Předposlední březnový den pořádala Katedra psychologie FF UK v Praze již pátý ročník odborné konference „Škola jako místo setkávání“, letos s podnázvem „žáci a studenti jako věčný zdroj inspirace“.
Škola jako místo setkávání 2012
PhDr.
Lenka
Krejčová
Ph. D.
psycholožka, katedra psychologie FF UK, DYS-centrum Praha, o. s.
Jelikož se jedná o jubilejní ročník, stojí zmínku drobné vzpomínání. V listopadu roku 2007 jsme se vedli jednu z mnoha debat na katedře o tom, že známe mnoho škol, poradenských zařízeních i jiných organizací působících ve školství, které navzdory všemu, co se v českém školství děje a navzdory všem škarohlídům, dělají svoji práci nadmíru dobře, vymýšlejí různorodé projekty, v praxi realizují to, o čem jiní tvrdí, že je utopie. Přitom o sobě mnohdy navzájem nevědí a už vůbec o nich nemluví široká veřejnost.
A vedle toho probíhá řada zajímavých výzkumův psychologii, učitelství, pedagogice i dalších příbuzných oborech, které souvisejí s oblastí školství. Jejich výstupy prezentujeme na oborových konferencích, ale ne vždy máme jistotu, že mají dopad také do praxe. A sebekvalitnější výzkum ztrácí význam, nepropojíme-li ho s praxí a nebude-li znamenat její obohacení.
Tato dvě témata hovorů podnítila myšlenku uspořádat konferenci pro lidi ze školství, ať už ze státní, soukromé či neziskové sféry, učitele od mateřských přes základní po střední školy, poradenské pracovníky, vedení škol i řadové zaměstnance, kterým záleží na vlastním vzdělávání, rozvoji a jejich práce je těší.
Naší snahou bylo společně se inspirovat, ukázat si, co se daří, co je možné, co bychom měli vědět, ať nám jde práce lépe, ale také zjistit, že existují jiní, kteří s námi táhnou za jeden provaz. Můžeme spolupracovat, víme o sobě a už to pro nás znamená podporu a podnět pro to, abychom v práci pokračovali. Přestože můžeme mít dojem, že se našemu školství v posledních letech příliš nedaří, my jsme se na něj chtěli podívat z té lepší strany, neboť je to psychohygienické, povzbuzující a nadmíru potřebné. Proto také název konference vyjadřuje spíše pozitivní očekávání.
Onoho podzimu před pěti lety jsme si nejprve říkali, že vše dobře promyslíme a v dalším školním roce, tedy 2008/2009, něco uspořádáme. Pak jsme se ovšem rozhodli, že takhle dlouho čekat nechceme. V ten okamžik se spustil koloběh událostí, neboť bylo nutné konferenci akreditovat, získat kontakty, rozeslat pozvánky, začít shánět přednášející – jednoduše uvést konferenci v život.
V dubnu 2008 jsme se setkali poprvé a už tehdy přišlo přibližně osmdesát účastníků a celková atmosféra vyznívala přesně tak, jak jsme si přáli. A tak byla založena tradice. Letos se konference zúčastnilo bezmála dvojnásobné množství odborníků než v roce prvním, mnozí se vracejí každoročně, určitě bychom mezi účastníky našli takové, kteří nevynechali ještě ani jeden ročník a přijíždějí ze všech koutů republiky. Tak se není co divit, že již nyní máme první plány na ročník příští, jehož pořádání považujeme za samozřejmost.
A čím přispěla letošní konference? V létě 2011 jsme si připomněli desáté výročí úmrtí profesora Jana Čápa, pedagogického psychologa, který celý svůj profesní život zasvětil práci s dětmi a dospívajícími, realizoval množství inspirujících výzkumů a obohatil psychologii o řadu myšlenek a přístupů, na něž dodnes navazujeme. Většina odborníků působících ve školství musela s vysokou pravděpodobností v některém momentu svého vzdělávání vzít do ruky jeho knihu Psychologie výchovy a vyučování či Psychologie pro učitele. Konference proto nemohla opominout toto významné výročí.
