V souvislosti s opakovaně excelentními výsledky finských žáků v testování OECD – PISA1) se pozornost české odborné veřejnosti upírá k vzdělávacímu systému ve Finsku. Mimo kulturní a ekonomický rámec Evropské unie však existují další, vysoce inspirativní příklady dobré praxe. V tomto textu se zaměřím na školství v Singapuru. V PISA 2009 skóroval Singapur ve čtenářské gramotnosti žáků jako pátý (Finsko třetí), v matematice na 2. místě (Finsko 6. místo) a v přírodních vědách byl celkově čtvrtý (Finsko druhé).2)
Singapur – příklad skutečně účinné školské reformy
PhDr.
Jan
Voda
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitel školy
ČERVENÁ TEČKA NA MAPĚ
Řekněte sami – co vlastně o Singapuru víte? A přitom je vzdělávací systém Singapuru hodnocen jako jeden ze světově nejlepších (viz studie McKinsey);3)v roce 2007 byl Singapur dokonce vyhlášen na prvním místě jako země, kde školství nejlépe odpovídá
potřebám konkurenceschopné ekonomiky
(viz Ročenka IMD).4)Když získal jako někdejší britská kolonie v roce 1965 nezávislost, byl Singapur malý (700 km2), chudý, tropický ostrov s nemnoha přírodními zdroji, nedostatkem pitné vody, s rychle narůstajícím počtem obyvatel a nedostatečným bydlením, se stále živými konflikty mezi etnickými a náboženskými skupinami. V té době zde neexistovala povinná školní docházka, absolventů středních a vysokých škol a kvalifikovaných pracovníků bylo minimum. Dnes je Republika Singapur zářícím centrem globálního obchodu, financí a dopravy. Jak se dokázal Singapur transformovat z rozvojové země na lídra světové ekonomiky a vzdělávání za neuvěřitelně krátkou dobu jedné generace?
KDE ZAČÍT?
Tváří v tvář politické a ekonomické zranitelnosti země vytyčil první ministerský předseda Lee Kuan Yew dva překrývající se cíle:
vybudovat moderní ekonomiku a založit vědomí singapurské národní identity.
V 60. letech se úsilí vlády soustředilo na přilákání zahraničních výrobních společností, které by zajistily pracovní místa pro nekvalifikované singapurské obyvatele. V 70. a 80. letech pozorujeme rozvoj průmyslové produkce v technických oborech. Od poloviny 90. let, ruku v ruce s důrazem na podporu inovací a výzkumu pro náročný průmysl, Singapur usiluje obhájit své místo v globální znalostní ekonomice. Dnes, jako jeden z tzv. asijských tygrů, nabízí politicky stabilní Singapur (tatáž politická strana je u moci od nezávislosti) volný trh pro globálně orientovanou ekonomiku a světový obchod.Druhým cílem bylo vytvoření multirasové a multietnické společnosti. V nezávislém Singapuru byla řada náboženských skupin (budhisté, muslimové, taoisté, hinduisté, křesťané) a etnických skupin (Singapuřané, Číňané, Malajci, Indové) a žádný společný jazyk, žádný společný školský systém ani kurikulum. K prosazení politické vize „jeden sjednocený národ bez ohledu na rasu, jazyk nebo náboženství“ byla postupně zavedena řada opatření – čtyři úřední jazyky (angličtina je od roku 1978 oficiální jazyk vlády a rovněž školní výuky), dva roky povinné vojenské služby v etnicky smíšených jednotkách a politika etnicky promíseného bydlení ve státních bytech, kde žije většina obyvatel Singapuru.
Školy hrají významnou roli při prosazování hodnot vzájemnosti;
občanská výchova a rozvoj morálky mají ve školství klíčové postavení při vštěpování poctivosti, závazku k dokonalosti, týmové práce, disciplíny, loajality, pokory, národní hrdosti a důrazu na společné dobro napříč celou společností.Při nedostatku nerostného bohatství byly a stále jsou
lidské zdroje považovány za nejcennější aktivum ostrovní republiky.
Vzdělávání bylo od samého začátku nahlíženo jako klíčové pro budování ekonomiky i národa. Úkolem školství bylo zajistit zemi odpovídající lidský kapitál jako motor hospodářského růstu a pro vybudování smyslu pro singapurskou identitu. Ekonomické cíle vzdělávání předurčují školské politice velmi pragmatický směr a položily
důraz na vědecké a technické obory.
