Projekty Ekopolis a Multipolis využívají společenské hry jako metodické pomůcky ve školní výuce. Součástí projektu bylo dotazníkové šetření ověřující zpětnou vazbu k využití deskových her ve výuce. Reakce učitelů a žáků ukazují, jaké mají hry ve výuce možnosti i limity.
Společenské hry ve školní výuce z pohledu učitelů a žáků
Mgr.
Jiří
Zelenda
SCIO
Ve školní výuce lze
úspěšně využívat
i společenské hry. Přesvědčili se o tom učitelé, kteří se zapojili do projektů Ekopolis a Multipolis.Oba projekty vytvořila
společnost Scio
za
spolufinancování Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Ekopolis a Multipolis jsou deskové hry,ovšem na školách fungují jako metodické
pomůcky pro výuku environmentální, resp. multikulturní výchovy.
Společenské hry mají žáky zaujmout a motivovat. Pro učitele jsou pak prostředkem k naplnění vzdělávacích cílů společně s metodikami a pracovními listy, které jsou obsaženy v doprovodné metodické příručce.Projekt Multipolis se zaměřil na
seznámení žáků s obtížným tématem multikulturní výchovy.
Autoři zvolili formu příběhové hry, kdy hráči-žáci procházejí jednotlivými situacemi a musejí
se rozhodnout, jak se zachovají.
Příběhy se přitom točí kolem témat jako je extremismus, vztahy mezi dětmi a rodiči, vztahy mezi většinovou a menšinovou společností a další.SOUTĚŽIVOST A NECHUŤ KE ČTENÍ
Žáci i učitelé reagovali na projekt v drtivé většině pozitivně. Na základě zpětné vazby od učitelů, kterých bylo do projektu zaškoleno 450, byla hra v 95 % případů přijata dobře. Typické hodnocení ze strany učitelů:
„Hra žáky velmi zaujala. [...] Líbila se jim témata příběhů. Byla jim blízká. Stejně tak i texty psané na kartičkách.“ „Hra velice zajímavá, přínosná, pro žáky velice lákavě zpracovaná. Věříme, že podobný projekt bude vytvořen i pro žáky 1. stupně.“
Nejčastější výhrady žáků se týkaly dlouhého čtení. Zdá se, že
delší texty dělají problém
nejen žákům nižších ročníků základní školy, ale i žákům vyšších ročníků druhého stupně. Koncepce využití společenské hry ale poskytuje možnost pracovat ve skupinách, kde si jednotliví žáci mohou vypomoci. V praxi to fungovalo tak, že slabším čtenářům vypomáhali ti vyspělejší. Tento efekt vznikal samovolně díky tomu, že žáky hra zaujala a měli motivaci ji dohrát.Hra byla
přizpůsobena didaktickým účelům
v rámci tématu multikulturní výchovy. Autoři v herním mechanismu potlačili soutěžní prvek, a hráči se místo vítězství jednoho dozví, jakým způsobem si ve hře vedli. To ovšem narazilo na soutěživost některých žáků, kteří od hry očekávali jasného vítěze:„Zprvu u některých nezájem, dlouhé čtení, hra nekončí výhrou některého z žáků (pouze u některých).“
Některým žákům také zpočátku dělala potíže složitější pravidla, většinou si ovšem hru rychle osvojili. Našlo se jen velmi málo žáků, kteří na hru reagovali vysloveně negativně. V těchto případech šlo hlavně o kritiku samotného tématu nebo jednotlivých prvků hry:
„Starší žáci zaujali spíše neutrální postoj s většinou pozitivním akcentem, někdy se však vyjadřovali ke hře negativně – je to,hloupost, ptákovina’,,tak to v životě není’,,takhle se nikdo nechová’ apod.“
DVOUHODINOVKY A PROJEKTOVÉ DNY VÝHODOU
Pro učitele spočívala největší obtíž v nalezení
dostatečného časového úseku pro využití hry a návazných aktivit.
Podle učitelů jsou pro využití projektů podobného rozsahu a zaměření (např. na průřezová témata v RVP) vhodné dvouhodinovky, případně celé projektové dny, kdy lze na dané téma navázat několika dalšími aktivitami a pracovními listy. Ty ovšem nejsou k dispozici na každé škole.Obtížnost pravidel se promítla i do času, který je třeba strávit jejich vysvětlováním žákům. Proto bylo na program školení pro učitele zařazeno odehrání samotné hry. Reakce učitelů byly obdobné jako u žáků – počáteční obavy z toho, že jsou pravidla příliš obtížná, se rozplynuly po několika odehraných kolech:
„Hlavní překážkou dobrého prožitku při hře se ukázala být složitá pravidla, ve kterých se ztráceli především žáci se slabším úsudkem a poté hyperaktivní žáci (nebo jinak kázeňsky problémoví), kteří svým neklidem a stálým vyrušováním výrazně kazili ostatním hráčům hru.“
Při zapojení metodické pomůcky do výuky se vyskytly i další praktické obtíže. Mezi jinými to byl hluk ve třídě a problémy s udržením pozornosti u některých žáků. Na druhou stranu častým jevem ve třídách bylo, že
hra zaujala i žáky, kteří ji zprvu odmítli
a postavili se k celému projektu negativně.Celkově učitelé hodnotili využívání metodické pomůcky ve formě společenské hry pozitivně. Oceňovali především to, že hra dokáže zaujmout žáky, a posloužit tak jako úvod k tématu. Zájem o tento způsob výuky potvrzuje i fakt, že 75 % škol, které jsou zapojeny do projektu Multipolis, se účastnilo i projektu Ekopolis.
Společnost Scio v současné době připravuje další společenskou hru s didaktickým obsahem, tentokrát z ekonomické oblasti. Hra
Oeconomica
bude určena především pro střední školy, její vydání se plánuje na září 2013.Citace v textu jsou vybrány ze závěrečných zpráv učitelů využívajících ve výuce projekt Multipolis.
Projekt je spolufinancovaný z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.