Síla koučování aneb začněte co nejdříve

Svým článkem jsem chtěla vzbudit zájem o tuto cílenou podporu individuálního rozvoje kohokoliv z nás. Jsem díky zkušenostem s tímto nástrojem přesvědčena o tom, že každému může do života osobního i profesního přinést úplně jiné kvality. Protože ředitelé či jejich zástupci jsou těmi, kteří si své zaměstnance vybírají, kteří je motivují, podporují, hodnotí a kteří jim umožňují další rozvoj, a protože obecně vedoucí pracovníci nejvyšší měrou ovlivňují fungování jakékoliv organizace, do své personální práce by tento pojem měli zařazovat. A nejenom to. Koučovací přístup mohou využívat kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. Tak univerzální povahu koučování má.

Pro nastínění významu a přínosu koučování ve školském prostředí je potřeba zmínit, že toto prostředí tvoří tři, resp. čtyři skupiny - žáci, jejich rodiče, učitelé a vedení. To, že tyto složky - součásti - tvoří jeden celek a že se navzájem ovlivňují a doplňují, že vytvářejí určitou synergii, je myslím více než zřejmé.

Od osoby ředitele se odvíjí charakteristika pedagogického sboru, každý učitel má vliv na žáky a rodiče a ti zase zpátky svými potřebami, očekáváními a přáními působí na vedení školy, a tak pořád dokola. Je to uzavřený kruh. Bude-li jedna ze složek nefunkční, ovlivní to chod celé školy. A obráceně, bude-li jedna ze zmíněných skupin pozitivně působit na jinou skupinu, také se budou dít věci.

Takový ředitel školy, který využívá koučování či koučovací přístup při své práci, se stává svobodnějším člověkem. Pracovníci přebírají stále větší odpovědnost za sebe a v důsledku toho i za fungování školy, a ředitel tím získává více času na strategické úvahy, na přemýšlení o vizích a cílech, na vlastní rozvoj a relaxaci. Ředitel, který důvěřuje, méně kontroluje, což znamená, že mu zbývá energie na podstatnější věci. Takový ředitel se raduje z úspěchu druhých. Zároveň si může dovolit být „normálním“ člověkem, může si dovolit zapochybovat o dění kolem sebe i sám o sobě, může povolit a uvolnit se. Zaměstnanci mu bez nátlaku a bez donucení poskytují podporu a loajalitu. Tato skutečnost řediteli obrovsky uvolňuje ruce. To všechno vede ve svém důsledku ke zkvalitňování školy, k vytváření prostředí plného důvěry mezi všemi skupinami, naplňují se očekávání všech.

Učitel, který pracuje v prostředí důvěry, v prostředí, kde se očekává úspěch, kde kontrola není bičem, kde jsou ceněny úspěchy, má posilovánu sebedůvěru a vlastní hodnotu. Takový učitel si začne uvědomovat svoje schopnosti, které si do té doby třeba ani nepojmenoval. Učitel se cítí v zaměstnání bezpečně, vnímá zájem a péči o svoji osobu, cítí se být potřebným a důležitým. Ve sborovně se zlepšuje klima, pracovní atmosféra je vlídná, motivující a inspirativní. Učitel se plně seberealizuje, a tím uspokojuje svoji nejvyšší potřebu, stává se z něho angažovaný zaměstnanec. Takový učitel se stává nezávislým, svébytným a jedinečným. To vše má samozřejmě dalekosáhlé důsledky.

Skutečnost, že děti či dospívající jsou v péči lidí s pozitivní energií, zvyšuje výkonnost školy, její produktivitu a efektivitu. Žáci i rodiče se cítí být rovnocennými partnery, kterým je nasloucháno. Tito specifičtí klienti se cítí být chápáni, ceněni a akceptováni. Uvědomují si, že jsou vyslyšeny jejich potřeby a přání, které jsou následně uspokojovány. Žáci získávají sebedůvěru a zdravé sebevědomí, rodiče získávají ve škole mimořádnou oporu při výchově a vzdělávání svých dětí. Cítí se zde příjemně, důležitě a chtěně. To vytváří u rodičů vysokou důvěru v instituci a v lidi v ní. Žákům je dávána určitá míra svobody, žáci mají možnost ovlivňovat dění ve škole.

Suma sumárum, sečteno a podtrženo. Ve škole, kde je koučink postojem a způsobem chování, dochází ke komplexnímu a harmonickému rozvoji mladého člověka, dítě se tu osobnostně proměňuje a rozvíjí. To ovlivňuje míru spokojenosti rodičů, může to mít i pozitivní vliv na fungování rodiny. Škola se stává ostrovem porozumění, tolerance, bezpečí a rozvoje. A tak to má být.

Aby bylo koučování užitečné a efektivní, musí se uskutečňovat v důvěrném prostředí a za přítomnosti propojení mezi lidmi. A jedno ovlivňuje druhé. Elementárním hybatelem našeho soužití jsou mezilidské vztahy. Ty jsou podstatou blízké spolupráce v komunikaci mezi lidmi. Vztah neboli mezilidská vazba je interaktivní jev, který nemůže být utvořen pouze samostatně jednou osobou. Vyžaduje spolupráci obou stran a vytváří základy pro jakoukoliv konverzaci. A v tom je právě zakopaný pes všech konfliktů, sporů a neporozumění. Když vztah není, neexistuje, naše komunikace selhává a není účinná. S kolegou, žákem, rodičem, manželem či kamarádem nenacházíme společnou řeč, dohodu, neztotožňujeme se s východisky nebo závěry a z rozhovoru odcházíme nespokojení, rozladění, naštvaní a s pocitem marnosti. Příčinou této skutečnosti může být mnoho aspektů doprovázejících komunikaci, jako například jiné používání jazyka, odlišná řeč těla, jiná dikce řeči, nenaslouchání tomu, co druhý říká, nerozpoznání potřeb svých i toho druhého nebo třeba i jiný styl oblečení.

A koučování je opět cestou - nástrojem, jak ovlivnit kvalitu našich vztahů. Bude-li ředitel či učitel vědět, co má u sebe i u druhé osoby sledovat, jak má správně poslouchat, na co a jak se ptát, na co klást důraz, co potlačovat a eliminovat, komunikace, ale především její výsledek, bude více v souladu s cíli a potřebami obou spolupracujících stran.

Nástrojům, jako jsou kladení otázek, naslouchání, nenásilná komunikace, empatie, se na výcviku frekventanti učí a zároveň si sami na sobě ověřují, jakou sílu a efekt tento způsob komunikace má. Kdo ovládá toto řemeslo, má stabilnější vztahy, vnitřní svobodu, osobní klid a rovnováhu.

Příští díl bude věnovaný naslouchání a empatii.