Řeklo by se, že pohyb ke škole prostě patří. A nejen ten na hřišti nebo v tělocvičně. Děti přichází do 1. třídy, rostou, postupují z ročníku do ročníku a pak zase odchází. Prostě neustálý koloběh. Přesto se může stát, že přes hemžení stovek dětí škola ustrne a nemění se. Pak by bylo dobré pro všechny školu trochu rozhýbat.
Školy v pohybu
Ing.
Kateřina
Vágnerová
Aisis o.s.
Bohužel školy, které by změnu nejvíce potřebovaly, se do ní většinou nepustí. Naštěstí jsou zde i ty, jejichž vedení cítí, že změny k životu patří. Jen neví úplně přesně, co by se vlastně mělo změnit a jak na to. Právě takové školy byly mezi těmi šestnácti, které se pustily do projektu
Školy v pohybu.
O PROJEKTU
V současné době jsou učitelé přetěžováni spoustou nejrůznějších školení, seminářů, tréninků a workshopů s velmi nízkou efektivitou (přenos do praxe). To proto, že z velké části toto
vzdělávání probíhá živelně a většina škol nevytváří dostatečnou podporu pro implementaci
(zavedení)
pozitivní změny, kterou by každé vzdělávání mělo přinést.
Projekt
je unikátní tím, že si jeho náplň stanovují samy jednotlivé školy podle svých aktuálních potřeb a právě to přispívá k vyšší motivaci škol a jejich učitelů realizovat aktivity v rámci projektu.
Školy v pohybu
CO POSKYTNEME ŠKOLÁM
Pomáháme škole utřídit si, co je důležité změnit, naplánovat, jaké vzdělávání k tomu potřebují, a zajistíme dostatečnou podporu při realizaci změn;
provedeme školy alespoň jednou takovou hlubokou změnou či inovací – znamená to úspěch pro ředitele a víru v pozitivní progres pro celý sbor;
soustředíme se na „probuzení“ vnitřních zdrojů školy.
Stává se, že učitelé jezdí na semináře na témata a metody, které vedle ve třídě kolega perfektně používá v praxi.
Přitom přenos dobré praxe vedle ze třídy je mnohem snazší než z umělého prostředí seminární místnosti, nehledě na náklady, čas a mrhání lidským potenciálem (pro kolegu to může být posílení jeho statutu profesionála, který učitelé rozhodně potřebují posilovat).
Někdy se také učitelé nachytají na zajímavé názvy seminářů, ze kterých pak odjíždějí s tím, že na to vlastně stačí selský rozum. Lepší by bylo, kdyby se pravidelně potkávali a bavili o práci s kolegy.
JAK PROJEKT PROBÍHAL
Projekt probíhal ve dvou vlnách, každé se účastnilo osm škol.
Na začátku projektu absolvoval každý pedagogický sbor
dvoudenní workshop. Cílem bylo, aby
každý učitel ve škole rozuměl tomu, kam a proč jeho škola směřuje, aby měl možnost podílet se na vizi školy a byl aktivně vtažen do její realizace.
Během těchto dvou dnů si tým každé školy uvědomil, co chtějí ve své škole rozvíjet, nově zavést nebo změnit – celý sbor se zamyslel nad tím, jakým tématům se v oblastech řízení školy, výchovně-vzdělávací proces a klima školy chtějí věnovat.
Záměrem bylo nastavit si reálnou vizi a nastínit kroky její postupné realizace.
Každá škola si pak sestavila vlastní obsahovou náplň projektu.CO BYLO DÁL
Širší vedení škol se účastnilo cyklu seminářů.
Témata byla zaměřena na bližší poznání škol i jednotlivých účastníků, efektivní komunikaci, zavádění změn ve škole a motivaci pedagogů.
Semináře se zabývaly také konfliktem a jeho řešením, legislativními otázkami, time managementem a mnoha dalšími tématy.Práce s řediteli škol pokračovala „koučováním“. Co to znamená?
Kouč by vám měl pomoci stanovit si, co vlastně chcete, proč to chcete a jak toho dosáhnout.
Pavel Černý, ředitel základní školy Školní v České Lípě, k tomu říká:
„Na počátku koučování byla skepse. Ale díky našemu kouči jsem nalezl a jasně si stanovil cíle. Také jsem se naučil ke stanoveným cílům najít vhodnou cestu. Důležité bylo, že když jsem řekl, co chci, kouč chtěl ode mne vědět, proč to chci a jaké udělám kroky, abych toho dosáhl.“
A CO UČITELÉ?
Vzdělávání čekalo nejen ředitele.
Pedagogický tým každé ze škol si vybral, v jaké oblasti se chce vzdělávat.
Ať už to bylo téma „osobnostní a sociální výchova“ či „efektivní komunikace“, seminář na téma „kritéria hodnocení“ nebo „kooperativní vyučování“. Tak bych mohla ještě dlouho pokračovat. Jak je vidět,
školy si volily témata opravdu podle svých potřeb a podle toho, co si stanovily ve svých vizích.
