Ráda bych jednou jela s žáky k moři

Klima školy, prostředí, v němž trávíme denně dosti dlouhou dobu jak my dospělí, tak žáci, považuji za základ pro spokojenost všech zúčastněných. Naše prostředí je odlišné, neboť se žáky přichází do školy naprosto jiná kultura, než jsme běžně zvyklí. Vycházíme z toho, že jak se chovají dospělí k sobě navzájem i k nadřízeným, tak se chovají žáci ve třídách, a to jak ke spolužákům, tak k vyučujícím. Proto jsme se zaměřili především na práci s dospělými, s pedagogy, protože oni jsou těmi, kdo aktivně ovlivňuje klima školy. Jen musejí vědět jak...

Zaměřujeme se hlavně na vzdělávání pedagogických pracovníků v oblastech, které se na vysokých školách ještě ani dnes nevyučují, přestože jsou v praxi nepostradatelné. Je to především práce se skupinou (fungování, role, nastavení pravidel a jejich dodržování, aktivity týkající se šikany a mnohé další). Pedagogové si většinou myslí, že se pravidla týkají pouze žáků, a často se pak diví, že by je měli také dodržovat a být tak příkladem a inspirací žákům.

Přimět rodiče našich žáků, aby přišli do školy ve stanoveném čase, je dosti těžké. Abychom je přiměli k návštěvě, připravujeme aktivity, jichž se rádi účastní. Netradiční třídní schůzky a workshopy jsou dnes ve velké oblibě. Vyučující si např. připraví ukázkovou vyučovací hodinu, na niž rodiče přijdou, nebo vystoupení dětí – dramatizaci pohádky, taneční či pěvecké vystoupení. Po hodině je pak vyučující seznámí se vším, co je třeba.

U příležitosti různých svátků (Vánoce, Velikonoce, Den matek) organizujeme společné dílničky. Děti s rodiči společně vyrábějí adventní věnce, malují vajíčka... Ohlas je veliký, děti i rodiče se na společné aktivity vždy těší.

rodinná - komunikující - tvořivá - bezpečná - otevřená

Budoucnost naší školy je odvislá od počtu žáků, už teď jsme škola na tzv. výjimku. Přesto věřím, že budeme dále fungovat a pokračovat v započaté cestě. Jako škola v sociokulturně znevýhodněném prostředí musíme dělat věci jinak, než je běžné: zaměřit se na vztahy a vytvářet tak bezpečné klima nejen pro žáky, ale i pro pedagogy. A to podle našich zkušeností lze jen při vzájemné otevřené komunikaci.

Takže plány – pokračovat v tom, co jsme začali. Můj sen – ráda bych jednou jela s žáky k moři.

Zdrojem inspirace je pro mne každé setkání s lidmi. Ráda si povídám s jinými učiteli či řediteli o tom, co dělají, co se jim daří i nedaří. Prohlížím si webové stránky jiných škol, čtu různé časopisy. Hodně také využívám toho, co říkají naši žáci. Mají často velmi dobré nápady, které vycházejí z toho, co by chtěli. My pak už „jen“ hledáme, jak toho dosáhnout. V poslední době nás oslovují lidé, kteří do školy přinášejí to, co potřebujeme, např. jsme se takto dostali k programu do škol. A přestože program ještě neskončil, vidíme už teď ve vztazích mezi žáky proměnu.