Závěrečný díl seriálu o odměňování zaměstnanců ve školství se věnuje jednotlivým složkám platu, se kterými se v praxi běžně střetáváme. Pozornost je věnována zejména rozlišení nárokových a nenárokových složek platu a dále také problematice tzv. kumulace příplatků. Předmětem článku jsou i platové výměry, které je zaměstnavatel povinen vydávat zaměstnancům.
Složky platu a platové výměry ve veřejném školství
David
Borovec
poradenské služby v oblasti pracovního práva
V předchozích dílech tohoto seriálu o odměňování zaměstnanců jsem se zabýval konstrukcí platu, resp. zařazením zaměstnance do příslušné platové třídy a platového stupně nebo-li určením platového tarifu zaměstnance. Nyní se již zaměřím na složky platu, konkrétně na tzv.
nadtarifní složky platu, kterými rozumíme
příplatky poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci
k jeho platovému tarifu.Je nezbytné si uvědomit, že se rozlišují
nárokové a nenárokové složky platu, na což se v praxi nezřídka zapomíná, příp. se aplikuje nesprávný postup při poskytování té které složky platu. Proto si dovolím nejprve oba typy složek platu definovat:
tzv.
nárokovou složkou
platu rozumíme
nárok na plnění, které je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky;
tzv.
nenárokovou složkou
platu chápeme složku platu, na kterou
vzniká nárok až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání, a to bez ohledu na splnění předpokladů a podmínek stanovených pro její poskytování nebo pro její výši.
Důležitost správného rozlišování mezi nárokovou a nenárokovou složkou platu tkví zejména ve snaze zaměstnavatele
vyhnout se případnému pracovněprávnímu sporu, kdy by se zaměstnanec mohl soudně domáhat poskytnutí příslušné složky platu.
NÁROKOVÉ SLOŽKY PLATU
Kromě platového tarifu rozlišujeme následující
nárokové složky platu:
příplatek za vedení,
příplatek za noční práci,
příplatek za práci v sobotu a v neděli,
plat nebo náhradní volno za práci přesčas,
příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí,
zvláštní příplatek,
příplatek za rozdělenou směnu,
příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah,
specializační příplatek pedagogického pracovníka,
plat nebo náhradní volno za práci ve svátek.
Nejčastější nárokovou složkou platu, se kterou se u pedagogických pracovníků setkáváme, je bezesporu
příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah
upravený v ustanovení § 132zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Tento
příplatek přísluší pedagogickému pracovníkovi za hodinu přímé pedagogické činnosti, kterou vykonává nad rozsah hodin stanovený ředitelem školy, příp. ředitelem školského zařízení, podle zvláštního právního předpisu1).
Příplatek se poskytuje za tzv.
přespočetnou hodinu ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku.
Odlišná situace nastává u pedagogických pracovníků, se kterými byl sjednán tzv. kratší pracovní úvazek, tedy kratší pracovní doba ve smyslu ustanovení § 80zákoníku práce. Pokud tito pedagogičtí pracovníci odpracují navíc hodinu/hodiny přímé pedagogické činnosti, avšak stále bude dodržen rozsah stanovený zvláštním právním předpisem, bude se jednat pouze o
doplnění jejich pracovního úvazku, a tak jim
nevznikne nárok na poskytnutí příplatku
podle § 132 zákoníku práce. Nicméně při odměňování těchto zaměstnanců musí být zohledněna skutečnost, že stejným poměrem, o jaký byl navýšen jejich pracovní úvazek, musí být navýšeny též i hodiny připadající na práce související s přímou pedagogickou činností.Dále bych upozornil na v praxi se vyskytující zaměňování
příplatku za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah s příplatkem za práci přesčas
(slovy zákona – platem nebo náhradním volnem za práci přesčas). Oba příplatky mají přitom odlišnou povahu. Příplatek za práci přesčas, upravený v ustanovení § 127zákoníku práce, se poskytuje za práci nad zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu, tedy
nad 40 hodin týdně.
Zatímco
příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah
se poskytuje tehdy,
dojde-li pouze ke změně skladby zákonem stanovené pracovní doby, resp. změní-li se vzájemný poměr hodin přímé pedagogické činnosti a hodin prací souvisejících s touto činností.
Pokud již zaměstnanec skutečně překročí zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu, vznikne mu tak nárok na
příplatek za práci přesčas ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku
za předpokladu, že se pedagogický pracovník se zaměstnavatelem (ředitelem školy) nedohodl na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas, přičemž
za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.
