Školská rada

Zákon, ani ten školský, však nemůže zabezpečit reálné naplnění uvedeného záměru v praxi. Zneužít svého postavení může zřizovatel, ředitel i školská rada, a byla-li na mnoha školách nakročena cesta konstruktivní diskuse a spolupráce, najdeme i případy, kdy vzájemné nepřátelství může dospět do takřka patových situací. Rezignuje-li zřizovatel již na svou primární povinnost a nezřídí školskou radu, může být – alespoň v některých směrech – reálně ohroženo plynulé fungování školy v praxi. Nereflektuje-li ředitel návrhy a podněty školské rady, dostává svým povinnostem možná z hlediska formy, těžko však využívá potenciál, který mu školská rada nabízí. Staví-li se školská rada do pozice soupeře a nikoli odpovědného partnera, který pomáhá formulovat pravidla školy a spoluurčuje její další směřování, není samosprávným orgánem, jakým by měla být.

Pojďme se podívat na úlohu jednotlivých aktérů, kterou jim přiznávají příslušná ustanovení školského zákona, jakož i na systém „brzd a protiváh“, jež staví do vzájemné rovnováhy.

Na počátku všeho stojí zřizovatel, který v souladu se školským zákonem zřizuje školskou radu, stanoví počet jejích členů a vydává její volební řád (nejde-li o školy tzv. neveřejných zřizovatelů). Uvedené úkoly plní v rámci své samostatné působnosti, jejíž výkon podléhá kontrole svěřené Ministerstvu vnitra, popř. magistrátům územně členěných statutárních měst.

Skrze plnění (či neplnění) uvedených povinností by zřizovatel neměl prosazovat své vlastní zájmy, které má – a jinak zcela oprávněně – jako subjekt, který školu zřizuje a který jejím prostřednictvím plní úkoly na úseku územní samosprávy. je zcela korektní a legitimní, je-li činěno na půdě školské rady, záměrně postavené na poměrném zastoupení všech tří stran tvořících „protiváhu“ řediteli školy. Legitimní může být také ve chvíli, kdy jako „třetí zvenčí“ vstupuje do situací, kdy se nedaří nalézt dohody mezi školskou radou a ředitelem školy. Přenáší-li však své zájmy do povinností, jejichž plnění by mělo být nestranné, činí tak většinou způsobem, který (od svévolného rozšiřování předmětu úpravy volebního řádu po obstrukční nezřízení školské rady). Takové jednání zřizovatele je buď za hranicí zákona, nebo zcela neúčinné (popřípadě obojí). Z hlediska postavení ředitele i školské rady platí, že zřizovatel může do činnosti školy zasahovat pouze způsobem, který předvídají právní předpisy, přičemž jeho jednání i nečinnost může být předmětem kontroly výše zmíněných orgánů.

a současně osobou, která rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání, pokud školský zákon nestanoví jinak. Posléze uvedená pravomoc je vlastně základem úpravy kompetencí školské rady, neboť bez toho, že by zákon jasně vymezoval její úkoly a oprávnění, byly by její návrhy a požadavky pouze jakýmsi podnětem, kterým by se ředitel školy sice mohl, ale také nemusel zabývat. Postavení školské rady by se tak nelišilo od postavení jiných orgánů či sdružení, jejichž charakter může být buď poradní (zřizuje-li je ředitel), nebo ryze zájmový (zřizují-li je žáci, studenti nebo zákonní zástupci).

Z uvedeného ovšem také vyplývá, že stejně jako zřizovatel ani školská rada nemůže nutit ředitele k úkonům, které činit nemusí a nechce, a ukládat mu úkoly, které zákon nepředvídá. Cesta, jak „oslovit“ ředitele školy, musí vést skrze náměty a argumenty, věcná řešení a konkrétní návrhy.

Ředitel školy zajišťuje a svolává její první zasedání. Ve vlastní činnosti rady se pak obvykle neangažuje a jeho povinností je spíše vytvářet podmínky pro její řádnou a kvalitní práci.V zájmu efektivní spolupráce by však měl mít možnost se jednání školské rady zúčastnit, byť takové právo ze zákona nevyplývá a záleží na pravidlech jednacího řádu, který si stanoví školská rada. Přirozenou povinností, jakož i zájmem ředitele, by pak mělo být otevřené školské radě. Naopak platí, že ředitel školy (nebo jím pověřený zástupce) – obvykle za účelem slyšení stanoviska k určité otázce nebo projednání sporných bodů.

Přes právě uvedené ovšem platí, že ředitel školy není z výkonu své funkce školské radě odpovědný. Školská rada může podnítit zahájení kontrolních kroků, shledá-li takový postup jako odůvodněný, případné uplatnění sankcí či jiných opatření však vyžaduje ze strany ředitele školy. Neodpovědnost ředitele vůči školské radě nezměnila ani novela školského zákona, jež radě přiznala podat návrh na jeho odvolání či návrh na vyhlášení konkurzu. Přestože jsou tyto návrhy do jisté míry kvalifikované, neboť v prvém případě opravňují zřizovatele k odvolání ředitele a ve druhém vynucují vyhlášení konkurzu, rozhodnutí, zda ředitel školy bude či nebude odvolán, resp. kdo bude jmenován na základě proběhlého řízení, nadále přísluší zřizovateli, který jedná na základě vlastního uvážení.

Školská rada významné dokumenty týkající se činnosti školy, a to před jejich vydáním ze strany ředitele. Vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů, podílí se na a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření školy. Při všech těchto úkonech plní svou aktivní úlohu, která nemůže být omezena jen na negaci návrhů ředitele, bez vlastní „přidané hodnoty“.

Neplnění uvedených povinností, či jejich nevalné plnění, jistě nalezne svůj a možná i v inspekčních zprávách České školní inspekce. V míře, v jaké se jednotlivé strany podílejí na správě školy, odpovídají i za případné nedostatky, nečinnost či chybná rozhodnutí. Je na voličských skupinách, aby posoudily, jak jimi zvolení zástupci plní svou úlohu ve školské radě, a případně vyslovily svoji nedůvěru prostřednictvím iniciace předčasných voleb. Obdobnou reflexi by měl učinit i zřizovatel, který může odvolat jím jmenované členy do rukou předsedy školské rady.

Rozložení sil, které zakotvuje školský zákon, není jediné možné ani nezměnitelné. Velký díl odpovědnosti však náleží nikoli právnímu předpisu, ale lidem, kteří se školního života účastní. Je proto na nich samotných, aby školskou radu vnímali jako příležitost k hledání optimálních řešení a jako místo setkávání (jen s drobnou nadsázkou) „přátel školy“, jejichž cílem je