Shrnutí změn v zákoně o pedagogických pracovnících vyvolaných novelou zákona od 1. září 2012

Vládní návrh novely pak obsahoval ještě změny některých dalších částí zákona (např. týkající se akreditací v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků), ale ty nejsou bezprostředně důležité pro praxi řízení škol a školských zařízení, proto se budeme v dalším výkladu zabývat jen výše uvedenými oblastmi změn.

zákona se poměrně proto i ta část odborné veřejnosti, která se aktivně účastnila přípravných prací na vládním návrhu, a je tak dobře obeznámena s původním záměrem, jistě ocení souhrnný popis těchto změn včetně komentáře k nim. Nejprve je vždy uvedeno – ten se vždy vztahuje k celému ustanovení (tj. zahrnuje také význam těch ustanovení, která nebyla novelou dotčena) a přitom zdůrazňuje přijaté změny. Tento postup jsme zvolili proto, aby takto prezentovaný text byl přínosný nejen pro zkušené vedoucí pracovníky hledající pouze změny vyvolané novelou, ale i ty, kteří chtějí ucelený výklad příslušného ustanovení zákona bez ohledu na dříve platný právní stav.

a tím i dále uvedeného znění zákona,

Předpoklad odborné kvalifikace je jeden z pěti předpokladů, které pro výkon činnosti pedagogického pracovníka požaduje § 3 zákona č. 563/2004 Sb. Pro úplnost připomeňme, které to jsou.

Právě způsoby získání předpokladu odborné kvalifikace byly zřejmě dominantním motivem pro přijetí celé novely zákona. Deklarovaným záměrem navržených a posléze i skutečně přijatých změn bylo tj. zjednodušit vzdělávací cestu k získání předpokladu odborné kvalifikace těm pedagogickým pracovníkům, kteří již získali odbornou kvalifikaci pro určitou pedagogickou profesní pozici, ale vykonávají nebo chtějí vykonávat přímou pedagogickou činnost v pozici jiné.

V řadě případů je pak zjevný záměr zákonodárce zjednodušit obecně přístup k získání předpokladu odborné kvalifikace i těm fyzickým osobám, které dosud žádnou pedagogickou způsobilost nemají.

Konkrétní podmínky pro získání odborné kvalifikace stanoví zákon v § 6 až 22, a to zvlášť pro jednotlivé pedagogické profese. Podívejme se postupně na každou z nich zvlášť, s ohledem na podstatné změny přijaté novelou zákona s účinností od 1. září 2012.

(1)

(2)

Nejnižším, ale stále dostačujícím vzděláním pro získání získané v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů mateřských škol (střední pedagogická škola). Jak je zřejmé, absolvovaný vzdělávací program musí být vždy zaměřen na přípravu učitelů mateřských škol. Není tedy bez dalšího kvalifikován pro práci v mateřské škole zaměstnanec, který dosáhl středního vzdělání s maturitní zkouškou získaného v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu vychovatelů, ale ani např. zaměstnanec, který dosáhl vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy. V každém z těchto případů by si zaměstnanec musel doplnit kvalifikaci některým ze způsobů, které uvádí zákon.

že absolvované studium musí být vždy zaměřeno na učitele mateřských škol, Tím je myšleno i vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu. Tutéž možnost pak dává rovněž absolvování studijního programu zaměřeného na speciální pedagogiku na VOŠ. V tomto konkrétním případě se tedy již nevyžaduje doplnění vzdělání zaměřeného na učitele mateřských škol.

Pro práci učitele ve třídě nebo ve škole zřízené pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami se vždy vyžaduje studium speciální pedagogiky, a to v jedné z uvedených forem.

Absolventům těchto vysokoškolských oborů nově stačí k získání odborné kvalifikace učitele mateřské školy pouze absolvování vzdělávacího programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou a zaměřeného na přípravu učitelů mateřské školy.

Podobnou možnost dává nově zákon také U absolventů maturitního oboru vychovatel pak zavedla novela zákona rovněž možnost snazšího získání kvalifikace učitele mateřské školy, a to vykonáním jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce profilové části maturitní zkoušky z předmětu zaměřeného na pedagogiku předškolního věku. Jde o jednotlivou zkoušku v rámci maturitní zkoušky, jak ji definuje ustanovení § 113 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.). Poprvé tak vlastně dává zákon smysl takovou jednotlivou zkoušku v rámci maturit vykonat – dosud totiž její vykonání nemělo na odbornou kvalifikaci pedagoga žádný vliv.

