Obvykle se o tzv. inkluzi1) hovoří na základě jednotlivé zkušenosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) nebo s oporou o tvrzení zájmových skupin ředitelů, učitelů, speciálních pedagogů, méně často již rodičů žáků, kterých se týká. Ty jistě nejsou zanedbatelné. Nechme ale nyní stranou dojmy, názory či mínění a logicky i emoce, které je doprovázejí, a podívejme se po ukončení dvouletého přechodného období (od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2018) na celý proces na základě podrobných dat, která má MŠMT k dispozici a která jsou obsažena v podrobnější zprávě k dohledání zde: www.stanislavstech.cz. Pro nedostatek prostoru se budu věnovat jen několika klíčovým údajům týkajícím se zejména žáků základních škol (ZŠ), ve kterých se vzdělává většina všech dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP).
Stav tzv. inkluze v ČR očima vybraných statistik
Vydáno:
Za prvé, celkově od roku 2015 do září 2018 narostl počet žáků se zdravotním znevýhodněním na ZŠ (uváděných v § 16 odst. 9 školského zákona) ze 78,7 tis. na téměř 102,0 tis., tj. o 24 000 žáků. Vůči celkovému a stále se zvyšujícímu počtu všech žáků v ZŠ představuje tento nárůst za tři roky téměř 2,0 % (z 8,9 % na 10,8 %). Vezmeme-li v potaz i žáky s jiným zdravotním znevýhodněním a žáky sociokulturně znevýhodněné, pak nárůst počtu všech takových žáků ZŠ dohromady představuje 35,1 tis. za dva roky (2016: 85,7 tis.; 2018: 120,8 tis.). Násobně výraznější dynamiku nárůstu však vykazují žáci s jiným zdravotním znevýhodněním (onemocněním) a také žáci sociálně a kulturně znevýhodnění. Za dva roky, kdy i tyto žáky sledujeme, přibylo ve školách pětinásobně dětí a žáků z jiného kulturního prostředí (i jazykového) a devítinásobně dětí a žáků žijících v odlišných životních podmínkách, i když jde v absolutním vyjádření o nízké počty.
Přitom ve školním roce 2018/2019 60,8 % žáků ZŠ se zdravotním znevýhodněním tvoří žáci s vývojovými poruchami učení (45,3 %) a vývojovými poruchami chování (15,5 %)