Reakce na článek "Proč potřebujeme změnu systému financování" autorů Mgr. Bc. Hany Stýblové a Mgr. Pravoslava Němečka

Vydáno:
Díky redakci časopisu Řízení školy jsem dostal možnost komentovat článek nejvyšších představitelů AŘZŠ k připravované reformě financování regionálního školství.
Předně bych chtěl konstatovat, že souhlasím se všemi uvedenými připomínkami a výtkami ke stávajícímu systému financování "na hlavu". I když myšlenka toho, že žák je základní jednotkou financování a peníze jdou za ním do konkrétní školy, je rozumná, její aplikace skrze několikastupňové (a často nejasné) přerozdělování od ministerstva přes úroveň krajů do jednotlivých škol vyprodukovala všechny problémy, které autoři srozumitelně popsali. Sdílím rovněž názor na "bratrovražednou" honbu škol za počty žáků a z toho vyplývající snižování nároků na ně. Tuto část plně podepisuji a konstatuji, že Svaz průmyslu a dopravy rovněž nejméně od roku 2010 žádá o změnu dosavadního nevhodného systému.
Zkušenost s několika předešlými návrhy mě ale bohužel nutí k opatrnosti ohledně přesvědčení, že jakýkoli navržený systém musí být zákonitě lepší než ten dosavadní. Zásadní otázkou přijetí každé reformy totiž je, jak kvalitně bude nejen připravena, ale také vydiskutována se školami, učiteli a odbornou veřejností. Z tohoto důvodu nemohu podpořit hodnocení nového systému financování, které uvádějí autoři článku. Je sice pravda, že hodlá sjednotit roztříštěné výše stávajících krajských normativů, a tedy odstranit nespravedlivost spočívající v tom, že za stejný objem práce dostanou školy v různých krajích jiné částky, ale nehovořil bych zde o jeho předvídatelnosti a jednoduchosti. Naopak, dosud (psáno v březnu 2018) nejsou známy všechny komponenty systému, jako je způsob financování nepedagogických pracovníků, částky na nadtarify a vlastně nejsou schváleny ani zmíněné PHmax. V rozpočtu na rok 2019 a další roky navíc stále nejsou vyjednány prostředky ve výši 5-10 miliard korun, které jsou podle odhadů každoročně nezbytné na zavedení nového systému financování. Ani přes deklarovanou informační kampaň ministerstva není jisté, zda jsou s novými principy financování seznámeni nejen učitelé, ale i mnozí ředitelé, kteří se nesdružují v různých asociacích. Konečně nerozumím tomu, že nový systém financování "dopadne" na všechny veřejné školy, ale školy církevní a soukromé budou i nadále financovány "na hlavu".
Svaz průmyslu a dopravy proto doporučuje ministerstvu, aby co nejdříve předložilo jasné principy výpočtu všech složek financování škol a vedlo jasnou a otevřenou diskusi se všemi, kterých se změna financování bude týkat, včetně učitelů a ostatních zaměstnanců škol (odmítám tvrzení autorů článku, že to "nepotřebují"). V opačném případě se může kdykoli najít několik tisíc "nespokojených", kteří mohou skrze nějakou poslaneckou iniciativu celou reformu shodit.