Škola jako pozitivně fungující instituce

Právě tyto a další otázky si kladou představitelé

V sérii navazujících článků se pokusím přinést odpovědi na výše uvedené otázky a nastíním

Školství je oblastí, která by měla pohotově a převládající trendy ve společnosti a z různých společenskovědních oblastí. Je to totiž právě , která ovlivňuje přípravu mladé generace, čímž do značné míry

Naplnit mnohdy vysokou míru očekávání od školství a velké nároky na jeho kvalitu určitě není snadné. Jedním ze zdrojů, z nichž mohou pedagogika a příbuzné obory čerpat, jsou poznatky a zkušenosti vycházející z příbuzných vědních disciplín: psychologie, sociologie, etiky a dalších.

Zastavme se ale u otázky,

Jak známo, je samostatným a obsáhlým vědním oborem zahrnujícím mnoho směrů, přístupů a metod. Z bohatství myšlenkového a vědeckého odkazu psychologie se však nyní zaměřím na aktuální trend a rychle se rozvíjející směr v současné světové psychologii, tzv. pozitivní psychologii.

je jednou z nejmladších a velmi slibných odnoží odborné psychologie, která nabízí bohaté aplikační možnosti i v oblasti výchovně - vzdělávacího procesu. Tento směr zformovali přední světoví psychologové na přelomu milénia a za prvních deset let své existence se rozšířil z USA do mnoha států světa včetně České republiky.

Základní ideou jeho iniciátorů bylo nabídnout nový a v mnoha ohledech užitečný pohled na ty stránky života jedince a společnosti, které byly v dosavadním pojetí psychologie (zaměřené na konflikty, rizika a problémy) poněkud opomíjeny. Pozitivní psychologie se tedy orientuje spíše na studium a podporu kladných témat a pozitivních aspektů osobnosti člověka i společnosti. Deklaruje se jako věda o pozitivních emocích (radost, štěstí, vděčnost, naděje) a kladných životních zážitcích a zkušenostech, o pozitivních vlastnostech a rysech osobnosti (optimismus, nezdolnost, smysl pro humor, svědomitost, sebedůvěra) a o podmínkách pozitivního fungování společenství a institucí (rodiny, školy, komunity).

je podle čelních představitelů pozitivní psychologie M. Seligmana (2003) a M. Csikszentmihalyiho (1996) budování „těch nejlepších kvalit života“, a to skrze podporu rozvoje vnitřního potenciálu a kladných tendencí lidské osobnosti. Velká pozornost je věnována tématům silných stránek charakteru a ctností, tedy mravních charakteristik člověka a jejich rozpoznání, podpoře a uplatnění v běžném životě (Peterson, Seligman, 2004). Konkrétním příkladem využití poznatků pozitivní psychologie ve školství a výchovně-vzdělávacím procesu je

Tyto koncepce vycházejí z několika zásadních otázek:

C. R. Snyder a S. J. Lopez (2007) ve svém nabízeném modelu pozitivního vzdělávání rozeznávají několik důležitých oblastí: za základ považují skutečný zájem o kvalitní vzdělávání a porozumění žákům, založené na důvěře a respektu k jejich individuálním odlišnostem. Z něj pak vyplývají další významné složky, které jsou ve vzájemném propojení a interaktivitě: správné a propracované vyučovací cíle, podpora motivace žáků a dobré plánování. Své nezanedbatelné místo má také podpora optimistického myšlení žáků. Propojujícím prvkem je pak sociální přínos vzdělávání, který se realizuje v žádoucím chování a společensky prospěšném jednání absolventů školy v jejich dalším osobním a profesním životě.

O tom, co naplňuje pojem „dobré školy“, uvažuje z úhlu pohledu pozitivní psychologie také významný psycholog Ch. Peterson (2006). Podle něj je pro kvalitní způsob vzdělávání typické, že jeho cílem není pouze dosažení nejlepšího možného prospěchu u maximálního počtu žáků. Neméně významná je i role školy v prevenci a redukci problémového chování žáků, agresivity, zneužívání návykových látek či jiných nevhodných projevů a aktivní podpoře žádoucích vzorců chování.

Zvláštní pozornost věnuje Ch. Peterson tomu, nakolik škola přispívá k morálnímu rozvoji žáků, k jejich pozitivnímu postoji k sobě, k druhým lidem i okolnímu světu. Opravdu dobrá škola podle něj připravuje svoje studenty tak, aby uspěli nejen v průběhu školní docházky, ale aby si přenesli touhu po poznání, otevřenou mysl a dychtivost učit se něčemu novému i do svého dalšího života.

Cíle jsou to určitě ušlechtilé a žádoucí, ale nežádáme od školy přece jen příliš? Je naplnění těchto požadavků reálné? A lze vůbec jejich skutečné dosažení nějakým způsobem ověřit a potvrdit?

