Strašák inkluze

Vydáno:

Narodila se někdy v roce 2005 pravděpodobně na tzv. Poradenských dnech na Seči. Za kmotra jí byla žaloba D. H. a Evropský soud pro lidská práva. Její zrod je postaven na teoriích, které se vyvíjely přibližně od dvacátých let minulého století až po současné shrnutí anglickým profesorem psychologie Peterem Farrellem. Její rodiče - ministerstvo školství - s ní měli, mají a ještě budou mít nemalé „výchovné“ problémy. Vzpomeňme jen na březnovou výměnu názorů mezi uznávaným dětským psychologem Václavem Mertinem a profesorem Stanislavem Štechem.

 

Strašák inkluze
Mgr.
Petr
Došek,
ředitel ZŠ Velvary
MŠMT se ji snažilo „zaškolit“ pomocí různých rozvojových programů a projektů, než se podařilo její legislativní ukotvení. A tak 1. 9. 2016 vstoupila do našich škol - někde vítána, někde trpěna, někde odmítána. Všude však s aurou očekávání a nejistoty, jak že si povede a jak to s ní vlastně bude.
PROJEKTY VIP I RAMPS UKÁZALY, ŽE TO JDE
Společné vzdělávání není opravdu ničím novým. Více než osm let na některých školách napříč republikou probíhaly projekty zaměřené na vytváření školních poradenských pracovišť, na začleňování podpůrných opatření do života, na tvorbu různých plánů, ať byly jakkoli pojmenovány. Nesly s sebou vzdělávání pedagogů, zavádění pozic školních speciálních pedagogů a proměny kultur těchto škol. Bylo to období nejistoty, vysvětlování, ztrácení a opětovného objevování pedagogického optimismu i vytváření nevynucených chyb. Školní poradenská pracoviště se stala nedílnou součástí škol. Institucemi, které vyhledávají se svými problémy děti, učitelé i rodiče. Tyto školy mají v tomto směru náskok. Příchod inkluze je nepřekvapuje. Musí však zvládnout překonat výhybku ve formě nové administrativy a nových legislativních pravidel.
NEJLEPŠÍ ZÁJEM DÍTĚTE
Toto zaklínadlo je z úst nositelů praporu inkluze velmi často používáno. Jen cynik by při jeho vyslovení nezpozorněl. Má ale mnoho reálných podob. Vždyť jsme v Čechách. Je vysvětlováno vytvořením podmínek pro kvalitní vzdělávání každého dítěte s důrazem na bezpečné sociální klima a s tím související změnou filozofie vzdělávání. Jen tato věta a zkušenosti škol zapojených do „inkluzivních projektů“ ukazují na časový horizont mnoha let. Běh na hodně dlouhou trať potvrzují i zkušenosti z vyspělých zahraničních pedagogik. Například Italové za sebou mají dvacetiletou praxi. Dnes dítě s mentálním handicapem v běžné státní škole nepovažují za něco výjimečného.
Dovolím si ještě jedeno, dnes již historické odbočení. Na počátku devadesátých let, ještě jako student Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, jsem se zúčastnil konference u příležitosti návštěvy zahraničních studentů z asijských zemí. Tehdy tam, v ústecké aule, jeden ze zahraničních hostů, myslím, že to byl Japonec, vyjádřil svůj obdiv nad českým speciálním školstvím, tehdy ještě nad zvláštními školami. Jeho diskusní příspěvek končil vyjádřením ve smyslu: „Já ale nevím, jestli je to správně, že jsou ty děti tak izolovány.“
REVIZNÍ PRACOVIŠTĚ
Nejlepšího zájmu dítěte je možné dle nové legislativy dosáhnout i z moci úřední. Důležitým momentem pro stanovení nejlepšího zájmu dítěte je společná komunikace mezi školou, poradenským zařízením a zákonným zástupcem dítěte nebo zletilým studentem. Pokud nedojde ke vzájemné shodě, nebo ji jedna ze stran nerespektuje, přichází další mechanizmy. Tím může být - zjednodušeně řečeno - revizní pracoviště, OSPOD, nebo dokonce soud. To však není záměrem inkluzivního vzdělávání. Proto je nezbytná komunikace zainteresovaných.
KOORDINÁTOR INKLUZE
Na školách se postupně zavádějí pozice specializovaných pracovníků - koordinátorů inkluze. Ti by měli být klíčovou osobou při komunikovat s rodiči a poradenskými zařízeními. Zde by se mělo předejít dřívějšímu nesouladu mezi doporučeními, která poradenské zařízení vypracuje a škola nebo rodič ho nemohou z objektivních důvodů splnit nebo zavést. Koordinátor inkluze by měl zabezpečit také komunikaci mezi pedagogy, kteří žáka vzdělávají, koordinovat poskytovaná podpůrná opatření a dbát na plnění plánů pedagogické podpory nebo individuálních vzdělávacích plánů. Je zřejmé, že tato činnost s sebou nese velké množství administrativní práce a že pro ni jsou předurčení výchovní poradci.
PORODNÍ BOLESTI
Ačkoliv je novela školského zákona v platnosti a školy se podle ní musí řídit, některá vstřícná opatření se nepodařilo ještě uvést v platnost. Tím může být např. úprava výše úvazků výchovných poradců - již zmiňovaných koordinátorů inkluze. Asociace výchovných poradců se snaží prosadit snížení přímé pedagogické práce minimálně o jednu hodinu. Velké úsilí této asociace zatím nenese ovoce. Na vině jsou peníze - nedostatek peněz.
