Antický svět, který stál u zrodu školství a vzdělávání, považoval péči o tělo za stejně podstatnou jako péči o ducha. Ne náhodou tak ve středoevropském prostoru užíváme slova gymnázium pro elitní středoškolské vzdělávání. Po jistém odloučení vzdělanosti a tělesné zdatnosti v křesťanství se péče o tělo vrátila nejprve v národoveckých hnutích 19. století
Nepodceňovat kvalitu tělocvičen a sportovišť má však nejen ideové pozadí. Představují – i s ohledem na svou velikost – výrazný prvek v panoramatu školního areálu. Řadí se mezi části školy, které jsou nejvíce využívány v čase mimo výuku: často jsou to největší shromažďovací prostory celé obce, slouží jako školní aula či prostor pro konání společenských akcí místní komunity (podobnou úlohu dříve plnily právě sokolovny nebo orlovny). Ani venkovní sportoviště nemusí nutně naplňovat pouze cíle tělesné výchovy, ale mohou se zde konat meziškolní sportovní klání i kulturně-společenské akce. Kvalita sportovních ploch, vnějších i vnitřních, tedy působí na široké spektrum uživatelů, a je proto vhodné navrhovat je tak, aby mohly být takto intenzivně a samostatně využívány.
Základní škola do 15 tříd by měla disponovat přinejmenším jednou tělocvičnou o velikosti 12 × 24 metrů, s minimální světl