenství na půdě Organizace spojených národů v sedmnácti zformulovalo svou vizi budoucího světa.

Klíčovým slovem dokumentu je „udržitelný rozvoj“. Materiál je součástí společného úsilí o udržitelný rozvoj Evropské unie a zároveň příspěvkem České republiky k naplňování globálních ⁶⁾, přijatých Organizací spojených národů v roce 2015. Udržitelný rozvoj znamená , jaký jsme zdědili od svých předků, respekt k limitům přírody a planety a zajištění stejných možností pro rozvoj generací, jež přijdou po nás. Snahou přitom není zakonzervování světa, nýbrž jeho zlepšování budováním soudržné společnosti, hospodářské stability a místa pro plnohodnotný život.

Dokument je v souladu se zákonem o životním prostředí⁷⁾, jímž je udržitelný rozvoj vymezen jako takový rozvoj, který „naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím, a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

Jedná se o tematicky rozsáhlý dokument s celkovým počtem 396 stran. Pro přehlednost jsou jednotlivé odstavce číslovány a v levé části opatřeny popisky. První tři části (Úvod, Vize a Principy udržitelného rozvoje) definují základní pojetí rozvoje, představují proces vzniku dokumentu a popisují obecnou vizi rozvoje do roku 2030. formuluje své cíle celkem : (sem spadá rovněž ), , , , a . Následuje shrnutí v podobě šesti SWOT tabulek (přehled silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb), po jedné pro každou tematickou klíčovou oblast (samotná analýza je přílohou č. 2).

V klíčových oblastech jsou formulovány rozšířené pro danou oblast a představen žádoucí směr vývoje příslušné tematické oblasti. Každou klíčovou oblast uzavírá a jejich konkretizace v podobě .

K měření naplňování specifických cílů jsou určeny v příloze č. 1. Indikátory jsou otevřenou datovou sadou, která bude sloužit především jako podklad pro vypracování ucelené zprávy o kvalitě života a její udržitelnosti, předkládané odborem pro udržitelný rozvoj každé dva roky.

Relativně stručná je pasáž Implementace strategického rámce, v níž je uvedeno, že v návaznosti na schválení bude v roce 2017 připraven a vládě k projednání předložen implementační dokument. V samotném závěru materiálu je uveden obsáhlý seznam literatury na 29 stranách.

Z dokumentu citujeme (s. 10): „Česká republika je v roce 2030 demokratickým, právním státem založeným na respektu k občanským, politickým, hospodářským a sociálním právům svých obyvatel a rozvíjejícím svou kulturně danou identitu. Zajišťuje vysokou kvalitu života populace a současně respektuje přírodní a územní limity a chrání biologickou rozmanitost. Cíleně také napomáhá dosažení těchto hodnot jinde ve světě. Udržitelný rozvoj České republiky je poměřován zvyšováním kvality života každého jednotlivce i společnosti jako celku. Naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat ty své. Česká republika je soudržnou, aktivní a podnikavou společností rovných příležitostí a minimalizuje strukturální a sociální nerovnosti. Společnost a struktury rozhodování jsou odolné a pružné, schopné včas rozpoznat možná vývojová rizika a racionálně reagovat na neočekávané změny a měnící se dynamiku globálního vývoje. Odolnost společenských vazeb a struktur a věcné řešení problémů jsou posilovány diskusí a dohodou.“

Pro oblast je vize konkretizována takto (s. 27):

„Česká republika je soudržnou společností vzdělaných, odpovědných a aktivních obyvatel. Společnost je soudržná díky funkčním rodinám a participujícím komunitám, důstojné práci, dostupné kvalitní zdravotní a sociální péči, rovnému přístupu ke kultuře a , který umožňuje každému dosáhnout individuálního maxima vzdělání a podporuje rozvoj přenositelných kompetencí. Lidé žijící v této společnosti dávají přednost zdravému životnímu stylu, žijí ve zdravém prostředí a upřednostňují uvědomělou spotřebu. Materiální i nemateriální potřeby jednotlivce jsou naplňovány za předpokladu minimalizace environmentálních dopadů a sociálního vyloučení.“

Konečně pro jsou strategický cíl a specifické cíle formulovány následovně⁸⁾ (s. 46-47):

„

Globalizovaný svět bude přinášet více výzev a lidé v něm budou potřebovat širší záběr a schopnost orientace. Vzrůstá potřeba rozvoje digitální gramotnosti, roste naléhavost vztahujících se k nakládání s reálným světem (přírodovědná, environmentální, polytechnická, jazyková, finanční, píše se též o zdravotní gramotnosti; dále etika, logika, systémové myšlení). Vzdělávání musí učit kritickému myšlení a připravenosti zvládat změny a posilovat schopnost tyto změny ovlivňovat a usměrňovat. V tomto směru počítá strategie s revizí obsahů kurikulárních dokumentů.

Smysl vzdělávání nesmí být zužován na přípravu pracovní síly pro trh práce, resp. pro potřeby zaměstnavatelů projevující se v daném momentě. Jeho cílem v 21. století musí být pro celý aktivní občanský, profesní i osobní život (jako je např. občanská participace, iniciativa a podnikavost, kreativita, komunikace a spolupráce či řešení konfliktů a problémů, chování v krizové situaci a jiné „měkké“ dovednosti).