(1)

(2)

předpokládá bez výjimky Předpis ukládá v prvé řadě přímo absolvování vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu zaměřeném na přípravu učitelů 1. stupně základní školy. V některých případech je možné pouhé a to alespoň absolvováním programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou. Jde o případy, kdy zaměstnanec dosáhl:

zavedla novela zákona s účinností od 1. září 2012 novou a jednodušší možnost získání chybějící specializace pro 1. stupeň základní školy, a to Podobně jako v případě absolvování programu celoživotního vzdělávání ( jako tradiční formy získání chybějící specializace pro 1. stupeň základní školy) jde o vzdělávání na vysoké škole, ale v kratší a jednodušší formě. Délku tohoto vzdělávání stanoví prováděcí předpis (vyhláška č. 317/2005 Sb.).

a to pro výuku těch předmětů na 1. stupni základní školy, které odpovídají oboru studia. Jde tedy o tzv. výchovné předměty (zejména hudební a výtvarná výchova).

Další změnou je (bez nutnosti dalšího studia) pokud tento získal kvalifikaci učitele jazykové školy některým ze způsobů uvedených v § 12 zákona. Dosud totiž i učitelé jazyků splňujících kvalifikaci pro 2. stupeň základní školy nebo pro střední školu nesplňovali kvalifikační předpoklad pro výuku cizího jazyka na 1. stupni základní školy a museli si doplnit kvalifikaci právě o specializaci pro 1. stupeň základní školy.

V tomto konkrétním případě se tedy nevyžaduje doplnění vzdělání zaměřeného na vzdělávání na 1. stupni základní školy. S účinností od 1. září 2012 pak zákon umožňuje snazší prostupnost také absolventům magisterského studijního programu zaměřeného na speciální pedagogiku (bez bližšího určení, tedy např. i pro vychovatele), a to absolvováním programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole zaměřeného na učitele 1. stupně základní školy.

Pro práci učitele ve třídě nebo ve škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se vždy vyžaduje studium speciální pedagogiky, a to v jedné z uvedených forem.

(1)

(2)

Předpis ukládá v prvé řadě přímo absolvování vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu zaměřeném na přípravu učitelů 2. stupně základní školy. V některých případech je možné pouhé doplnění chybějícího zaměření na 2. stupeň základní školy, a to alespoň absolvováním programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou. Jde o případy, kdy zaměstnanec dosáhl:

Učitel s kvalifikací pro odborné předměty střední školy však již kvalifikaci pro 2. stupeň základní školy nemá a musí si ji výše uvedeným způsobem doplnit.

zavedla novela zákona s účinností od 1. září 2012 novou a jednodušší možnost získání chybějící specializace pro 2. stupeň základní školy, a to Podobně jako v případě absolvování programu celoživotního vzdělávání ( jako tradiční formy získání chybějící specializace pro 2. stupeň základní školy) jde o vzdělávání na vysoké škole, ale v kratší a jednodušší formě. Délku tohoto vzdělávání stanoví prováděcí předpis (vyhláška č. 317/2005 Sb.).

Nově také uznává zákon a to pro výuku těch předmětů na 2. stupni základní školy, které odpovídají oboru studia. Jde tedy o tzv. výchovné předměty (zejména hudební a výtvarná výchova).

Podobně uznává zákon pro výuku tělesné výchovy na 2. stupni základní školy (např. absolventi trenérského oboru nebo oboru rekreologie na tělovýchovných fakultách vysokých škol).

Výhradně pro výuku cizího jazyka je dostačující magisterské vzdělání, které sice není primárně zaměřeno na přípravu učitelů 2. stupně základní školy, ale připravuje učitele cizích jazyků (viz § 12 zákona č. 563/2004 Sb.).

Pro práci učitele ve třídě nebo ve škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se vždy vyžaduje studium speciální pedagogiky, a to v jedné z uvedených forem.

²⁾ získává odbornou kvalifikaci vzděláním podle § 6 nebo § 7.

³⁾ získává odbornou kvalifikaci vzděláním podle § 7 odst. 2.

