Poslední Kulatý stůl letošního akademického roku s mottem „Strategické řízení v českém školství – Mission impossible?“ se konal 26. 5. 2011 opět za přítomnosti odborníků z akademického světa, škol a školských zařízení, ministerstva školství, české školní inspekce i zástupců dalších organizací. Základním tématem tedy bylo strategické řízení a základní otázka zněla: „Může ředitel školy uvažovat o strategii své organizace, pokud neexistuje vize českého školství?“
Strategické řízení v českém školství
Mgr.
Irena
Lhotková
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Nepřítomnou paní děkanku zastoupil profesor Michal Nedělka, který v úvodu poukázal na
dvě protichůdné tendence současného
(a nejen vysokého)
školství:
na jedné straně
ekonomizace
, na straně druhé
potřeby vzdělávání s důrazem na individuální přístup k člověku.
Vzhledem k tomu, že ani jeden směr nelze plně akceptovat, existuje neustálé pnutí mezi ministerstvem školství a jednotlivými školami, které nepřispívá ke zkvalitňování vzdělávání.Úvodní příspěvek tradičně přednesl vedoucí katedry PhDr. Václav Trojan, Ph.D., který
objasňoval slovo strategie s pomocí moderních technologií
(56 500 000 odkazů na Google za 0,04 s)
i akademického slovníku. Zdůraznil
neexistenci Národního plánu vzdělávání, a tedy chybějící vizi i strategii českého školství. Svůj příspěvek uzavřel odkazem na diskuzi studentů Centra školského managementu, kdy jeden z ředitelů tento fakt komentoval slovy:
„Bez dlouhodobého cíle se nepohybuje pouze rezort školství. Myslím, že je to obraz fungování společnosti.“
Netradičně na Kulatém stole vystoupil
novinář
– Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, který provedl ve svém příspěvku „audit zvenku“ a
zdůraznil čtyři oblasti potřebné k proměně vzdělávání:
strategické dokumenty,
vzdělávací dokumenty,
systémová podpora pro pedagogy,
nástroje pro ověřování výsledků vzdělávání.
Následně konstatoval, že
existuje jen část potřebného:
Bílá kniha (i když nyní v podstatě neplatný strategický dokument), rámcové vzdělávací programy (volající po revizi) a na jejich základě vytvořené školní vzdělávací programy a státní maturity jako nástroj ověřování výsledků.S dalším příspěvkem
„Dlouhodobý záměr status quo“
vystoupila rovněž jako netradiční řečník studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Rozebrala navrhovaný záměr z hlediska cílů, které označila jako velmi nekonkrétní, konstatovala neobjasněnost jednotlivých uváděných termínů a negativně komentovala i vágně vymezené dílčí změny. Její poslední připomínkou bylo to, že
navrhovaný Dlouhodobý záměr nemá autora, a tedy není nikdo konkrétní, kdy by za něj nesl odpovědnost.
Docent Jaroslav Kalous přinesl inspiraci ze Světové banky a svůj příspěvek uvedl citátem, kterým se tato instituce řídí:
„Zemi se bude dařit, když v ní bude kvalitní vzdělávací systém.“
Toto konstatování je východiskem Vzdělávací strategie Světové banky, která je koncipována až do roku 2020. Autor příspěvku zdůraznil, že
dobrá vláda by měla plánovat v krátkodobém, střednědobém a především dlouhodobém horizontu
a pokládat si tři základní otázky:1.
„Odkud jdeme?“ (analýza současné situace)
2.
„Kam jdeme?“ (cíl)
3.
„Jak se tam dostaneme?“ (strategie)
Posledním řečníkem byl pravidelný účastník Glynn Arthur Kirkham, který zdůraznil skutečnost, že
kromě vize je nutný i určitý systém hodnot
a navrhl základní východisko pro ředitele škol:
přestat být administrátorem a stát se lídrem a řídit především sebe, následně školu a tím i celý systém.
Vystoupení panelistů opět tradičně shrnul vedoucí katedry Václav Trojan a vytvořil tak prostor pro následnou diskuzi. V té bylo
účastníky konstatováno:
Strategie jednotlivých škol jsou vytvářeny bez strategie celostátní
, a tím i bez podpory – dochází tak k velkým rozdílům mezi školami, a tím vznikají problémy pro žáky (stěhování i přechod na jiný stupeň školy).Ve skutečnosti
existují tři tendence strategií: školy, zřizovatele a státu.
Kdo hraje největší roli?Bílá kniha byla kvalitním strategickým dokumentem a lze na ni navázat
– nemusí se zásadně měnit směr.Potřeba
„Národní rady pro vzdělávání“ nezávislé na střídání politických garnitur a udržující nastavenou vizi a strategii českého školství.
Diskuze
tak
uzavřela další aktuální téma českého školství, nicméně Centrum školského managementu zve na další Kulaté stoly, které se budou konat
6. 10. 2011, 8. 12. 2011, 8. 3. 2012
a na konferenci managementu vzdělávání, která se bude konat
7. – 8. 6. 2012
a bude vyvrcholením Kulatých stolů.