Jako další administrativní nebezpečí se ukazuje tzv. snímek školy. Poradenská pracoviště pro efektivní doporučení podpůrných opatření potřebují znát specializované pomůcky, které již škola vlastní. Proto je nutné, aby byl tento seznam na jednotlivých školách vypracován a předán poradenským zařízením. Bohužel mezi poradenskými zařízeními nedošlo k sjednocení formy, jakou tyto požadavky od škol budou vyžadovat. Poradenská zařízení nepracují spádově. Každá škola má tedy svou vlastní „síť“ poradenských zařízení. Každé poradenské zařízení se s tímto „soupisem speciálních pomůcek“ - tzv. snímkem školy - vypořádává po svém. Výsledkem je, že školy vyplňují jednu tabulku za druhou.
Od samého prvopočátku je inkluze spjata s pracovními pozicemi asistentů. Všeobecně se ví, že tito odborní pracovníci jsou podfinancováni proto, že školy na ně nemají finanční prostředky. Ze statistiky je znám další fakt, že pracují většinou na poloviční úvazek. Důvodem tohoto částečného úvazku však není nedostatek práce, ale nedostatek finančních prostředků.
Z úst samotné paní ministryně několikrát zazněla uklidňující slova o tom, že peníze pro asistenty jsou zajištěny, že část jich byla již zaslána na krajské úřady. Celá záležitost je ale složitější. Ta část, která byla na kraje zaslána, pokryje sotva třetinu požadavků škol. Výsledkem je, že rodiče pro své děti žádají přidělení asistentů pedagoga, protože ho mají uvedeného v poradenských správách vydaných před 1. 1. 2016, ve sdělovacích prostředcích slyší, že finančních prostředků je dostatek, a ředitelé škol jim oznamují, že peníze nemají. To rozhodně nepřispívá k důvěryhodnosti celého školství.
PENÍZE, PENÍZE A ZASE PENÍZE
Naivně se očekávalo, že šablony vše vyřeší. A ejhle, nevyřeší. Jejich spuštění 23. 6. 2016 je bez komentáře a berme ho jako fakt, vždyť v ten den zaznělo snad z většiny škol: „Konečně!“ O to bolestivější bylo procitnutí z euforie. Ačkoliv si školy mohou přijít na miliony, nestačí jim na pokrytí mezd asistentů školy, speciálních pedagogů či školních psychologů. Ty totiž často přesáhnou maximum, které školy mohou získat. Jinými slovy finanční injekce formou šablon inkluzi nijak výrazně neposune.
ŠVP
Nová
legislativa
nám ukládá zapracovat do školních vzdělávacích programů tzv. minimální výstupy. Samozřejmostí je uvedení ŠVP do souladu s platnou rétorikou čili zapracování nových pojmů. To vše je logické a pochopitelné. Ale kdy tuto práci provést a čím za ni odměnit učitele-metodiky, kteří ji vykonají? Nedávno jsem četl v jednom periodiku článek, kde autor tvrdil, že ve školství pracují většinou lidé, kteří před mzdou upřednostňují osobní volno. Jak pokroucená představa! Ukažte mi profesi, ve které vysokoškolsky vzdělaný zaměstnanec, který pobírá průměrný plat, v době své vlastní dovolené zdarma vypracovává vnitřní dokumenty výrobního podniku.
KLASIFIKACE
V souvislosti s inkluzí se tradiční výpovědní hodnota klasifikační škály ztrácí v propadlišti dějin. I klasifikaci bude nutné nastavit směrem k možnostem dítěte. Jednička tedy bude hovořit o tom, že dítě dosáhlo svého cíle. Může se klidně stát, že jedničkou bude klasifikován žák, který výborně čte s porozuměním, ale také žák, který slabikuje, protože má jistou poruchu učení, ale v textu se orientuje a dokáže ho převyprávět. Školství se tím snaží přiblížit ke každodennímu životu. V tom přece není úspěšný pouze ten, který dobře čte, ale i ten, kdo se dokáže orientovat. Otázkou zůstává, jak se s touto novinkou popere konzervativní veřejnost a český konzervativní učitel.
JAK Z TOHO VEN?
Co takhle obyčejný selský rozum, pedagogický um a pracovní nasazení? Inkluzi nikdo nezastaví. Ani antiinkluzivní nálady, ani změna politického spektra, ani žádná nadpřirozená síla. Je to přirozený vývoj ve školství, který je odrazem vývoje ve společnosti. Je jen škoda, že tento vývoj nedokážeme řídit a organizovat s noblesou a vzájemnou úctou. Ve škole bude vždy existovat učitel a žák. Odjakživa učitel chtěl svého žáka učit a odjakživa žák odmítal bezhlavě přijímat učitelovy názory. Tento antagonistický vztah je hybnou silou pedagogiky. Nejednou žáci rebelové s nějakou tou anomálií posunuli společnost o pěkný stupeň dopředu. Ten, kdo jim ukázal cestu, byl často jejich učitel, který je dokázal pochopit a motivovat. Možná bychom tento přirozený zákon mohli vzít jako základ inkluze.