V tomto ohledu totiž panovala právní nejistota, protože v přípravné třídě základní školy se v souladu s ustanovením § 47 školského zákona vzdělávají děti se sociálním znevýhodněním v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, a jde tedy o předškolní vzdělávání. Současně však jde o třídu základní školy, proto bez výslovného ustanovení zákona nebylo zřejmé, jaký předpoklad odborné kvalifikace je třeba na učitele v takové třídě klást.

Za pozornost stojí, že ačkoli jde v přípravné třídě základní školy o vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (konkrétně se sociálním znevýhodněním), pro splnění kvalifikačního předpokladu

V tomto případě je pozoruhodné, že se vyžaduje vzdělání odpovídající jen učiteli 1. stupně základní školy a nikoli učiteli mateřské školy, ačkoli jde i v tomto případě o vzdělávání dětí v předškolním věku (viz ustanovení § 48a odst. 3 školského zákona).

konkrétní podmínky pro získání odborné kvalifikace pro tyto pedagogické profese:

konkrétní podmínky pro získání odborné kvalifikace pro tuto pedagogickou profesi:

Dosud byla praxe vyžadována jen u absolventů nepedagogických studijních programů. Nyní bude vyžadována vždy, tedy i u absolventů pedagogických vysokoškolských oborů.

Délka požadované praxe se snížila ze 7 na 4 roky a není stanoveno, v jakém rozsahu týdenní pracovní doby (tj. tzv. pracovního úvazku) musel pedagog tuto praxi vykonávat.

Ustanovení o podmínkách odborné kvalifikace učitelů náboženství je stanoveno izolovaně od ostatních učitelských kategorií. Hlavním důvodem je specifické postavení výuky náboženství ve veřejných školách, pro které stanovuje rovněž odděleně speciální podmínky zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon (§ 15). Pokud nebylo dosaženo toto vzdělání v oblasti teologických věd, vyžaduje se alespoň zaměření na pedagogické nebo společenské vědy a doplnění zaměření na výuku náboženství v rámci programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou.

Ve způsobu získávání předpokladu odborné kvalifikace této profesní skupiny pedagogů nepřinesla novela zákona žádné změny.

(1)

(2)

Způsoby získání odborné kvalifikace vychovatele jsou formulovány jednotně, bez ohledu na to, v jakém druhu školského zařízení má vychovatel působit. Podmínky odborné kvalifikace vychovatele tedy umožňují vychovateli působit se stejným vzděláním jak ve školní družině, tak i ve školských výchovných a ubytovacích zařízeních. Způsoby získání odborné kvalifikace vychovatele lze shrnout takto:

Specializované střední vzdělání s maturitní zkouškou určené pro vychovatele je tedy i nadále dostačující kvalifikací pro výkon práce vychovatele ve kterémkoliv školském zařízení, pokud nejde o školské zařízení zřízené pro děti, žáky nebo studenty se speciálními vzdělávacími potřebami.

Recipročně obsahuje zákon od 1. září 2012 ustanovení znamenající [viz § 6 odst. 1 písm. f) a § 16 odst. 1 písm. g)], a to vykonáním tzv. jednotlivé zkoušky v rámci profilové části maturitní zkoušky.

Pro práci vychovatele v oddělení nebo školském zařízení zřízeném pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a dále ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči se vždy vyžaduje studium speciální pedagogiky, a to v jedné z uvedených forem.

Novela zákona o pedagogických pracovnících, provedená zákonem č. 159/2010 Sb., se s účinností od 1. července 2010 dotkla ale výlučně jen ve školském výchovném a ubytovacím zařízení nebo v jeho oddělení zřízeném pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči.

V jejich případě se podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. navíc ještě (stačí i bakalářské) Jde tak vlastně o doplnění tohoto odborného zaměření do výčtu způsobů získání odborné kvalifikace vychovatele právě u vychovatelů „speciálních“ školských zařízení. V „běžných“ školských zařízeních byl totiž tento studijní obor uznáván již dříve [viz ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb., ve znění platném do 31. srpna 2012].

Novela zákona účinná od 1. září 2012 pak pro kategorii vychovatelů v oddělení nebo školském zařízení zřízeném pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a dále ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči Dosud byla totiž vyžadována speciální pedagogika jen pro vychovatele. Získáním kvalifikace podle ustanovení § 16 odst. 2 písm. a) je vychovatel automaticky kvalifikován i pro „běžné“ výchovné a ubytovací zařízení [viz § 16 odst. 1 písm. a)].

