Od 80. let minulého století se postupně začíná rozvíjet současné pojetí prostředí školy, které chápe prostředí jako soubor psychosociálních vlivů a vztahů působících v edukačních (školních) procesech.
Skleníková kultura versus kritické myšlení v prostředí školy
PhDr.
Jana
Kantorová
Ph.D.
odborný asistent na Ústavu pedagogiky a sociálních studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Pro lepší představu lze rozlišit tři základní formy školního prostředí – věcné (pracovní, odpočinkové, hygienické), sociální (klima školy, klima učitelského sboru, klima třídy), organizační (režim dne, zdravá výživa, aktivní pohyb).
Inspirativní je pojetí, které upozorňuje na
čtyři základní dimenze školního prostředí:
-
ekologie -
ekologická dimenze
(fyzické a materiální aspekty školy),-
prostředí, okolí, milieu -
společenská dimenze
(určují ji osoby nebo skupiny osob ve škole, také osoby nebo skupiny osob, které jsou se školou v přímém nebo nepřímém kontaktu),-
sociální systém -
sociální dimenze
(vztahuje se k chování či ke vzorcům chování osob nebo skupin osob ve škole, také osob nebo skupin osob, které jsou se školou v přímém nebo nepřímém kontaktu),-
kultura -
kulturní dimenze
(vymezují ji hodnotové vzory, normy, náboženské vyznání, odborné kompetence a význam všech osob ve škole).Uvedené pojetí nejlépe vystihuje všechny podstatné aspekty nejen školního prostředí, ale například prostředí rodiny, třídy, vrstevnické skupiny, zájmového kroužku a podobně.
Z hlediska optimálního rozvoje člověka je třeba zajistit především v raném věku příznivé působení prostředí, nejen však toho školního To ovšem neznamená odstraňování překážek a negativních vlivů, se kterými se jedinec ve svém vývoji běžně setkává. Některé pedagogické směry (například pedocentrismus v pedagogice M. Montessori) totiž požadují po vychovatelích eliminovat nežádoucí vlivy prostředí na vychovávaného jedince.
Tento přístup není ale vhodný pro jeho zdravý a plnohodnotný vývoj. Vychovávat totiž neznamená vytvářet tak zvanou
skleníkovou kulturu, ale učit člověka žít ve společnosti, přijímat nové podněty a reagovat na ně, řešit problémy, vytvářet si vlastní názory a postoje, učit se toleranci, asertivitě, kritickému myšlení a podobně.
Kritické myšlení chrání proti manipulaci
a je to pečlivé a uvážlivé rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme nebo se o něm zřekneme úsudku. Smyslem kritiky je zjistit, zda určitá tvrzení odpovídají nebo neodpovídají skutečnosti. Navíc nám kritické myšlení zaručuje stupeň jistoty, který nás chrání před klamy, podvody, pověrami a mylným chápáním jak sebe samých, tak světa kolem nás.Předmětem kritického myšlení je proces myšlení. Při každé úvaze je nutné zkoumat a ověřovat její předmět a cíl, druh a formulaci položené otázky, informační zdroje a fakta, způsob a kvalitu sběru informací, způsob užitého myšlení, pojmy, které úvahu umožnily, předpoklady, které jsou základem užitých pojmů, důsledky, které z užití těchto předpokladů a pojmů plynou, souřadnice (rámec), v nichž uvažování proběhlo, i hlediska, ze kterých uvažování vycházelo.
Na kritické myšlení se vztahují obecné intelektuální
standardy:
-
Jasnost.
Nejasné výroky doslova prostupují celý život. Stačí pohlédnout na titulky článků všech novin, poslouchat projevy politiků. Z každého výroku by mělo vyplynout, co má jeho autor na mysli, kde spatřuje problém. Příklad nejasného výroku: „Vědecké argumenty jsou nezpochybnitelné a neexistuje žádný protiargument k tomu, aby vyvrátil existenci lidského života.“ Při vyjasňování pomáhají doplňující otázky, například: „Můžete totéž vyjádřit jiným způsobem?“ Jestliže je výrok nejasný, nelze určit míru jeho přesnosti ani určitosti.-
Přesnost.