Singapurský vzdělávací systém se tak již 40 let rozvíjí v tandemu s dynamickou ekonomikou země.TŘI FÁZE PROMĚNY
Proměna vzdělávání v Singapuru směrem ke společnosti vědění prošla třemi významnými fázemi: v době, kdy získal nezávislost, byla většina z dvoumilionové populace Singapuru negramotná. Raná fáze zaměřená čistě na přežití (1959–1978) proto měla těžiště v rozvoji základního vzdělávání, v rychlém budování škol a masivním náboru učitelů. Původní školy zřizované jednotlivými etniky byly sjednoceny pod jeden vzdělávací systém. V rámci
bilingvní politiky
se všechny děti začaly učit mateřský jazyk společně s angličtinou. Bylo založeno státní nakladatelství učebnic. Růst byl tak rychlý, že do roku 1965 byla vybudována funkční síť základních a do roku 1970 středních škol. Na konci této rané fáze byl národní vzdělávací systém plně ukotven. Kvalita takto narychlo zbudovaného vzdělávání byla nicméně velmi nízká. Jen necelá polovina dětí ukončila druhý stupeň studia. Morálka učitelů nebyla na dostatečné úrovni. Velký počet politických změn a ministrů školství působil zmatek.V druhé fázi (1979–1996) se proto strategie změnila. Reforma vzdělávání v lednu 1979 nahradila původní model „jedna velikost padne všem“ k
oncepcí flexibilních vzdělávacích cest
za účelem redukce předčasného ukončování školní docházky, zvýšení kvality a produkce technicky kvalifikované pracovní síly potřebné pro dosažení hospodářských cílů. Se zřetelem k nestejnému vývojovému tempu byli žáci na základní škole rozřazováni
do různých studijních větví s odlišnou časovou dotací, aby mohl každý dosáhnout svého potenciálu.
Systém dále zavedl tři typy středních škol: 1) s důrazem na akademický rozvoj studentů, u nichž se předpokládalo, že budou pokračovat vysokoškolským studiem; 2)
polytechnické školy
zaměřené na výrobní a technické studijní programy, rovněž prostupné s univerzitním vzděláváním; 3)
technické instituty
určené pro profesní přípravu nejnižší pětiny studentské populace. Byl založen Institut pro rozvoj kurikula, jehož úkolem byla tvorba učebnic a materiálů pro odlišné vzdělávací cesty. Selekce žáků do různých větví studia byla zpočátku velice nepopulární, avšak podíl žáků s neukončenými prvními 10 lety školní docházky se signifikantně snížil. V roce 1992 Singapur významně investoval do zřízení
Institutu pro technické vzdělávání
(střední škola), který je vybaven nejmodernějšími technologiemi srovnatelnými se světovými univerzitami.Současná, třetí fáze (1997–dosud) je charakterizována
zaměřením na inovace, kreativitu a výzkum.
Klíčovým nástrojem je vládní Agentura pro vědu, technologie a výzkum, která poskytuje štědré granty lákající nejlepší vědce a vývojové společnosti z celého světa. Singapur hostí milion zahraničních špičkových expertů v oboru vědy, techniky a managementu, již zde působí ve vysokoškolském vzdělávání a v mezinárodních korporacích. V Singapuru jsou tři univerzity spolupracující na vědeckých projektech s vysokoškolskými pracovišti po celém světě. Na úrovni školní docházky vyhlásil Singapur novou vizi –
Thinking Schools, Learning Nation
(školy, kde se přemýšlí, národ, který se učí). „Thinking Schools“ reprezentují víru ve vzdělávací systém, který je s to rozvíjet kreativní myšlení, vášeň pro celoživotní učení a národní hrdost mladých lidí. „Learning Nation“ představuje společnost, kde učení je součástí národní kultury, kde se tvořivost a inovace rozvíjejí na všech úrovních. V kurikulu a hodnocení žáků se klade velký
důraz na projektovou práci a tvořivé myšlení, spolupráci při učení a na využití ICT.
