Rozvoj přírodovědné gramotnosti dětí pomocí pokusů s rozvíjejícími úlohami

Přírodovědná gramotnost je pojem, se kterým se v českém prostředí setkáváme od roku 2000, kdy proběhlo v rámci výzkumu PISA (Program for International Students Assessment) testování přírodovědných znalostí a dovedností žáků.

Rozvoj přírodovědné gramotnosti dětí pomocí pokusů s rozvíjejícími úlohami
RNDr.
Svatava
Janoušková,
Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze
Ph. D., PhDr.
Tomáš
Kudrna,
provozní ředitel, Lach-Ner, s.r.o.
PhDr.
Václav
Pumpr
CSc.,
Obchodní akademie Dušní 7, Praha
Pojem přírodovědné gramotnosti, který tento výzkum OECD přinesl z prostředí anglosaských zemí, u nás postupně našel místo ve slovníku odborné veřejnosti, decisní sféry i laického publika, jemuž informace o výzkumu a výsledcích českých žáků ve srovnání s jinými zeměmi přinesla média.
Přírodovědná gramotnost však nezůstala jen pouhým pojmem bez obsahu. Postupně se z ní stal koncept, který je možno v rámci výuky naplňovat. Tento koncept (blíže viz Faltýn a kol., 2010)1) byl původně vymezen jen pro druhý stupeň základních škol a ekvivalentní ročník víceletých gymnázií, koncept je to však natolik univerzální, že je možné jej za určitých podmínek naplňovat i dříve - v úrovni preprimárního a primárního vzdělávání.
Nabízí se však otázka. Není to příliš brzy? Je možné u tak malých dětí vůbec přírodovědnou gramotnost rozvíjet? My se domníváme, že ano. Je to ovšem nutné činit tak, aby její rozvíjení odpovídalo schopnostem dětí daného věku a aby se u dětí efektivně rozvíjely ty vědomosti, schopnosti a dovednosti, pro něž je dítě v daném věku nejvíce vnímavé a nejlépe si je osvojuje. Pomocníkem v poznávání toho, jak u dětí přírodovědnou gramotnost nejlépe rozvíjet, jsou nejen poznatky pedagogiky a psychologie, ale nově také neurovědy, která přináší řadu důležitých poznatků o způsobech učení jedinců v různém věku na základě sledování procesů probíhajících v mozku (blíže viz Maršák a Janoušková, 2014).2)
Co nám spojení poznatků těchto třech oborů přináší? Děti jsou v daném věku velmi dobře nastaveny pro rozvoj pojmového aparátu. Mnoho studií přináší informace o tom, že počet slov, který si dítě osvojí, má nejen přímý vliv na jeho schopnost se vyjadřovat, ale umožňuje mu také lepší rozvoj základní gramotnosti - čtení a psaní.
Proč tedy nekomunikovat o přírodních vědách, které jsou pro děti tak lákavé? Dalším důležitým aspektem pro budoucí učení dětí je rozvoj pozornosti. I to je možné od raného věku dětí, je však nutné si uvědomit, že pro udržení pozornosti a zapamatování si informací o sledovaných objektech, jevech a procesech potřebuje dítě sledovat jen omezený počet informací, jinak jeho pozornost upadá. Pokud je dodržen systém přídělu jen malého množství informací, je dítě schopno efektivně pracovat s pracovní pamětí, přestože je oproti dospělému jedinci daleko méně rozvinuta. Posílení pozornosti je pak možné zajistit tak, že dítě ví, že bude řešit případné úkoly (problémy), které se sledovanými informacemi souvisí. Přírodní vědy dobře umožňují takové fázování informací i tvorbu úkolů na ně vázaných, a tak jsou pro rozvoj pozornosti i pro postupný nácvik práce s pracovní pamětí vhodným prostředkem.