(1)

(2)

Kvalifikační předpoklady pedagoga volného času jsou srovnatelné s těmi, které předpis stanoví pro vychovatele (lze však zaznamenat určité odchylky u těchto dvou kategorií). Navíc v důsledku novely zákona od 1. září 2012 rozeznává ustanovení § 17

Tato část zákona bohužel neobsahuje výklad těchto dvou pojmů (komplexní a dílčí přímá pedagogická činnost). Pro tento účel nelze použít ani formulace příkladů činností v katalogu prací (část 2.16.04 přílohy k nařízení vlády č. 222/2010 Sb.).

Nezbývá tedy, než při vymezení rozdílů mezi těmito dvěma kategoriemi vyjít ze zjevného záměru tvůrců novely zákona, podle něhož má v rámci školského zařízení pro zájmové vzdělávání a koordinující činnost vedoucích jednotlivých zájmových útvarů (obvykle jsou označováni jako vedoucí oddělení). tj. vedoucí jednotlivých zájmových útvarů, kteří vykonávají svoji činnost ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání zpravidla jen v rozsahu několika hodin týdně vedle svého hlavního zaměstnání.

Způsoby získání odborné kvalifikace pedagoga volného času lze shrnout takto:

Pro druhou kategorii pedagogů volného času (tzv. externí pracovníky vedoucí jednotlivé zájmové útvary) připouští zákon kromě výše uvedených způsobů získání odborné kvalifikace také jen střední vzdělání s výučním listem (ve kterémkoli oboru) s podmínkou doplnění studia pedagogiky.

Speciální pedagog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd

Při posuzování toho, zda zaměstnanec plní podmínky odborné kvalifikace v tomto případě, je třeba pečlivě zvážit, zda jde opravdu o Pro obě tyto kategorie – speciální pedagog a učitel – jsou podmínky odborné kvalifikace stanoveny odchylně. Obě tyto kategorie také striktně odlišuje katalog prací (nařízení vlády č. 222/2010 Sb.). Právě příklady prací uvedené u každé z těchto kategorií v rámci katalogu prací lze použít jako nástroj k rozhodnutí, zda zaměstnance zařadíme na pozici učitele (popř. vychovatele), nebo speciálního pedagoga.

a to s některým z uvedených zaměření. Ve srovnání s právním stavem platným do 31. srpna 2012, který připouštěl jen zaměření na speciální pedagogiku, lze nyní získat odbornou kvalifikaci speciálního pedagoga také podobně jako u učitelů 1. a 2. stupně ZŠ a učitelů SŠ.

Jde samozřejmě o psychology, kteří jsou zaměstnanci školy nebo školského zařízení a vykonávají přímou pedagogickou činnost v rámci plnění vzdělávacích programů. Požadováno je specializované magisterské vzdělání pro psychology.

Ve způsobu získávání předpokladu odborné kvalifikace této profesní skupiny pedagogů nepřinesla novela zákona žádné změny.

Jde o nově uváděnou profesní pozici [viz § 2 odst. 2 písm. i)].

Zajímavé je, že se u tohoto pedagogického pracovníka nevyžaduje pedagogické vzdělání. Je otázka, zda šlo o úmysl nebo nedopatření, ale

(1) ^{4) 5)}

(2)

Asistent pedagoga je kategorií pedagogických pracovníků, kterou je třeba oddělit od jiných forem asistence působících u dětí a žáků ve školách a školských zařízeních (zejména od osobních asistentů). Dělícím kritériem je v souladu s § 16 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon,

V důsledku novely zákona došlo od 1. září 2012 k z nich uvedená v odst. 1 a podporující individuální integraci dětí a žáků. Kvalifikační předpoklady kladené na tuto kategorii asistentů pedagoga jsou náročnější, než tomu bylo za předchozí právní úpravy –

Odst. 2 vymezuje Není sice stále vyřešen konflikt s ustanovením § 16 odst. 9 školského zákona, podle kterého připouští školský zákon zřízení funkce asistenta pedagoga jen u škol, nikoli u školských zařízení. Tímto novelizujícím ustanovením zákona o pedagogických pracovnících se však do jisté míry legalizuje stávající praxe, kdy jsou se souhlasem krajského úřadu zřizovány funkce asistenta pedagoga právě u školských zařízení.