SINGAPUR DNES
Současný vzdělávací systém Singapuru tedy sestává z šestileté primární školy, čtyř až pětiletého sekundárního stupně, na který navazují dva roky na junior college, na polytechnických školách nebo na Institutu technického vzdělávání.5)Na konci 6. ročníku skládají žáci zkoušku
Primary School Leaving Examination
z angličtiny, matematiky, mateřského jazyka a vědního základu. Podle výsledků této zkoušky jsou žáci přijímáni do sekundárního stupně. Nicméně i během dalšího studia je kladen velký důraz na horizontální prostupnost studijních větví.Velké změny byly dále provedeny v řízení škol. Model centralizované kontroly byl nahrazen
autonomním postavením škol organizovaných v regionálních svazcích.
Superintendanti těchto svazků jsou jmenováni z řad úspěšných ředitelů škol a jejich úkolem je podporovat inovace. Starý kontrolní systém byl zrušen a namísto něho funguje model excelence školy. Ten vychází z poznání, že neexistuje jednotné univerzální schéma, do kterého by se vešly všechny školy. Každá škola si proto stanovuje
své vlastní cíle
a každoročně posuzuje svůj pokrok v devíti funkčních oblastech. Každý třetí rok procházejí školy
externí evaluací ministerstva školství.
Vysoká kvalita pracovní síly v dnešním Singapuru je výsledkem záměrných politických reforem, zejména od roku 1990.
Kvalitní učitelé a vedoucí školští pracovníci
tvoří základní kámen vzdělávacího systému a přispívají k jeho vysoké efektivitě. Singapur vypracoval komplexní systém pro výběr, vzdělávání a rozvoj učitelů a ředitelů:Nábor:
budoucí učitelé jsou pečlivě vybíráni z horní třetiny středoškolských absolventů. Ve výběrových komisích zasedají také ředitelé škol. Nastupující učitel se zavazuje k výuce nejméně na 3 roky, po které dostává měsíční plat srovnatelný s příjmem nastupujících zaměstnanců v jiných oblastech.Vzdělávání učitelů:
všichni učitelé získávají titul v Národním institutu vzdělávání, který je součástí Nanyang Technological University. Institut úzce spolupracuje se školami, ve kterých jsou studenti několik let mentorováni.Odměňování:
ministerstvo školství dohlíží na nástupní plat učitelů a upravuje platy nastupujícím učitelům tak, aby učitelství bylo stále považováno za stejně atraktivní profesi jako jiná pracovní odvětví. Nárůst platů v závislosti na délce praxe sice není tak rychlý, jako je tomu v komerční sféře, ale přesto mají učitelé řadu kariérových příležitostí. Vysoce efektivní učitelé mohou získat významné příplatky.Profesní rozvoj:
s ohledem na potřebu držet krok s rychlými změnami ve světě a být schopni neustále zlepšovat svoji práci mají učitelé nárok na 100 hodin profesního rozvoje ročně. Nabízí se několik možností: jednak kurzy v Národním institutu vzdělávání, které se zaměřují na předmětovou a pedagogickou problematiku a vedou k vyšší kvalifikaci nebo získání certifikátu. Velká pozornost profesnímu rozvoji je věnována přímo ve školách pod vedením příslušných pracovníků odpovědných za identifikaci rozvojových potřeb učitelů. Každá škola má také fond, jehož prostřednictvím může podporovat rozvojové perspektivy učitelů včetně stáží v zahraničí. Významnou roli mají profesní komunity a sítě spolupracujících učitelů, které podporují vzájemné učení. V roce 2010 byla založena Akademie singapurských učitelů, jejímž úkolem je podporovat neustálé sdílení osvědčených postupů mezi učiteli.Hodnocení výkonu:
práci učitele hodnotí každoročně několik lidí podle 16 kritérií, mezi které patří míra přispění k akademickému i osobnímu růstu svěřených žáků, spolupráce s rodiči a s komunitou, spolupráce s kolegy a rozvoj školy jako celku. Vynikající učitelé získávají zvláštní odměny. Individuální hodnocení učitelů se děje v kontextu rozvojového plánu celé školy, jelikož ve třídách (včetně primárního stupně) vyučuje vždy několik učitelů.Kariérní postup: velká pozornost je věnována oblastem, ve kterých učitel projevuje zvýšené schopnosti či talent. Po třech počátečních letech vyučování jsou učitelé každoročně posuzováni, která z kariérních drah by jim nejlépe vyhovovala: expertní výuka, specializace na kurikulum či vývoj a školní leadership. Každá cesta je rozvržená do etap platového nárůstu. Učitelé, kteří mají potenciál stát se vedoucími pracovníky škol, jsou angažováni do středního managementu a jsou školeni pro nové role. Každá etapa představuje řadu zkušeností a odborné přípravy, která připravuje kandidáty na vedení školy a inovace. Zkušenosti s řízením na střední úrovni mají ověřit a rozvinout jejich schopnosti stát se ředitelem školy.