Příklad
Ačkoliv se následující modelová situace nestává u pedagogických pracovníkU příliš často, ilustroval bych na ní tzv. kumulaci příplatků. Ředitel školy se dohodl s učitelem občanské nauky (s plným pracovním úvazkem), že se zúčastní semináře o multikulturalismu, čímž si má prohloubit svoje znalosti. Seminář se má konat v sobotu. Jak posoudit danou situaci?
Vzhledem k tomu, že se jedná o seminář, na kterém si má dotčený učitel pouze doplnit svoje znalosti, bude se jednat o prohlubování kvalifikace ve smyslu ustanovení § 230 zákoníku práce, a tedy o výkon práce, za který přísluší pedagogickému pracovníkovi plat. Protože je s dotčeným učitelem sjednán plný pracovní úvazek, bude se doba strávená na semináři považovat již za dobu nad stanovenou týdenní pracovní dobu2) a zaměstnanci tak v souladu s ustanovením § 127 zákoníku práce vznikne nárok na příplatek za práci přesčas, a to ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, protože se jedná o den pracovního klidu.
Dále ovšem zaměstnanci podle ustanovení § 126 zákoníku práce vznikne nárok i na příplatek za práci v sobotu a v neděli, a to ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Vzhledem ke skutečnosti, že se v české právní úpravě aplikuje zásada kumulace (sčítání) příplatků, příslušelo by zaměstnanci kromě odpovídající části platového tarifu (a dále osobního a zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém prostředí) 75 % průměrného hodinového výdělku, pokud nebude za práci přesčas čerpat náhradní volno.
Řídící činnosti jsou zohledňovány příplatkem za vedení(§ 124zákoníku práce), který náleží nejen vedoucím zaměstnancům, a to podle stupně řízení a náročnosti řídící práce, ale i zaměstnancům, kteří je zastupují. V oblasti veřejného školství se obecně
uplatňují 1. a 2. stupeň řízení
3)
a výše příplatku za vedení se tak pohybuje v rozpětí od 5 do 40 % z platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen.
Další skupina příplatků, která je typická pro školství, se souhrnně skrývá pod označením
zvláštní příplatek, což je institut upravený v ustanovení § 129 zákoníku práce. Tento příplatek je poskytován
zaměstnancům vykonávajícím práci v pracovních podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo obtížnými pracovními režimy.
Podrobně jednotlivé práce rozlišuje a do čtyř různých skupin je zařazuje nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Z pohledu školství se jmenovitě jedná o následující:příplatek za práci třídního učitele, vedoucího oddělení na konzervatoři nebo základní umělecké škole nebo vedoucího studijní skupiny na vyšší odborné škole – v rozpětí od 400 do 1 000 Kč měsíčně;
příplatek za práci učitele učební či odborné praxe
spočívající v soustavném dohledu nad žáky, u kterých hrozí zvýšené riziko úrazu z důvodu používání strojů, nástrojů nebo přístrojů – v rozpětí od 400 do 1 000 Kč měsíčně;příplatek za práci ve třídách, v nichž jsou zařazeni žáci z více ročníků, v základních školách, které nemají zřízeny všechny ročníky – v rozpětí od 600 do 2 000 Kč měsíčně;
příplatek za práci ve skupinách, třídách a školách určených žákům se speciálními vzdělávacími potřebami
4) – v rozpětí od 600 do 2 000 Kč měsíčně.K nárokovým složkám platu patří také příplatek, který se užívá pouze v oblasti školství, tedy specializační příplatek pedagogického pracovníka.Obecná úprava tohoto příplatku je obsažena v ustanovení § 133 zákoníku práce. Podrobnější úpravu uvádějící kvalifikační předpoklady k výkonu jednotlivých specializovaných činností, za které náleží příplatek, můžete nalézt ve vyhlášce č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s platnou právní úpravou se tedy
specializační příspěvek ve výši 1 000 až 2 000 Kč měsíčně poskytuje při výkonu následujících činností:
koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií;
tvorba a následná koordinace školních vzdělávacích programů a vzdělávacích programů vyšších odborných škol;
prevence sociálně patologických jevů;
specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy;
specializovaná činnost v oblasti prostorové orientace zrakově postižených.