Výčet druhů školských zařízení v tomto odst. 2 umožňuje (včetně např. školní družiny a školního klubu).

Ve srovnání s předchozí právní úpravou stojí za pozornost následující

Předpis je při stanovení způsobu získání odborné kvalifikace asistenta pedagoga působícího ve školském zařízení (tedy podle odst. 2) poměrně nenáročný – V tomto případě je vyhláškou č. 317/2005 Sb. stanoveno studium pro asistenty pedagoga v minimálním rozsahu

V případě studia pedagogiky doplňujícího střední vzdělání s výučním listem a středního vzdělání (u absolventů dvouletých oborů středního vzdělávání) uvedeného v odst. 2 písm. c) a d) stanoví minimální rozsah tohoto studia nově prováděcí předpis (vyhláška č. 317/2005 Sb.); dřívější právní úprava stanovila tento minimální rozsah, a to v počtu 80 hodin, přímo v tomto zákoně.

Také výše uvedená možnost získat kvalifikaci asistenta pedagoga absolventům dvouletých oborů středního vzdělávání (kteří získají „pouze“ střední vzdělání) je nová a přinesla ji novela zákona od 1. září 2012.

Jde o ty trenéry, kteří jsou Jednotlivé vyjmenované stupně vzdělání musí být vždy doplněny získáním trenérské kvalifikace alespoň II. třídy v příslušné sportovní specializaci, které se v rámci výkonu pedagogické činnosti věnuje.

Novela zákona přinesla od 1. září 2012 rozšíření možnosti získat kvalifikaci i pro absolventy oborů vyšších odborných škol s tělovýchovným zaměřením.

Poslední novela zákona o pedagogických pracovnících přinesla do zavedeného systému posuzování odborné kvalifikace jednu poměrně zásadní změnu, a to s účinností od 1. září 2012. Pro její správné pochopení však nejprve připomeňme vývoj právní úpravy tohoto ustanovení. Do ustanovení § 22 byl nejprve s účinností od 1. července 2010 vložen odst. 3 (v původním číslování), který stanovil:

Pedagogický pracovník, který vykonává přímou pedagogickou činnost, pro kterou má odbornou kvalifikaci, ve větším rozsahu hodin přímé pedagogické činnosti, než je polovina jemu stanoveného rozsahu hodin podle § 23 odst. 1 , splňuje pro pracovněprávní účely předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b).

Toto pravidlo řešilo poměrně časté případy, kdy např. učitel základní školy vykonává svou přímou pedagogickou činnost současně na 1. i 2. stupni základní školy. Podle právní úpravy platné do 30. června 2010 byl bez odpovídající kvalifikace pro 1. nebo 2. stupeň (podle toho, jakou kvalifikací disponoval). V důsledku této změny byla v případě, že např. učitel s kvalifikací pro 2. stupeň základní školy vykonával na 1. stupni základní školy méně než polovinu svého pedagogického „úvazku“, tj. ne více než 10 hodin z celkových 22 hodin přímé pedagogické činnosti.

Totéž platilo např. i v situaci, kdy učitel odborných předmětů střední školy měl část svého pedagogického „úvazku“ v předmětech všeobecně vzdělávacích, opět ale za předpokladu, že tyto předměty nedosahovaly poloviny celkového týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti, který mu byl stanoven.

Jiným příkladem využití tohoto ustanovení je situace, kdy učitel část své přímé pedagogické činnosti vykonává ve třídě zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Ve všech těchto případech již takový učitel nemusel podstupovat rozšiřující studium, kterým by si doplnil chybějící kvalifikaci, jako tomu bylo podle původního právního stavu.

Novela zákona účinná od 1. září 2012 pak přinesla další, a to zásadní Jak jsme právě připomněli, dosud v uvedených případech musel pedagog splňovat předpoklad odborné kvalifikace ve větším rozsahu přímé pedagogické činnosti, než je polovina jemu stanoveného rozsahu.

Nová právní úprava již tedy např. i jen jednou hodinou týdně. Podmínkou však je, že pedagog vykonává obě činnosti (tj. pro něž splňuje předpoklad odborné kvalifikace i pro něž nesplňuje) v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. Nelze tedy využít tohoto ustanovení např. u pedagogů se souběžnými pracovněprávními vztahy (např. vychovatelka školní družiny „dobírající“ hodiny na 1. stupni ZŠ).