Výběr a výcvik školních leaderů:
Singapur má jasné přesvědčení, že kvalitní výuka a vysoký výkon školy vyžaduje efektivní vedoucí pracovníky. Přístup ke školnímu leadershipu je odvozen z fungování velkých průmyslových korporací. Klíčem není pouze samotný výcvikový program, ale celkový přístup k identifikaci a rozvoji talentu. Na rozdíl od jiných zemí, kde učitel absolvuje příslušné funkční studium a přihlásí se do konkurzu, v Singapuru jsou mladí učitelé průběžně posuzováni z hlediska jejich potenciálu pro vedení školy a současně se jim dostává příležitostí tento svůj potenciál rozvíjet a prokázat, např. zapojením v různých výborech a odděleních, někteří z nich jsou dokonce převedeni na ministerstvo školství. Mohou se tedy angažovat v různých funkcích už v poměrně mladém věku. Teprve poté, co jsou po nějakou dobu monitorováni, jsou potenciální ředitelé škol vybráni pro pohovory a situační výcvik. Pokud uspějí (35 lidí ročně), potom je čeká šest měsíců intenzivního výcviku v exekutivním leadershipu v Národním institutu vzdělávání, během kterého pobírají svůj plat. Toto studium mimo jiné zahrnuje mezinárodní studijní cestu a zpracování projektu školní inovace. Singapur se neustále ujišťuje, že má ve vedení škol nejlepší lidi. Ředitelé jsou na jednotlivých školách pravidelně střídáni, což je součást strategie nepřetržitého zlepšování singapurského školství.POUČENÍ ZE SINGAPURSKÉ ZKUŠENOSTI
Vzdělávání v Singapuru nejen že se rychle zlepšuje, ale navíc si stále udržuje status
jednoho z nejlepších systémů na světě.
Pro ty, kteří se domnívají, že fundamentální změna ve školství není možná, stojí Singapur příkladem, že výsledků lze dosáhnout dokonce i ve velice krátkém čase. Kde je Singapur dnes, není náhoda. Je to důsledek několika dekád
rozumné vzdělávací politiky a její účinné implementace.
Mnoho ze zásad a principů tohoto vzdělávacího systému je proveditelných i v jiných zemích, samozřejmě v odlišném měřítku a formě. Hlavní ponaučení ze Singapuru jsou:Vize
Provázanost ekonomických a vzdělávacích cílů
Soudržnost a přitom prostupnost vzdělávacího systému
Přísné standardy a náročné vstupní brány do vyššího stupně vzdělávání
Kurikulum, charakter výuky a hodnocení odpovídá těmto standardům
Vysoce kvalitní učitelé a ředitelé
Silné centrální vedení opřené o autoritu
Akontabilita
Meritokratické hodnoty (vláda nejschopnějších odborníků)
Přizpůsobení si osvědčených postupů ze zahraničí.
ZDROJE:
OECD. (2011). Singapore: Rapid Improvement Followed by Strong Performance. In: OECD,
Lessons from PISA for the United States
(s. 159-176). OECD Publishing.Ministry of Education.
Education in Singapore
[online]. [cit. 2013-10-06]. Dostupné z: http://www.moe.gov.sg/.1Program OECD pro mezinárodní hodnocení studentů (PISA) poskytuje světově nejrozsáhlejší, vysoce rigorózní sadu mezinárodních průzkumů znalostí a dovedností patnáctiletých žáků.
2 Pisa 2009 Results: Executive Summary, http://www.oecd.org/pisa/pisaproducts/46619703.pdf.
3 How the World’s Best-Performing School Systems Come Out on Top.McKinsey&Company, Londýn, 2007.
4 World Competitiveness Yearbook (WCY), mezinárodně uznávaný referenční rámec k hodnocení schopnosti ekonomiky země zvyšovat prosperitu obyvatel, www.imd.org/wcc/.
5 Přehledné schéma vzdělávacího systému Singapuru najde čtenář v brožuře Education in Singapure, kterou naleznete v příloze.