Skryté záškoláctví

Vydáno:

Záškoláctví je často vnímáno jako neomluvená absence. Tato definice však nevystihuje plnou podstatu tohoto jevu. Žák může být záškolákem, i když má všechny hodiny omluvené. Jak je to možné? Významný podíl na tom mají především rodiče.

Skryté záškoláctví
PhDr.
Lenka
Svobodová
 
školní psycholožka a lektorka
POJETÍ A PŘÍSTUP
Základní problém záškoláctví tkví dle mého názoru v nesprávném uchopení tohoto sociálně patologického jevu neboli rizikového projevu chování.
Může za to vžitá definice – záškoláctví rovná se neomluvená nepřítomnost žáka ve škole. Nejen u laické veřejnosti, ale i u té odborné není záškoláctví úplně jednoznačně vnímáno. V praxi hodně
převažuje přístup k záškoláctví jako absenci neomluvené.
Co je příčinou? Určitě nejednotnost pojetí a neznalost terminologie, ale na vině je především
přílišná tolerance učitelů k omlouvání absence.
Společným jmenovatelem (ne)řešení záškoláctví je
neochota se problémem zabývat.
Učitelé často tolerují pozdní nebo dokonce zpětné omlouvání žáků rodiči či lékaři a někdy i celé týdny trpělivě čekají, až se k nim omluvenka dostane. Proč? Motivů může být více. Svoji roli hraje pohodlnost, snaha ulehčit si práci – je mnohem lehčí „přimhouřit oko“, udělat výjimku anebo problém zamést pod koberec.
Častým motivem je strach z následků, ze zodpovědnosti, ale také snaha na sebe neupozornit; dále postoj učitelů
(„přece nebudeme za rodiče trestat děti“)
a v neposlední řadě alibismus – vyhnout se konfliktu, neznepřátelit si rodiče, žáky, nepřijít o nějaké výhody (např. sponzorské dary, služby, známosti apod.).
Nejen že tento přístup záškoláctví neřeší, ale dokonce vede k podpoře nežádoucího jednání, jeho opakování, a tím k rozvoji patologických vzorců chování. Důsledkem tak bývá nejen opětovná absence dotyčného, ale i „epidemie“, kdy
se záškoláctví může začít šířit třídou či školou.
ZÁŠKOLÁCTVÍ A RODIČE; TYPOLOGIE
Co komplikuje řešení záškoláctví?
Kromě výše uvedených přístupů ze strany učitelů je to spolupráce s rodiči. Slabým článkem problematiky záškoláctví je právě spolupráce rodina-škola. Buď funguje špatně, anebo vůbec. Podívejme se nyní na typologii záškoláctví, a to z pohledu rodiče. Podle toho, zda rodiče o záškoláctví vědí, omlouvají ho, anebo ho dokonce sami podporují, můžeme záškoláctví rozdělit do tří skupin, což je vlastně klíčovým faktorem pro určení dalšího postupu řešení.
1) Záškoláctví bez vědomí (souhlasu) rodičů
V podstatě
klasický typ
záškoláctví. V tomto případě rodiče o absencích nevědí, jsou přesvědčení, že jejich ratolest do školy chodí. Zde nalezneme několik variant.
 
První možnost je, že
dítě z domu zamíří rovnou jinam a do školy vůbec nejde
(tzv. pravé záškoláctví).
 
Časté jsou i případy, kdy
dítě do školy jde, ale před budovou či v její blízkosti se otočí a odejde pryč.
 
Žák do školy dorazí, ale odejde na některý předmět, vynechá poslední hodinu, odpolední vyučování apod.
 
