Šikana učitele - pohled psychologa

Vydáno:

Poslední měsíc se přímo rozhořela vášnivá debata nad tématem ubližování vyučujícím ze strany žáků a studentů. Debata je bohužel tak vášnivá, až téměř postrádá věcnou rovinu a víceméně se stáčí pouze k otázce koho odvolat, vyloučit, zavřít. A takový přístup nikomu nepomůže.

Šikana učitele - pohled psychologa
PhDr.
David
Čáp,
Ph.D.,
katedra psychologie FF UK v Praze
Předem bych chtěl uvést, že vůbec nezpochybňuji to, že se někteří vyučující před třídou cítí špatně, že se k nim žáci chovají bez respektu, urážejí je, vysmívají se jim, případně jim vyhrožují nebo na ně fyzicky útočí. Toto nezpochybňuji a samozřejmě takové chování neschvaluji ani neomlouvám. Chci ale zpochybnit jednoduchý pohled, ve kterém se objevují pouze zlí a ubližující žáci, ignorantští rodiče a bezmocní učitelé, případně bezmocná škola.
Nejprve se pokusme podívat na tolik používaný termín šikana. O šikaně hovoříme, pokud se jedná o opakované, záměrné, na konkrétního jedince či skupinu zacílené psychické a/nebo fyzické ubližování, ve kterém je patrná disproporce sil a je viditelně snižována lidská důstojnost. Dlužno dodat, že neexistuje jedna univerzální definice. Všechny definice se ale shodují ve výše uvedených znacích, které jsou dobře identifikovatelné.
Na tomto místě bych rád upozornil na to, že se slovo šikana používá velice často chybně a zbytečně vyvolává velké emoce. Mnoho případů označených za šikanu vyučujících je v podstatě „pouze“ drzé chování, testování hranic, soupeření, vzpoura, vyjádření nespokojenosti, pomsta atd. Jistě bychom mohli hovořit o porušování školního řádu, na které je nutné reagovat. Ve vážnějších případech bychom asi mohli hovořit i o trestném činu nebo činu jinak trestném (do 15 let věku provinilce). Každopádně na každé takové chování je nutné reagovat dle školního řádu, minimálně alespoň daný prohřešek pojmenovat a vyjádřit s ním nesouhlas, nejvážnější případy oznámit na policii. Pokud se to nestane, je možné, že se pomalu dané chování začne stávat normou.
Obecně je daleko lepší používat popisný jazyk, tedy pojmenovat to, co vidím, že se děje nebo se stalo. Okamžité použití slova šikana pouze jitří emoce a někdy paradoxně paralyzuje školu, která následně neví, co má dělat. Pravdou ale je, že má dělat to, co má ve školním řádu, případně se obracet na OSPOD nebo policii. Pokud se nevhodné chování opakuje, tak je určitě namístě sáhnout k tzv. individuálnímu výchovnému programu. Ten je po prvních letech v praxi vnímán jako účinný nástroj, který nesahá pouze k sankcím, ale pracuje s celou rodinou.
Z výše uvedeného vyplývá, že prvním předpokladem pro řešení takového chování ve třídě je schopnost či ochota vyučujícího reagovat. A to nejenom přímo ve třídě, ale také směrem k vedení, ke školnímu poradenskému pracovišti, k třídnímu učiteli. Pokud se tak nestane, vzniká riziko, že může nastat situace, která by se pojmu šikana již mohla blížit.
Položme si ale otázku, co některé vyučující vede k tomu, že situaci neřeší? Odpověď na ni není úplně příjemná. V mnoha pedagogických sborech je bohužel stále přítomna atmosféra, ve které se vyučující obává svěřit kolegům nebo vedení s tím, že se ve třídě něco nedaří, případně se k němu žáci chovají nevhodně. Strach pramení z kritiky kolegů, výsměchu, případně z bagatelizace problému, neochoty pomoci nebo z nevhodných komentářů. Dalším důvodem může být pocit osobního selhání a stud. Zde je samozřejmě namístě nedopustit, aby takto vyučující uvažovali. Jednak tím, že jim vedení opakovaně vyjadřuje podporu k tomu, aby takové situace netajili, a vedou tým k účinné spolupráci. Také je výhodné, když má škola k dispozici možnost např. mentoringu nebo supervize.
Podíváme-li se na to, co pravděpodobně pomáhá rozvoji opakovaného ubližování vyučujícím, opět se nám nenaskytne moc pěkný obrázek. Z mé zkušenosti a mnoha e-mailů, které dostávám, vyplývá, že prakticky vždy za trvajícími útoky (nejčastěji verbálními) na vyučující stojí do určité míry pedagogický sbor a vedení školy. A to ve dvou podobách.