Pro daný věk je rovněž důležitý rozvoj motorických schopností. Jejich časté opakování umožní dítěti se v nich zdokonalit a udržet si tyto schopnosti do dospělosti. Proč nevyužít přírodovědných pokusů s bezpečnými látkami pro to, aby dítě tyto dovednosti trénovalo? A ještě je tu jeden prvek, který je pro rozvoj dítěte zásadní - tím je jeho interakce se spolužáky i dospělým, tedy rozvoj sociálních dovedností. V raném věku se tyto kontakty rozvíjejí zejména při hře, ale přírodovědné pokusy jsou rovněž dobrým prostředkem pro jejich rozvoj. Podle našich zkušeností jsou ochotny se do nich zapojit i ty děti, které často stojí stranou běžné hry.
Problémem v rozvoji přírodovědné gramotnosti malých dětí je skutečnost, že učitelé mateřských škol a raného primárního vzdělávání neměli mnoho opor, podle nichž by rozvíjení přírodovědné gramotnosti malých dětí mohli uskutečňovat. Situace se však změnila a v rámci různých projektů vysokých škol a nevládních neziskových organizací či inciativ soukromých společností mají učitelé možnost získat materiály pro výuku a navštěvovat školení v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, která jim umožňují se s novými oporami a prací s nimi blíže seznamovat (blíže viz Hubáčková a kol., 2013,3) Kudrna a kol., 20134) ). Další novinku v oblasti opor nyní představují publikace s hlavním titulem Na stopě záhad a podtitulem Chemické/fyzikální pokusy s rozvíjejícími úlohami vydané nakladatelstvím EDUKO (viz www.eduko.cz -oddíl cvičebnice).
Tyto subtilní sešity přinášejí přesné postupy pro realizaci pokusů, které je možno s dětmi ve výuce, ale i doma či v kroužcích (pod dohledem dospělé osoby) bezpečně provádět, aniž je nutno mít k dispozici náročnější laboratorní vybavení. Sešity zároveň přinášejí sérii úloh, které děti mohou snadno řešit. Série úloh sleduje sekvenci kroků pokusu, a děti jsou tak schopny je samostatně efektivně řešit (pracovat efektivně s pracovní pamětí v úrovni jejich rozvoje) a rozvíjet svou pozornost. Opakování pokusů vede k zapamatování některých důležitých přírodovědných pojmů a pochopení některých elementárních přírodovědných principů, je však také vhodné pro nácvik motorických dovedností, které mohou být využity v praktickém životě i při laboratorních činnostech realizovaných v rámci výuky v pozdějším věku. Dle naší zkušenosti s realizací pokusů na školách, v rámci kroužků i doma děti činnost baví a postupně se zvyšuje jejich důvěra ve vlastní schopnosti - kognitivní i motorické. Věříme, že tato důvěra u nich přetrvá i dále, kdy se učivo přírodních věd stane náročnějším.
Výzkumem PISA jsme začali, a tímto výzkumem i skončíme. Tento výzkum i jiné, národní výzkumy totiž přinášejí informace o tom, že české děti hodnotí přírodovědné předměty jako nejméně oblíbené. Nemají tedy motivaci se je učit a nemají motivaci volit si je jako základ svého budoucího zaměstnání. Rozvoj přírodovědné gramotnosti v raných stadiích vzdělávání je dalším z pokusů, jak tento trend pozitivně ovlivnit. Doufáme, že se vydáváme po správné cestě.

1) FALTÝN, J., K. NĚMČÍKOVÁ a E. ZELENDOVÁ (eds.). Gramotnosti ve vzdělávání: příručka pro učitele. Praha: VÚP, 2010, s. 31-43. ISBN 978-80-87000-41-0.
2) MARŠÁK, J. a S. JANOUŠKOVÁ. Neuropedagogika-neurověda a pedagogika ve společném úsilí. Pedagogika 1/2014. 2014, s. 99-116. ISSN 0031-3815.
3) HUBÁČKOVÁ, L., S. JANOUŠKOVÁ a V. PUMPR. Tajemství přírody: Objevné cesty vlastního poznávání. Řízení školy: Speciál pro MŠ, 2013, č. 3, s. 8-10. ISSN 1214-8679.
4) KUDRNA, T., S. JANOUŠKOVÁ, V. PUMPR a P. BENEŠ. Není nám lhostejné vzdělávání. Chemagazín, ročník XXIII, 2013, č. 5, s. 28-29. ISSN 1210-7409.

Související dokumenty