Výkladově nejasná je situace, kdy je v rámci jedné pracovní smlouvy sjednán alternativně výkon více druhů práce (např. učitel všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů SŠ). Úmysl zákonodárce však zřejmě směřoval k toleranci jen v rámci jednoho druhu práce, proto se lze domnívat, že alternativní výčet druhů práce v pracovní smlouvě také neumožňuje využití tohoto nového pravidla. V uvedeném příkladu však stačí změnit obsah pracovní smlouvy tak, aby sjednaným druhem práce byl „učitel“, popř. „učitel střední školy“, a pak již tohoto nového nástroje lze použít.

Podle nově formulovaného ustanovení § 23 odst. 4 zákona č. 563/2004 Sb. (po jeho novele účinné od 1. září 2012) platí:

Za přímou pedagogickou činnost nad rozsah hodin stanovený ředitelem školy nebo zařízením sociálních služeb se považuje vykonaná přímá pedagogická činnost podle odstavce 3 i v případě, že pedagogický pracovník nesplnil ředitelem stanovený týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti vyplývající z týdenního rozvrhu přímé pedagogické činnosti, protože v době, která se posuzuje jako výkon práce, přímou pedagogickou činnost nevykonával. U pedagogických pracovníků s kratší pracovní dobou je přímou pedagogickou činností nad stanovený rozsah přímá pedagogická činnost přesahující týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti odpovídající stanovené týdenní pracovní době; těmto pedagogickým pracovníkům není možné konání přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah nařídit.

Oproti očekávání části odborné veřejnosti tak i nadále platí, že (tj. tzv. nadúvazkové hodiny) podle ustanovení § 132 zákoníku práce i v případě, že pedagogický pracovník nesplní v daném týdnu celý rozsah jemu stanovené přímé pedagogické činnosti.

V důsledku přijaté novely bude muset zaměstnavatel rozlišovat, Půjde-li o důvody uvedené v ustanovení § 348 zákoníku práce (překážky v práci předvídané právními předpisy, dovolená, náhradní volno a státní svátek), uzná se takto neodpracovaná doba jako odpracovaná a případné nadúvazkové hodiny se proplatí, i když celkový počet hodin nepřesáhne určený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti. V ostatních případech, kdy místo výkonu původně rozvržené přímé pedagogické činnosti bude pedagog vykonávat práce související, případné nadúvazkové hodiny se neproplatí, dokud nebude překročen určený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti.

Vzhledem k tomu, že každá rozsáhlejší novela zákona zasahuje do právních vztahů vzniklých ještě před jejím přijetím, je obvyklé a žádoucí řešit účinek nově přijatých nebo změněných ustanovení na tyto dříve vzniklé právní vztahy. K tomu slouží tzv. která bývají umístěna obvykle v závěrečných částech zákona. My si všimneme samozřejmě jen těch přechodných ustanovení, která mají souvislost s novelou zákona účinnou od 1. září 2012.

V ustanovení § 32 byl doplněn odst. 2, který vylučuje použití odst. 1 v případě psychologa. Připomeňme, že ustanovení § 32 odst. 1 připouští za zde uvedených podmínek výkon přímé pedagogické činnosti i těm osobám, které nesplňují předpoklad odborné kvalifikace. Toto doplnění odst. 2 znamená, že u psychologa nelze v žádném případě umožnit výkon přímé pedagogické činnosti bez předchozího dosažení předpokladu odborné kvalifikace.

Podle ustanovení článku II zákona č. 198/2012 Sb. platí:

Toto přechodné ustanovení znamená, že v případě, kdy získal pedagogický pracovník předpoklad odborné kvalifikace v souladu s právní úpravou platnou do 31. srpna 2012, bude mu tato kvalifikace uznána i tehdy, když by podle nové právní úpravy získaná kvalifikace nestačila.

Význam tohoto přechodného ustanovení je zřejmý – podobně jako v předchozím případě zohledňuje právní stav platný do 31. srpna 2012 i v případě, že pedagog získá příslušnou kvalifikaci až po 1. září 2012 a tato kvalifikace nebude podle nové právní úpravy dostačující pro výkon přímé pedagogické činnosti v dané pedagogické profesní skupině.

Podmínkou uplatnění tohoto ustanovení však je, že