Ta první, tedy ta pasivní podoba, byla již popsána výše. Jedná se o neochotu pomoci, výsměch, bagatelizaci nebo akceptaci takového chování. Druhá podoba by již klidně mohla být nazvána mobbingem či bossingem. To je aktivní znevažování čí útočení ze strany kolegů či nadřízených. Typickým příkladem vnímaným školní třídou je kritika práce kolegy nebo přímo osoby kolegy jiným kolegou před třídou či před rodiči žáků. Znevážení může nějakému vyučujícímu pouze „ulétnout“ a pak se diví, co to ve třídě spustilo. To ale neznamená, že se na ubližování kolegovi nepodílel. Mimochodem žáci velice dobře poznají, kdo je ve sboru na okraji, a pochopí, že může být snadným cílem. Zvláště v situaci, kdy je ve škole obecně přítomné urážení, znevažování, zesměšňování směrem k žákům, tak se snadno obrátí vůči vyučujícímu, který může být vnímán jako slabý. V tuto chvíli bychom už opravdu mohli mluvit o šikaně. Mezi agresory pak nepočítejme pouze žáky, ale také kolegy.
Dalším spouštěčem opakovaného ubližování vyučujícímu je diletantské zacházení se školním řádem. Jak to vypadá? Zeptejte se svých tří vyučujících, jak zacházejí s mobilními telefony v hodinách. Ačkoliv to pravděpodobně máte uvedeno v jasné formulaci školního řádu, nejspíš zjistíte, že existují tři různé podoby, jak je uplatňován. Má být vypnutý a v tašce? Má být vypnutý a může ležet na lavici? Nebo může být i zapnutý, jen nemá rušit? Žáci a studenti, stejně jako kdokoliv jiný, rádi zjednodušují pohled na svět na černý a bílý, dobrý a špatný, hodný a zlý. Vyučující, který vyžaduje striktní dodržování daného ustanovení, bude brzy třídou vnímán jako ten zlý. Zato ten, kdo ustanovení vyžaduje, řekněme, liknavě nebo nedůsledně, začne být hodnocen jako ten přátelštější. Neznamená to, že je to pravda. Vzniká ale zbytečná polarizace, která se může vymknout a vést k nevhodnému chování. Navíc nejistota kolem očekávání a pravidel vždy zvyšuje agresivitu ve skupině.
V souvislosti s problémem nevhodného chování k učitelům se ještě jednou musíme vrátit k tématu odpovědnosti. Naprosto nezpochybňuji osobní odpovědnost žáků, kteří se chovají daným způsobem. Vedení škol se ale nesmí zbavovat odpovědnosti za to, jak pracuje jejich tým, jaké je klima školy a jak řeší problémy. Zde bych rád připomněl Zimbardův Stanfordský vězeňský experiment, který upozorňuje na individuální odpovědnost a odpovědnost autorit za to, že k dané situaci vůbec dojde nebo není řešena. Já rozhodně nepatřím mezi ty, kteří po každé chybě žádají odvolání ředitele či propuštění vyučujících. I když se snažíme vše dělat dobře, k chybě může dojít. To se prostě v životě stává. Neomluvitelnou chybou ale je, když se vedení nebo vyučující ze svých chyb nepoučí a vědomě je opakuje. Takovým příkladem může být vyjádření vedení školy, které jako první informaci předkládá to, že chybu neudělalo, odstoupit nehodlá a za všechno můžou žáci. Takové vyjádření se hodně podobá dětské reakci - já to nerozbil, to samo. Zralá reakce by byla: v naší škole došlo k takové a takové situaci, postupovali jsme takto a žádáme o prošetření, zda nedošlo k nějaké chybě, případně chceme doporučení, jak pokračovat.
Co z toho všeho vlastně vyplývá? Jednoznačně nutnost fungovat jako tým, nepodrážet nohy kolegům a věnovat jim pozornost. Škola zdaleka není tak bezzubá, jak o sobě říká. Znamená to ale spolupracovat, posupovat jednotně, dodržovat a vyžadovat pravidla a problémy řešit včas. To je právě ta odpovědnost ředitele.

Související dokumenty

Pracovní situace

Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?
Cestovní náhrady
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů
Spolupráce pedagogických pracovníků
Rozvoj pedagogických pracovníků
Komisionální zkouška žáka střední školy
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Převedení učitele na jinou práci za nouzového stavu
Přespočetné hodiny - mimořádná opatření
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Minimální mzda státu EU a výjezdy škol do zahraničí
Cíle profesního učení
Pracovněprávní důsledky odsouzení pedagogického pracovníka za trestný čin
Virtuální hospitace: cesta k lepší škole
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Jak má postupovat ředitel školy v případě, že učitel odmítne nosit roušku?

Poradna

Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Platová třída
Odměna za očkování
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz
Vstupní lékařská prohlídka u pedagoga na DPP