Škola a její význam v rámci města

Bývaly to stavby výjimečné, výrazné, které poukazovaly na ambice obce: „To si můžeme dovolit. To společně dokážeme.“ Starověk nabízel širokou paletu takových institucí. Kromě chrámů a parlamentů či paláců stavěl i lázně, knihovny, sportoviště a též stoy, místa výuky. V českém prostředí takovými stavbami tradičně byly zejména kostely s kláštery, které představovaly společně sdílené náboženské hodnoty a sloužily i jako centra vzdělanosti. Protipól ztělesňovaly světské budovy správní, nejdříve dvorec, následně rychta nebo radnice. Oboje pak spojovala náměstí jako místa společného shromáždění a hradby jako stavby společné obrany. Školní budovy se objevují až s počátkem renesance, lázně, knihovny a sportoviště ještě daleko později. S laicizací vzdělávání a zavedením povinné školní docházky se, vedle kostelů a obecních úřadů, staly hlavními obecními objekty. A nejen to. Kostely vyjadřují náš zájem o věci, které nás přesahují, úřady náš zájem o správu věcí pozemských, ale školy ukazují náš zájem o budoucí generace. Stávají se tak jedním ze tří úhelných kamenů obecních institucí, na které se s vyprazdňováním kostelů a e-govermentem přesouvá i význam důležitější, význam místa, kde se občané - děti i rodiče - skutečně potkávají.

Se vznikem první republiky došlo k rozkvětu českého školství a velkému stavebnímu rozmachu českých škol (104 do roku 1925¹⁾ ). Právě školní objekty, převážně postavené do roku 1980, své místo v organismu sídla již definováno mají. Populace v ČR výrazně nestoupá. Nové školy se stavějí zřídka a spíše v rozvíjejících se suburbiích. Neleží na nás tedy úloha vytvářet něco zcela nového, ale spíše pečovat o dědictví. Jak si ve svěřeném úkolu stojíme?

Pomiňme obecní reprezentaci i otázku kapacit a vzpomeňme si na léta strávená v útulných prostorách venkovských malotřídek, zdobných městských palácích 19. století či účelných a neosobních sídlištních školách. Právě prostředí, ve kterém výuka probíhala, často ovlivňovalo náš vztah ke škole jako takové a do jisté míry formovalo náš přístup k veřejným institucím a prostoru. Už ve 20. letech minulého století se vedle požadavků na osvětlení, čerstvý vzduch či dostupnost kladl důraz na urbanistické umístění školních budov i z hlediska pedagogického. Občané měli mít objekty na očích tak, aby dbali na jejich úpravu a zvelebování.²⁾ Ve školách a školkách přecházíme poprvé z chráněného rodinného kruhu - bytu, domu - do prostoru společného a společenského. Soukromý vkus čelí symbolu obce a společnému názoru na to, co považujeme za běžné po stránce sociální - vztahové -, ale i v otázce prostředí. Ve školách z počátku minulého století se ve vstupu často vyskytovala pamětní deska významných osobností obce, v jejichž jméně byla škola postavena. Byli na ni hrdí. Jak je tomu dnes?

Školy a školní areály neplní jen úlohu vzdělávání dětí, ale často se stávají i komunitními centry: Tělocvičnu je vhodné používat i večer, učebna může sloužit pro kurzy seniorů a aula pro shromáždění obce. Odpovídá tomuto nároku na flexibilitu současná praxe úprav areálů?

Zanedbávané školní budovy a jejich okolí jsou dnes často revitalizovány bez kontextu. Tu přibude výtah, jinde nové hřiště. Zavádíme nové normy na větrání, protože jsme již pohodlní pustit čerstvý vzduch okny a prodej vzduchotechniky se stal výnosným obchodem. Stejně tak se někde přidá „chobot“ s novým vstupem pro veřejnost, který možná poškodí užitnost školní zahrady. Je ještě možné trávit školní vyučování venku? Málokdo se zamýšlí nad areálem jako celkem. Bohužel tak vyrůstají mladí občané, kteří tento přístup považují za danost: Neřešit, zda věci fungují dohromady, a jejich vzájemný vliv, ale řešit každou odděleně od ostatních a předpokládat, že se to pak „samo poskládá“.

Domníváme se, že je tento stav neudržitelný a že poctivé řešení školních budov a jejich areálů představuje novou výzvu. Z toho důvodu přinášíme seriál, který si všímá škol, školek a jejich okolí. Pro přehlednost je členěn podle jednotlivých segmentů školních areálů, ale vždy budeme zdůrazňovat, že polovina úspěchu je jejich správné kontextuální uspořádání.