Na profesora Čápa zavzpomínal první přednáškou v plénu profesor Janoušek, který s ním několik desetiletí spolupracoval na naší katedře.Mimo to byla celá jedna odpolední sekce věnována výchově, tedy tématu, které patřilo mezi hlavní v práci profesora Čápa. Jeho koncepce výchovných stylů v rodině včetně diagnostických nástrojů, které pro jejich zmapování vytvořil, jsou dodnes velmi často využívané. Sekce se s trochou nadsázky jmenovala:
Vše, co jste chtěli vědět o výchově doma i ve škole a báli jste se zeptat. Některé příspěvky přímo navázaly na témata, kterým se věnoval profesor Čáp. A ukázaly, že jsou stále aktuální a stále se jim věnuje pozornost. Jiné doplnily pohledy na výchovu současnými přístupy a trendy, které by profesora Čápa bezpochyby zaujaly a potěšily.
To ovšem nebylo vše, čemu se konference věnovala. Hned
, které jsou v letošním roce experimentálně prověřovány na několika školách, přednášku dr. Fridrichové o rozvíjení dobra u dětí nebo příspěvek Mgr. Kubešové, která představila projekt
v jejím úvodu jsme přivítali a symbolicky pokřtili publikaci
(napsal kolektiv autorů pod vedením V. Mertina a L. Krejčové), která vyšla v nakladatelství Wolters Kluwer den před konáním konference.
Metody postupy poznávání žáků: pedagogická diagnostika
Dopolední přednášky pak probíhaly již tradičně v plénu a věnovaly se tématům, která jsou společná všem stupňům škol.
Za všechny můžeme jmenovat např. vystoupení dr. Mertina o problematice
Individuálních výchovných plánů
Rodiče vítáni.
Poznámka redakce
Projekt
Rodiče vítáni
se představil na stránkách Řízení školy v říjnu 2011 (10/2011) a v letošním roce jste se mohli seznámit s bilancováním po pěti měsících v Řízení školy 3/2012.Bylo nám velkou ctí představit v plénu kolegu ze Spojeného království,
dr. Iana Smythe
, který
hovořil o projektu online diagnostiky, který
bude brzy lokalizován také v České republice a bude dostupný nejen poradenským pracovníkům, ale také školám.
Jeho charismatický projev, informace, které prezentoval, a bezpochyby i veliká snaha přiblížit se českým posluchačům (zatímco on hovořil anglicky a byl simultánně tlumočen, svoji prezentaci měl připravenou v češtině, opakovaně také pronesl české věty, slova či fráze) vyvolali u nejednoho účastníka zájem dozvědět se o tématu více a zahájit bližší spolupráci s naší katedrou v rámci
transformace diagnostického nástroje do podoby potřebné pro české školy.
Jejich nadšení a ochota nám udělaly radost a na společnou práci se těšíme!V odpoledních hodinách se účastníci rozešli do tří paralelních sekcí.
Kromě již zmíněné sekce o výchově, věnované profesoru Čápovi, probíhaly přednášky v tradičních sekcích –
Mateřské školy a 1. stupeň základní škol a 2. stupeň základních škol a střední školy.
Na programu bylo
třicet devět přednášek, které si připravilo čtyřicet devět přednášejících.
S výjimkou dvou přednášek, jejichž autoři se bohužel museli ze zdravotních důvodů omluvit, proběhla všechna ostatní vystoupení s úspěchem a vzbudila zájem posluchačů.
Velmi nás těší, že se stále více naplňuje myšlenka konference a lidé přímo z praxe přicházejí pohovořit o tom, co dělají a čím se mohou pochlubit.
Ve všech sekcích zazněly jak příspěvky prezentující zajímavá výzkumná data, tak příspěvky prezentující příklady dobré praxe, všemožné projekty či aktivity různých organizací. Přednesli je učitelé ze škol, poradenští pracovníci, akademici, ale také odborníci z neziskového sektoru. Další naší každoroční radostí je
zájem odborníků ze Slovenské republiky, kteří se k nám pravidelně vracejí a zpravidla s sebou přivezou další kolegy. Myslíme si, že oba státy k sobě stále mají velmi blízko a byla by škoda se navzájem neobohatit o zkušenosti.
Nezbývá než konstatovat, že k našemu potěšení
letošní ročník konference opět naplnil původní idey, z nichž celá akce vzešla.
Těší nás komentáře účastníků, kteří hovořili o rozmanitosti a zajímavosti všech příspěvků i přátelské atmosféře, a zpravidla se loučili se slovy „za rok na viděnou“. Bez nich by konference nebyla, proto jim touto cestou za zájem a podporu děkujeme, a to také jménem jejich žáků, kteří si rozhodně zaslouží, aby se jejich učitelé dále rozvíjeli a hledali další inspiraci pro svou práci.