Rozhodnutí mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, č.j. 1 As 53/2011-109, www.nssoud.cz

Níže popisované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) může být pro zřizovatele či provozovatele mateřských škol (stejně tak jako pro rodiče jejich žáků) zajímavé hned z několika důvodů. Z hlediska právního se daný rozsudek zabývá především tím, (dále jen „MŠ“) (zejména s ohledem na možný soudní přezkum takového rozhodnutí). Soud se přitom v odůvodnění popisovaného rozsudku musel vypořádat i s otázkou, zda na možnost soudního přezkumu uvedeného rozhodnutí má vliv i (o ukončení předškolního vzdělávání)

V popisované věci se (pozdější žalobci) , jímž jim ředitelka MŠ oznámila ukončení předškolního vzdělávání jejich dítěte. Z uvedeného dopisu mimo jiné plynulo, že důvodem pro tento akt byla , ale také rodičovského příspěvku za dva měsíce. U příslušného krajského soudu ovšem neuspěli, neboť podle názoru tohoto soudu o ukončení předškolního vzdělávání není rozhodnutím v oblasti státní správy. S takovým závěrem se však žalobci nesmířili a obrátili se proto na NSS, který žalobcům vyhověl a rozhodnutí krajského soudu zrušil.

Z odůvodnění výše označeného rozsudku NSS v dané věci stojí za pozornost především připomenutí, že (tím, kdo jménem subjektu jako nositele veřejné správy jedná) na straně druhé. Ředitel je přitom ve smyslu § 130 a § 131 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“) statutárním orgánem školské právnické osoby; jedná za školskou právnickou osobu dovnitř i navenek a je tudíž jejím výkonným orgánem.

Ačkoliv školský zákon stanoví v řadě případů přímo řediteli prostřednictvím vymezení pravomoci jejího funkčně příslušného orgánu. Z tohoto pohledu lze podle NSS uvažovat o subjektu veřejné správy pouze ve vztahu ke školské právnické osobě, neboť její ředitel by mohl zastávat pozici pouhého vykonavatele veřejné správy.

Soud dále v popisovaném rozhodnutí posuzoval, zda , jejíž zřízení, vznik, činnost i zánik upravuje § 124 až § 140 školského zákona a jejíž hlavní činností je a školských služeb podle tohoto zákona. Z hlediska přípustnosti přezkumu aktů právnické osoby ve správním soudnictví nerozhoduje, zda se jedná o právnickou osobu založenou podle veřejného nebo soukromého práva, ani kdo je jejím vlastníkem, zřizovatelem či co je předmětem její činnosti. Z tohoto pohledu je první podmínka soudního přezkumu naplněna.

Dále soud hodnotil, zda fyzických nebo právnických osob. Dospěl přitom, mimo jiné s odkazem na § 33 školského zákona, k závěrům, že

Podle soudu navíc jeho přijetím do MŠ vzniká dítěti na to, aby bylo vzděláváno v souladu s citovaným § 33 školského zákona a se školním vzdělávacím programem vydaným ředitelem MŠ, jež musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem vydávaným příslušným ministerstvem. . Rozhodnutí o ukončení předškolního vzdělávání proto podle NSS ani nemůže být vnímáno jinak než jako jako fyzické osoby.

Následně se pak soud věnoval další nezbytné podmínce pro přezkoumatelnost určitého rozhodnutí spočívající v tom, že rozhodování se musí dít v oblasti veřejné správy. V tomto ohledu soud připomněl, že v projednávaném případu se jednalo o MŠ zřízenou registrovanou církví, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. Soud proto posuzoval otázku, zda se v daném případě odehrálo ve sféře veřejné správy, nebo zda se jednalo o sféru soukromoprávní. Dospěl přitom k závěru, že nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona se odehrává v oblasti veřejné správy, přičemž důvody pro tento závěr shrnul následovně.