Žáci nemusejí vždy nutně budovu školy opustit, někdy zůstávají v jejích v prostorách
(tzv. interní záškoláctví).
2) Záškoláctví s vědomím (klamáním) rodičů
Typ záškoláctví, kdy rodiče o nepřítomnosti ve škole vědí a vědomě ji omluví, často tzv. rodinnými důvody. Zde již můžeme hovořit o záškoláctví skrytém. Mnoho dětí se snaží vyhnout škole s pomocí rodičů. Do této účelové formy záškoláctví patří
únik do nemoci
– ať už jde o simulaci (dítě rodiče přesvědčí, že mu není dobře) anebo o psychosomatické onemocnění, kdy se psychické potíže, resp. emocionální přetížení opravdu projeví na těle (bolesti břicha, hlavy, průjem, zvracení apod.). Někteří rodiče jsou zase příliš úzkostliví, dítě přehnaně sledují a s každým kýchnutím ho raději nechají doma. Do této kategorie patří i rodiče, kteří jsou příliš „slabí“; s dítětem se tak nedohadují a odsouhlasí mu všechno, co chce.
Nezřídka jsou rodiče v těžké situaci. Ráno odejdou do práce a dítě jim pak volá, že je mu špatně. Často jim nezbývá nic jiného, než důvěřovat. Nepátrají po pravé příčině a omluvenku své ratolesti napíšou.
Specifickým a „nebezpečným“ případem je zpětné omlouvání.Dochází k němu na základě upozornění školy, že dítě nebylo ve škole, odešlo před skončením vyučování anebo přišlo až v jeho průběhu (popř. i na základě žákova vlastního doznání, záškoláctví sám přizná).
Namísto řešení situace a komunikace se školou i svým dítětem rodiče raději záškoláctví kryjí a absenci dodatečně omluví.
Ať už ze strachu z kázeňského postihu, ostudy či vnějšího zásahu do rodiny.
3) Záškoláctví s podporou rodičů
Typ záškoláctví, který je pro zdravý vývoj dítěte velmi nebezpečný. Dává mu špatný základ v negativním modelu chování, který může nevědomě přijmout za svůj.
V tomto případě
rodiče nejen že o absenci vědí, ale často ji i sami podporují a využívají
– starší sourozenci hlídají mladší, vodí je do školky, pečují o někoho nemocného či starého apod. Jindy je důvodem k absenci výlet, rodinná dovolená, narozeniny či jiná podobná „neodkladná“ událost.
Někteří rodiče zase nepovažují za důležité posílat děti do školy, pokud není klasické vyučování (např. když se jde do kina, divadla, na exkurzi či výlet). Pak hovoříme o tzv.
povoleném záškoláctví.
Takové přístupy rodičů k záškoláctví jsou jednoznačnou výchovnou chybou
a dítěti s jeho problémy nepomáhají, naopak mu ubližují. Rodiče musí dítěti jednoznačně dávat najevo, že
záškoláctví vnímají jako negativní jev, který neschvalují
a už od předškolního věku pěstovat u dítěte vztah ke vzdělání, škole. Případné „nutné“ absence rozebrat a označit za výjimečné a nestandardní.
Dítě by mělo ze strany rodičů cítit, že je to jejich postoj, jinak bude efekt nulový. Např. těžko rodičům uvěřit, že je nesprávné chodit za školu, když sami neustále hledají důvody, jak nejít do zaměstnání či si práci ulehčit.
Jako
zvláštní druh záškoláctví
lze zařadit i školní fobii, která sice není záškoláctvím v pravém slova smyslu, ale má s ním společné rysy. Tento nepřiměřený, iracionální
strach ze školy je doprovázen tělesnými obtížemi
(poruchy spánku, potíže s jídlem, trávením, vyprazdňováním apod.), které jsou však vázané pouze na školu – často mizí o víkendech a o prázdninách.
ŘEŠENÍ ZÁŠKOLÁCTVÍ
Problematika záškoláctví a jeho řešení není jednoduchou cestou. Je to běh na dlouhou trať, který vyžaduje trpělivost a úzkou součinnost všech aktérů. Počáteční investice se ale rozhodně vyplatí.
Nastavení preventivních opatření školy, jednotný postup při řešení absencí a deklarování jasného postoje k záškoláctví
není zbytečnou prací. V první řadě je ale nutné si uvědomit, že záškoláctví nesouvisí s omluvením či neomluvením absence. Záškolákem může být i žák, který nemá ani jednu hodinu neomluvenou.
Pro úspěšně řešení záškoláctví je také důležité oprostit se od klasických mýtů, které ho provázejí
– především, že záškoláci jsou líní, nemají zájem o vzdělání, mají nižší inteligenci a je to pouze jejich vina. Jednoznačně nesprávnými přístupy řešení záškoláctví je „přivírání očí“ nad absencemi, tolerance v omlouvání, pouhé evidování absencí anebo represivní cesta (máš absenci, dostaneš trest).
Správný je
aktivní přístup při řešení absence
a v první řadě prevence. Hledat příčiny toho, proč žák do školy nechodí anebo proč ho rodiče stále omlouvají, je sice často náročné, ale naprosto nezbytné. Lze jen těžko předpokládat, že pokud nenalezneme motiv anebo záškoláctví neřešíme, samo vymizí.
Motivů k záškoláctví může být celá řada
a pouze jejich odkrytí a práce s nimi může mít pozitivní efekt a vést k žádoucí změně.
Situaci však značně komplikuje vzájemné prolínání jednotlivých důvodů či motivů.
Záškoláctví je totiž jen málokdy izolovaným jevem. Navíc
společným motivem bývá strach
– ať už je přímo zdrojem záškoláctví (např. strach z neúspěchu, učitele, spolužáka, zkoušení), anebo jeho následkem (např. strach z prozrazení, důsledků, potrestání, ostudy).
Pokud se záškoláctví včas neřeší, mohou se důvody absence na sebe nabalovat anebo se ještě více prohlubovat, stejně jako i jeho následky. Dítě neví, jak má situaci řešit, takže může pokračovat v chození za školu ze strachu z prozrazení a z následků, ačkoliv prvotní motiv již dávno pominul.
Je nutné se také
soustředit nejen na následky
(represe, práce se žákem apod.), ale i na
odstraňování příčin a likvidaci motivů k záškoláctví.
Svalování viny rodičů na učitele a naopak či přehazování zodpovědnosti za absence rozhodně nic neřeší. Proto je důležitou součástí řešení záškoláctví kvalitní a fungující spolupráce rodiny a školy, ideálně i dětského lékaře, popř. OSPOD. Nastolení vzájemné důvěry, vyjasnění cílů, společného zájmu o dítě, domluva úzké spolupráce, jednotného přístupu, pravidelného kontaktu, vzájemné informovanosti o (ne)přítomnosti, ověřování důvodů absence apod.
Specifickou kategorií jsou studenti středních škol,
kteří si od 18 let mohou absence omlouvat sami. Zde je
užší spolupráce s lékaři nutná.
Jen pokud bude spolupráce fungovat, bude mít řešení záškoláctví šanci na úspěch – její nefunkčnost, nebo dokonce neřešení problému záškolák často (vědomě či nevědomě) využije ve svůj prospěch.
ZÁVĚR
Záškoláctví je zvláštní fenomén, který
je nebezpečný svojí společenskou tolerancí.
Řeší se až výrazně vysoké neomluvené absence a přitom nám často uniká mnoho záškoláků, ať už vlivem liknavosti učitelů nebo krytím rodiči. Čas věnovaný řešení záškoláctví a především jeho prevenci není zbytečnou investicí. Umožní dítěti nejen harmonický rozvoj, ale i snadnější integraci do dospělého světa.
ZDROJE
 