V obsahu vzdělávání musí být důležitým aspektem transdisciplinarita, tj. a oblastí lidské činnosti - porozumění vzájemné propojenosti společenských a přírodních, lokálních a globálních, minulých a budoucích procesů s cílem přijmout spoluzodpovědnost za vytváření světa, ve kterém žijeme. K tomu je zapotřebí pěstovat také . Naopak je , které brání kreativitě a hlubšímu poznání vyučovaného tématu.

Stát zajistí, aby vzdělávací systém i nadále plnil svou podporující soudržnost společnosti. A to prostřednictvím vytvoření takových podmínek ve vzdělávání, včetně personální a prostorové kapacity, v jejichž rámci má každý žák nebo žákyně bez rozdílu příležitost začlenit se a vzdělávat se v hlavním vzdělávacím proudu. Mezi různými vzdělávacími cestami musí existovat vzájemná prostupnost.

Dokument hovoří o čtyřech základních a stejně významných funkcích vysokých škol. Mají být:

Kvalitní vědecká a výzkumná činnost je základním prostředkem, jak dlouhodobě dosahovat inovací a zvládat tak hospodářské, společenské, environmentální a další změny.

Je deklarována podpora celoživotního vzdělávání u celé populace, a to občanského i profesního, včetně zapojení věkových skupin 55+ (i 65+) do vzdělávání, a získávání kompetencí spojených s fungováním v měnícím se světě.

Předpokladem realizace strategických cílů je . V dokumentu se počítá s provedením systémových změn v pregraduálním i dalším vzdělávání vzdělávajících, v jejich metodické podpoře při zvyšování kvality, tak aby dokázali být nositelem změny a převzít roli průvodců učením v měnícím se světě.

Otevřenost spolupráci znamená podporovat iniciativy zdola, různých forem vzdělávání a různých vzdělávacích institucí (formální a neformální, školní a mimoškolní, počáteční a další vzdělávání), rodiny a školy ve smyslu větší participace rodičů na vzdělávání jejich dětí. Nutné je pěstování rozmanitosti aktivních a participativních vzdělávacích postupů a metod. Mezi podporované přístupy by měly patřit zejména , systémové myšlení a rozvoj schopnosti adaptace na změnu.

Vzdělávání je důležitou oblastí, která zásadním způsobem podmiňuje směřování České republiky k udržitelnému rozvoji. Podoba a obsah vzdělávání musejí být takové, aby podpořily naplnění cílů strategického rámce V této souvislosti bude provedena a důležité místo v nich zaujme rozvoj kompetencí pro udržitelný rozvoj a aktivizující participativní metody zaměřené na . Současně bude potřeba zvýšit účast pedagogů na dalším vzdělávání pedagogických pracovníků zaměřeném na koordinaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj na školách.

V tomto textu jsme provedli výtah z obsahu strategického rámce se zvláštním zřetelem na oblast vzdělávání. V závěru si dovolíme několik vlastních komentářů.

Strategický rámec ukládá úkoly primárně státní správě. Konkrétní kroky směřující k naplnění cílů jsou v gesci příslušných ministerstev a Úřadu vlády České republiky. K na jeho naplňování jsou však zváni a vybízeni všichni občané a občanky, firmy, sociální partneři či neziskové organizace. Zcela jistě se tato výzva dotýká i učitelů a ředitelů škol jako klíčových aktérů budoucího vývoje společnosti. Je třeba, aby učitelé aktivně vstoupili do diskuse o budoucí podobě školy a vyjadřovali se průběžně k návrhům na revizi školního kurikula.

Svět v roce 2030 si dokážeme představit jen mlhavě. Existuje např. prognostická studie vypracovaná pro vládu Spojených států ⁹⁾nebo zpráva Světového ekonomického fóra ¹⁰⁾, která predikuje, jaké dovednosti budou žádané na trhu práce do konce roku 2020. Oproti tomu americký teoretik managementu Michael Hammer píše: „ na pět let dopředu; zdá se, že pohlédnout jen za horizont nejbližších dvanácti měsíců je nad síly kohokoli z nás!“¹¹⁾

Strategický rámec formuluje 101 specifických cílů. Jak ale říká David Allen ve své knize ¹²⁾: „ . Soustřeďte se radši na postupy! Cíle jsou dobré na plánování pokroku, ale postupy jsou dobré pro skutečné dělání pokroku.“ S velkou pozorností je proto třeba sledovat vlastní implementaci strategického rámce. Implementační dokument, který měl být v návaznosti na schválení připraven a předložen vládě k projednání, není ještě na začátku roku 2018 k dispozici.

Konečně s jistými obavami pročítáme sloh dokumentu. Výrazy jako „ , „ , „ či „ jsou sice květnaté co do slovního vyjádření, obecně jistě platné, ale současně vyznívají jako . Hrozí riziko, že tyto výrazy pro své nadužívání ztratí životnost a obsah, stanou se floskulemi a prázdnou politickou proklamací.

Jak to s námi tedy v roce 2030 dopadne, na to si musíme nejen počkat, ale také se o to všichni aktivně přičinit.