Další možností, jak poznat, co funguje, byly
stáže na jiných školách a mentoring.
Tady měli učitelé zpočátku obavy z toho, že je někdo přímo ve výuce pozoruje, nakonec však možnost odborné konzultace, která není spojena s hodnocením jejich práce, ocenili a mentoring se v rámci projektu stal jednou z velmi žádaných forem.Projekt
Školy v pohybu
je na konci. Přeměna školy je ale nekončící proces, takže změny na školách pokračují.Ne všem školám se už povedlo splnit úplně všechno, co si na začátku stanovily. Důležité je, že všechny jsou v pohybu, všechny směřují za svým cílem.
CO K TOMU ŘÍKAJÍ ÚČASTNÍCI
„Máme mladý, velice aktivní a ctižádostivý sbor, který k projektu Školy v pohybu přistupuje pozitivně. Ano,
Josef Šejbl, zástupce ředitele, ZŠ Smržovkaprojekt je náročný, ale postupně zjišťujeme, jak nám dodává sebevědomí.
Nedávno jsme měli schůzku s naším průvodcem a procentuálně jsme vyjadřovali, kde jsme byli před vstupem do projektu a kde jsme dneska. Shodli jsme se, že začátek taxujeme tak na 20 % a současnost na 80 %. Název projektu je pravdivý. Škola se dala do pohybu.“„Naši kantoři jsou hodně kreativní, první nápady, které se v rámci projektu zrodily, už realizují. Před časem jsme měli ve škole Českou školní inspekci. Inspektoři velice kladně hodnotili, jak jsme díky projektu proměnili spolupráci učitelů. Do naší účasti v projektu Školy v pohybu byl pojem kooperativní učení pro některé z nás zcela neznámý. V současné době většina kolegů zkouší kooperativní výuku zavádět do svých hodin, a tak v kabinetech, ve sborovně a v jídelně debatují o nápadech a o tom, co se ve vyučovacích hodinách povedlo, co naopak nevyšlo a hlavně, jak se žáci do aktivit zapojovali a projevovali.“
Bedřiška Rychtaříková, ředitelka, ZŠ Stráž pod Ralskem„Školy jsou zavaleny nabídkami projektů. My jsme za celé dva roky nezapochybovali o správnosti rozhodnutí vstupu do
Škol v pohybu. Jiný tak inspirativní, mnohostranný a přínosný projekt mezi nabídkami není. Při každém setkání s týmem AISISu jsme oceňovali
perfektní organizační zajištění, přípravu jakéhokoli prostoru, respektování denní výkonnostní křivky – střídání částí programu vyžadujících koncentraci pozornosti s odlehčujícími aktivitami, výběr nosných a pro nás užitečných témat, zajištění lektorů na úrovni.
Nad teorií převládaly zkušenosti z praxe, zážitkovým aktivitám nechyběla pedagogická zpětná vazba. Způsob předání nových informací či dovedností byl zároveň jeden příklad dobré praxe vedle druhého, moderní metodou, vzorem přístupů využitelných v každodenní práci s kolektivem žáků i pedagogů.
Jitka Mikešová, ředitelka ZŠ Česká, LiberecZisk kvalitních materiálů a evaluačních nástrojů vyšší úrovně, než draze prodávají organizace,pomáhající’ školám, to je nadstandard, za který děkujeme. Shrnuto –
profesionalita, precizní příprava, erudovanost a zároveň lidský rozměr, smysl pro humor, který dokonalost přiblížil všem účastníkům projektu
– tak se dá ve zkratce charakterizovat projekt Školy v pohybu II.“Školy v pohybu I
ZŠ Frýdlant
ZŠ Chrastava
ZŠ Lesní, Liberec
ZŠ Křižanská, Liberec
ZŠ Švermova, Liberec
ZŠ U Soudu, Liberec
ZŠ Smržovka
ZŠ Stráž pod Ralskem
ZŠ Chrastava
ZŠ Lesní, Liberec
ZŠ Křižanská, Liberec
ZŠ Švermova, Liberec
ZŠ U Soudu, Liberec
ZŠ Smržovka
ZŠ Stráž pod Ralskem
Školy v pohybu II
ZŠ Klíč, Česká Lípa
ZŠ Školní, Česká Lípa
ZŠ Slovanka, Česká Lípa
ZŠ Na Šumavě, Jablonec
ZŠ Česká, Liberec
ZŠ Arnultovice, Nový Bor
ZŠ Osečná
ZŠ Pelechovská, Železný Brod
ZŠ Školní, Česká Lípa
ZŠ Slovanka, Česká Lípa
ZŠ Na Šumavě, Jablonec
ZŠ Česká, Liberec
ZŠ Arnultovice, Nový Bor
ZŠ Osečná
ZŠ Pelechovská, Železný Brod