ČAPEK, R.
Odměny a tresty ve školní praxi.
Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 151 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-945-3.
 
KYRIACOU, Ch.
Řešení výchovných problému ve škole.
Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 151 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-945-3.
 
VÁGNEROVÁ, M.
Psychologie problémového dítěte školního věku.
3. dotisk. Praha: Karolinum, 1997. 170 s. ISBN 80-7184-488-8.
 
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4.
 
VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005. 430 s. ISBN 80-246-1074-4.
 
Metodický pokyn MŠMT č.j. 10 194/2002-14, k jednotnému postupu pedagogických při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví.

Související dokumenty

Pracovní situace

Může škola požadovat peníze za opotřebení učebnic?
Mimoškolní akce školy – účastníci akce
Záškoláctví a skryté záškoláctví - jak mu předcházet
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Neshody při žádosti o odklad povinné školní docházky
Přijímání ke vzdělávání cizinců, vzdělávání cizinců, ukončování vzdělávání cizinců
Aktualizace školního řádu základní školy na základě právních předpisů (2020/2022)
Metodika k hodnocení žáků v základních školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení žáků ve středních školách a konzervatořích dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Metodika k hodnocení studentů ve vyšších odborných školách dle zákona Lex Ukrajina ve školním roce 2021/2022
Jednání výchovné komise
Dohled a BOZ
Komisionální zkouška žáka střední školy
Školy a cestování žáků - varianty organizace akce
Škola v době mimořádných opatření - pohled vedení školy
Příklad dobré praxe – kulatý stůl k problematice sociálního začleňování
Ztráta věci z nezabezpečené skříňky
Doprovod žáka do nemocnice
Den, do kterého je žák, student žákem, studentem školy ve školním roce 2019/2020
Sebehodnocení žáků v době online výuky

Poradna

Výuka Aj
Problémy ve třídě
Počet žáků ve třídě
Poplatky za ŠD při rotační výuce
Žák v zahraničí
Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Dozor při odvozu do nemocnice - odborná poradna, odpověď na dotaz