Výrok může být jasný, ale nemusí být přesný. Příklad: sdělení: „Tady mne to bolí…“ komentuje nemocný mávnutím ruky od spodní části krku až k nadbřišku.-
Určitost.
Výrok může být jasný, přesný, ale nemusí být určitý. Příklady: Pacient má trochu změněné biochemické hodnoty. Finanční trh je neklidný. V Kosovu se schyluje k další bouři. Pomáhají otázky typu: Můžete říci nějaké podrobnosti? Které hodnoty? Kolik? Kdy? V jakém rozsahu? Jak to probíhá v čase?-
Věcnost.
Výrok může být jasný, věcný, určitý, přitom však irelevantní. Klasickým příkladem bývá upřímný výrok řemeslníků, studentů, případně představitelů firem komentujících nezdařené dílo nebo zkoušku: „Vždyť jsem se s tím tak nadřel.“-
Hloubka.
Výrok může být jasný, přesný, určitý, věcný, ale povrchní. Příkladem je výrok, jenž má odrazovat mladé lidi od experimentování s drogami: „Stačí říci ne!“ Posluchači musejí vědět, co jsou drogy, jaký je jejich účinek, co je chemická závislost, jaké jsou její důsledky, jakým způsobem dealeři oslovují jedince, kteří drogy ještě nevyzkoušeli.-
Šířka.
Výrok může být jasný, přesný, určitý, věcný, dostatečně hluboký, může však postrádat šířku. Standard šířky bývá porušen u jednostranných stranických, filosofických, vědeckých nebo religiózních argumentací.-
Logika.
Nejprostší otázky, které se týkají logiky nějakých tvrzení, zjišťují, zda jedno tvrzení vyplývá z druhého, zda mezi nimi není vnitřní rozpor, například typu buď platí jeden výrok, nebo druhý, popřípadě žádný, a zda výroky mají smysl.Existují
vlivy, které podporují duševní a tělesné zdraví dětí. Nazývají se
salutogenní (zdraví vytvářející)
a působí obecně, to znamená jak u lidí považovaných za zdravé a normální, tak v ohrožené, rizikové populaci dětí a dospívajících. Zjistilo se, že vlivů je 23. Jedenáct z nich se považuje za individuální charakteristiky – některé jsou více, jiné méně vrozené. Dalších dvanáct faktorů se považuje za příznivé vlivy prostředí.První skupina uzdravujících vlivů je dána převážně dědičností:
-
energické dítě,
-
úspěšné zvládání problémů,
-
dobrá kontrola impulsivity,
-
autonomie,
-
dobře vyvinutá schopnost spolupracovat,
-
sebeúcta,
-
intelektové schopnosti,
-
zlepšování vlastní situace,
-
sebekontrola,
-
koníčky a zvláštní zájmy,
-
tvořivost.
Druhá skupina uzdravujících vlivů je dána převážně prostředím:
-
důvěřující a skutečně hluboký vztah alespoň k jednomu rodiči,
-
společně sdílené hodnoty,
-
jasná pravidla soužití a normy života v rodině,
-
v rodině byly nanejvýš čtyři děti,
-
otevřenost v rodině,
-
další citově významný jedinec,
-
další pečující jedinci mimo rodiče,
-
matka, která má trvalé zaměstnání a pracuje mimo vlastní domácnost,
-
skutečnost, že se jedná o jediné dítě, nebo o nejstarší dítě,
-
schopnost pomáhat, pokud byli o pomoc požádáni,
-
pomoc plynoucí ze společenských zdrojů.
Uvedené faktory pomáhají většině lidí v biologickém, psychologickém a sociálním tlaku zůstat zdraví a normální. O vlivech by měli vědět zejména budoucí a současní rodiče i prarodiče pečující o malé děti, učitelé všech stupňů škol, sportovní trenéři, kriminalisté a právníci, armádní důstojníci, lékaři i politici všech úrovní, všichni lidé, kteří odpovídají za jiné lidi.