NENÁROKOVÉ SLOŽKY PLATU
Prvou nenárokovou složkou platu je osobní příplatek, který je upraven v ustanovení § 131 zákoníku práce. Osobní příplatek může být přiznán zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, a to až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, příp. až do výše 100 % platového tarifu, pokud je zaměstnanec vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do 10. až 16. platové třídy.
Nicméně tato druhá zvýšená výměra osobního příplatku jen těžko může hledat své uplatnění ve veřejném školství, kde jsou finanční prostředky určené na platy omezené. Bližší pravidla pro aplikaci tohoto ustanovení pozbyla k 1. 1. 2007 účinnosti, a tak nezbývá než doporučit, aby si
ředitelé škol vytvořili vlastní interní pravidla pro přiznání, změny nebo odnětí osobního příplatku a začlenili je do vnitřního platového předpisu školy.
Za druhou nenárokovou složku platu považujeme odměnu, která má na rozdíl od osobního příplatku jednorázový charakter. Podle ustanovení § 134 zákoníku práce může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu5). Jak je vidět, tato definice je vágní, resp. obsahuje jen obecná kritéria. Z tohoto důvodu by bylo vhodné (zvlášť ve školách, kde se odměny zaměstnancům průběžně přiznávají) upravit bližší postup při navrhování a schvalování odměn jako i určování finančních limitů na tyto odměny ve vnitřním platovém předpise.
Jak jsem již uvedl a jak vyplývá z podstaty obou posledně jmenovaných složek platu, záleží na subjektivním posouzení a následném rozhodnutí zaměstnavatele, zda zaměstnanci přizná jednorázovou odměnu nebo osobní příplatek, který mu pak bude vyplácen každý měsíc, a to až do doby, kdy ředitel školy změní jeho výši nebo svým rozhodnutím již dále osobní příplatek nepřizná.
Ve spojitosti s nenárokovou složkou platu a jejím přiznáním bych doplnil ještě jeden podstatný aspekt, který v praxi představoval poměrně zásadní výkladový problém a byl také předmětem judikatury Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“). Jedná se o to, zda se změní povaha nenárokové složky platu v okamžiku, kdy zaměstnavatel rozhodne o jejím přiznání zaměstnanci.
NS judikoval, že
„nenároková složka platu má bez rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání povahu pouze fakultativního plnění; jestliže však zaměstnavatel vydá v souladu s obecně závazným právním předpisem, v souladu s kolektivní smlouvou, popř. v souladu s vnitřním platovým předpisem rozhodnutí o jejím přiznání a její výši, je povinen tuto složku platu zaměstnanci v určené výši poskytovat. Osobní příplatek jako nenároková (fakultativní) složka platu se tak v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou (obligatorní)
6).
“
Ve světle uvedeného rozsudku NS by měl zaměstnavatel pečlivě zvažovat, zda nenárokovou složku platu (zejména ve vztahu k opakujícímu se osobnímu příplatku) zaměstnanci přizná, protože poté již nemůže toto rozhodnutí retroaktivně (tj. se zpětnou účinností) změnit. Případnou změnu svého rozhodnutí s účinností vztahující se na budoucí plnění již učinit může, ale měl by postupovat v souladu s podmínkami dojednanými individuálně se zaměstnancem v pracovní smlouvě nebo obsaženými v kolektivní smlouvě či vnitřním platovém předpise.
1 Nařízení vlády a. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.
2 Za práci přesčas by seminář nemusel být považován, pokud by bylo se zaměstnancem dohodnuto, že se jedná o práci související s přímou pedagogickou činností vykonávanou do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Nicméně by stále trval nárok zaměstnance na příplatek za práci v sobotu a v neděli.
3 Nevztahuje se na ředitele školy, který může být při splnění podmínek zařazen až do 4. stupně řízení.
4 V běžných školách, kde se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami individuálně integrují, se tento příspěvek neposkytuje. Nicméně ředitel školy může pedagogickým pracovníkům pracujícím s těmito žáky přiznat osobní příplatek ve vyšší výměře.
5 Od 1. 1. 2007 jsou odměny při životních a pracovních výročích nebo za poskytnutí pomoci při mimořádných událostech upraveny v § 224 odst. 2 zákoníku práce, tedy v části desáté nazvané Péče o zaměstnance. Jsou tedy z pracovněprávního hlediska vyčleněny z platového systému.
6 Rozsudek NS, sp. zn. 21 Cdo 3488/2006, ze dne 20. 12. 2007.