Zkušenosti ze světa poskytují překvapivě optimistickou odpověď. Ano, mnohé z cílů pozitivního vzdělávání jsou reálně dosažitelné.

Dokladem jsou zkušenosti zahraničních kolegů z řad psychologů a pedagogů, kteří na mnoha základních a středních školách v Británii, Španělsku, Austrálii a Spojených státech uskutečňují

Dlouhodobě se praktickou aplikací aktuálních poznatků pozitivní psychologie v péči o děti a mládež věnuje zejména tým amerického psychologa M. Seligmana (2009), podobně sestavené programy již vznikají také v Evropě. Vycházejí z názoru, že škola by neměla zůstávat pouze u tradičních výchovně - vzdělávacích cílů, ale měla by se zaměřit i na podporu kladného prožívání a spokojenosti žáků a na vyhledávání jejich předností.

Argumenty pro zavedení tzv. pozitivního vzdělávání nachází M. Seligman ve výsledcích výzkumů poukazujících na celosvětově zvyšující se míru deprese a úzkosti u školní mládeže (v současné době se týká až 20 % žáků), i v závěrech studií, které potvrzují kladný vliv pozitivních emocí na efektivitu procesu učení (Frederickson, 2002). Oporou jsou mu také závěry několika vědeckých studií, jež dokládají, že kladné emoční naladění podporuje lepší koncentraci (Rowe a kol., 2007), kreativnější myšlení (Isen a kol., 1987) i schopnost celostního uvažování (Isen a a kol., 1991) a nebo že

Intervenční programy pozitivního vzdělávání jsou prodchnuty základní ideou pozitivní psychologie: tím, co vede jedince ke skutečné pozitivní změně a životní spokojenosti, je rozpoznání jeho silných stránek a předností a povzbuzení vnitřní motivace k jejich uplatňování v osobním i profesním životě.

Dosavadní výsledky vědeckých studií potvrzují, že vyšší míru pozitivních emocí, psychické odolnosti, občanské angažovanosti a životní smysluplnosti u mládeže lze skutečně dosáhnout speciálními výchovně - vzdělávacími programy.

V příštím příspěvku přiblížím obsah těch programů podporujících pozitivní vzdělávání, u nichž byla jejich efektivita prokazatelně potvrzena a navrhnu možnosti praktického využití jejich prvků v našich podmínkách.

Závěrem podotýkám, že pozitivní psychologie aplikovaná ve školství se nezaměřuje pouze na žáky a studenty, ale přináší zajímavé podněty pro každodenní práci učitelů a řídících pracovníků. Také těmto konkrétním tématům se budu postupně podrobněji věnovat v navazujících příspěvcích.

Pozitivní psychologie přináší zajímavé podněty a obohacení pro vyučování a přímou práci učitelů se žáky, pro vedoucí pracovníky škol i pro celý školní systém. Je zřejmé, že mnohá z témat pozitivní psychologie mohou být zajímavou a užitečnou inspirací také pro právě probíhající diskuze o povaze a náplni nově zaváděného předmětu Etická výchova.

Ve snaze o zpřístupnění poznatků pozitivní psychologie zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti bylo založeno Centrum pozitivní psychologie v ČR (www.pozitivni-psychologie.cz).

Mezi jeho aktivity patří pořádání seminářů a praktických workshopů pozitivní psychologie, z nichž mnohé jsou zaměřeny právě na oblast aplikace pozitivní psychologie ve výchově a vzdělávání. Centrum také poskytuje konzultace pro výzkumné práce související s tématy pozitivní psychologie a má bohatě rozvinuté možnosti mezinárodní spolupráce. Všichni zájemci o spolupráci jsou srdečně vítáni.

SELIGMAN, M. E. P. Praha: Ikar, 2003.
CSIKSZENTMIHALYI, M. O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny, 1996.
PETERSON, C., SELIGMAN, M. E. P. New York: Oxford University Press, 2004.
SNYDER, C. R., LOPEZ, S. J. (Eds.). London: Sage, 2007.
SELIGMAN, M. E. P., RANDAL, M. E., GILLHAM, J., REIVICH, K. & LINKINS, M. Oxford Review of Education, 2009, 35, 3, 293 - 311.
PETERSON, C. New York: Oxford University Press, 2006.
FREDERICKSON, B. L. (2002). Positive emotions. In C.R. Snyder, & S.J. Lopez (Eds.). (120 - 134). New York: Oxford University Press.
ROWE, G., HIRSH, J. B., ANDERSON, A. K., KRYSAN, M. (2007). Positive affect increases the breadth of attentional selection. PNAS, 104, 383 - 388.
ISEN, A. M., DAUBMAN, K. A., NOWICKI, G.. P. (1987). Positive affect facilitates creative problem solving. , 52, 1122 - 1131.
ISEN, A. M., ROSENZWEIG, A. S., YOUNG, M. J. (1991). The influence of positiver affect on clinical problem solving. , 11, 221 - 227.