Čtvrtstoletí, jež loni v listopadu uplynulo od sametové revoluce, připomněla mladé generaci kromě jiného také geocachingová soutěžní hra. Pod názvem „Sametky“ ji uspořádala Česká rada dětí a mládeže a určena byla jak pro organizované dětské kolektivy (a to včetně školních tříd), tak i pro neorganizované děti a mladé lidi. Hra spočívala v hledání ukrytých krabiček, tzv. kešek, podle uveřejněných GPS souřadnic. Kešky obsahovaly autentické příběhy spjaté s pádem komunistického režimu.
Sametová revoluce v kešce
Ing.
Ondřej
Šejtka
místopředseda České rady dětí a mládeže, hlavní koordinátor projektu Sametky
Soutěž odstartovala 12. září spuštěním projektového webu www.sametky.cz, kde zájemci o hru nacházeli všechny potřebné informace, a skončila 30. listopadu. Hráči mohli do soutěže vstupovat i v jejím průběhu. Název soutěžní hry je přitom vlastně zkratkou: jde o SAMETové vzpomínKY / SAMETové kešKY.
Princip hry není složitý: bylo třeba vybrat si ze seznamu zveřejněného na internetu libovolné místo a to pak najít i ve skutečnosti - „v terénu“. Kešky byly poschovávány ve městech i v přírodě, a to zejména v místech nebo poblíž míst, která s tematikou soutěže souvisejí. Hráči mohli při hledání využívat oblíbené
„chytré“ mobilní telefony
a spolehnout se na souřadnice GPS a navigace; mohli se ale také nechat vést slovním popisem daného místa, jenž byl rovněž k dispozici. Ti, kteří „chytré“ mobily a navigaci GPS používat neumějí nebo je zkrátka nemají, tedy nebyli ze hry předem vyčleněni. Pořadatelé mysleli i na ně -k cíli se tedy mohli dostat stejně, jen trochu jinak.Sametek ukrytých po celé republice byly zhruba dvě stovky. V každé z nich nalezli objevitelé kromě
příběhu
samotného a záznamového notýsku i šestimístný kód. Sbíráním kódů ze Sametek a jejich následným zadáváním na projektovém webu soutěžící stoupali výš v celostátním žebříčku. Zaregistrovaní hráči se tak mohli stát výherci některé ze zajímavých cen. Z pěti set účastníků zapojených do hry bylo oceněno 150 nejlepších. Byly pro ně připraveny mimo jiné tablety, digitální fotoaparáty, deskové hry, tematicky zaměřené knižní a časopisecké tituly (komiksové publikace Ještě jsme ve válce, kniha Komunismu navzdory, předplatné revue Paměť a dějiny) a mnohé další. Příběhy do Sametek čerpali organizátoři především
z projektu Paměť národa
a ze spolupráce s organizací Post Bellum
.
Proč zrovna geocaching? Jak známo, tato sportovně turistická aktivita je dnes velmi populární. Pořadatelé Sametek se proto rozhodli využít její obliby k tomu, aby nově nastupující generaci přiblížili naši nedávnou historii, o níž toho mladí třeba ani příliš mnoho nevědí. A to způsobem, který je zaujme a - jak organizátoři hned zprvu věřili - bude je i bavit. Nakonec se ukázalo, že tento předpoklad vyšel a že v krabičkách ukryté texty skutečných příběhů, vztahujících se k událostem z listopadu 1989, respektive z éry nesvobody, která jim předcházela, si našly své čtenáře - hledače kešek. S trochou nadsázky by se dalo říct, že dychtivě pátrali po skrýších s pokladem naší moderní historie.
SAMETKY VYPRÁVĚJÍ
Dne 17. listopadu 1989 se (Libor) Pátý dostal v čele průvodu až na Národní třídu, kde však byl se štěstím policisty propuštěn, a nebyl proto zbit. Následně se na výzvu Václava Havla stal za Kruh nezávislé inteligence jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Činoherním klubu a stal se spoluautorem pozitivního programu „Co chceme“ - konkrétně kapitoly o kultuře, vzdělání a vědě: „Jakýmsi redaktorem byl ustanoven Václav Klaus, který odmítl tuto sedmou kapitolu zahrnout s tím, že kultura, věda a vzdělávání není součástí politiky.“ Pátý však tuto kapitolu nakonec uhájil. Druhý den byl poslán do Brna, aby předal informace a podílel se na zakládání tamějšího OF.
Občanské fórum mezitím získávalo mnoho zájemců o spolupráci, chyběla ovšem podpora studentů. Ti byli samostatně soustředěni v koleji Disk v Karlově ulici a směrem k OF se stavěli spíše skepticky. Dokonce se původně odmítli účastnit generální stávky v pondělí 27. listopadu, což bylo velice problematické, neboť byli se všemi dosavadními událostmi úzce spjati. Nakonec se přece jen uskutečnilo jednání, nicméně řady OF byly prořídlé - zbyl tam Havel se ženou, Jan Ruml, John Bok a Pátý -všichni již unavení. Situace nebyla příznivá, nakonec ji však zvrátil projev Pátého a podpora, kterou mu dal jeden z jeho posluchačů. V první postkomunistické vládě byl jmenován prvním náměstkem ministra školství, zodpovědným za přípravu nového vysokoškolského zákona. Poté opustil aktivní angažmá v Občanském fóru.
(Úryvek ze Sametky „Učitel šel příkladem“, Tomáš Jungwirth)
Strach, o kterém vám chci vyprávět, nastal ve velmi napjatý den, totiž v úterý 21. 11. večer. Praha byla, podle toho, co jsem věděl, zcela obklíčena milicí. Uvnitř města byly milice rozmístěny po skupinách v různých průchodech nebo na dvorcích domů. Budova matematicko-fyzikální fakulty, v níž jsem pracoval, byla na Malostranském náměstí...
V úterý jsem odešel odpoledne z fakulty, zaskočil za „strýčkem“ na Hradčanské náměstí a šel domů. Kolem sedmé večer mě napadlo, že se studenty možná nikdo není. Povinností učitele je za žádných okolností neopustit své žáky. Šel jsem tedy na fakultu. Věděl jsem, že to nebude hezká noc, ale stále jsem měl strach a vůli k jeho překonání v rovnováze. Přišlo to na mne teprve, když jsem vcházel do budovy. Odemykal jsem těžká mřížová vrata a opět jsem je za sebou zamkl. Zámek by nevydržel ani jeden výstřel z pistole, napadlo mě. Pocítil jsem, že lezu do příšerné pasti. Za dalšími vstupními dveřmi stála studentská hlídka, dva kluci, romanticky vzrušení svou rolí. Pak jsem šel na schodiště. Na mramorových stupních seděla tři děvčata. Jsou to ale děti, myslel jsem si. „Kolegyně, takhle se nastydnete, kámen je studený. Vemte si pod sebe spacák nebo deku.“ Dvě vstaly, třetí se podívala pohledem, který mají puberťáci, když jim radí dědeček.
(Úryvek ze Sametky „Jak jsem se bál v listopadu 89“, Petr Piťha)
Užitečné odkazy: